Naruto a Anime povídky

Prokletá Srdce - 1. díl

5. září 2010 v 10:47 | Sakura3021
Prokletá Srdce

Díl 1
Nezapomeň

"Mamíí.." Vykřikla malá dívka. Padla na kolena. Slzy smáčeli její dětskou tvář. "Y..Oko.." Zaslechla matčin hlas. Prudce se otočila na svou matku ležící v kaluži krvi. V očích se jí míchala bolest s nadějí. S nadějí na záchranu. "Mamí?! Prosím neumírej, nenechávej mě tady samotnou.." Žena jí, ale nevnímala. "Pojď ke mně dítě.." Dívka se naklonila k matce. Ta ztěžka zvedla svou zakrvácenou ruku a položila jí na dívčino rameno. Svou krví tam nakreslila hvězdu. Krvavou hvězdu. "Co to.." Chtěla říct dívka, ale byla umlčena matčinými slovy. Tak bolestnými slovy. "Tohle je prokleté znamení. Nese sebou hodně zodpovědnosti. Zacházej s touto silou opatrně. A snad až vyrosteš, tak mi tohle dokážeš odpustit..Yoko.." vykašlala krev. Z blankytně modrých očí se jí řinuli slzy. Naposledy pohlédla na své dítě. Musela to udělat. Jiná možnost nebyla. Její tělo strhla prudká křeč. Poslední pevný stisk malé ručky, prudký nádech a pak jen temno. Ruka ochabla. Modré oči se zavřeli a srdce přestalo navždy bít. "Mami? Mami prober se.. Prosím." Nic. Žádný pohyb, žádná odpověď. Jen ticho, přerušované občasným křikem nočních ptáků. Pak si dívka něco uvědomila. Už NIKDY neuslyší matčin smích. Už NIKDY neucítí teplo jejího objetí. Zůstala sama. Sama v tak velkém světě. "MAMÍÍÍÍÍÍÍÍ…!" Poslední zoufalý výkřik. Začala plakat. Jedna slza za druhou stékali na bledou tvář její matky a míchali se s prvními kapkami deště. Blonďaté vlasy jí padali do obličeje, ale jí to nevadilo. Jen tam seděla. Tak sama. Pak to zaslechla. Zorničky se jí stáhly strachem. "Tak teď už zbývá jen to dítě.."
"Pojďme ho taky zabít.."
Dech se jí zastavil. Srdce měla skoro až v krku. Nasucho polkla. Jdou si pro ní. Je to její konec. Strach jí na chvíli zatemnil mysl. Pohlédla na mrtvé tělo své matky a pak na ty dvě stvůry. "Vy jste.." promluvila. Pomalu se zvedla. "Jí zabili.." Pokračovala kupředu. Sehnula se pro matčin meč. Nyní byl ale potřísněný matčinou krví. Už neplakala. Strach vystřídal vztek. Musí se pomstít. Uslyšela smích. Odporný smích. Byl tak..Nelidský. Podívala se na své rameno. Dříve krvavá hvězda potemněla. Zbarvila se do černa a začala nesnesitelně pálit. Ale tahle bolest nebyla nic ve srovnání s tím jak moc jí bolelo srdce. Jak moc bolela ztráta. Ztráta milované osoby. Prahla po pomstě. Smaragdově modré oči se zbarvili do inkoustově černé. Zastavila se a pohlédla na oblohu. Začalo hřmít. Pevně sevřela rukojeť meče a pak pohlédla na své protivníky. V očích jí plála nenávist. Rozeběhla se. Ozval se smích. Spadla na zem. Další blesk proťal oblohu. Pohlédla na své ruce. Byly potřísněné krví. Černou krví. Její oči dostaly normální barvu. Bouřka ustala. Déšť přestal. Ptáci opět vylétli z houštin aby si protáhli svá ztuhlá křídla. Zaslechla jejich křik. Pohlédla na ně a opět začala plakat. "Mami.." Zašeptala a zhroutila se v bolestivých křečích na zem..

Probudila se. Ruce se jí třásly a po celém těle jí stékal studený pot. Zase ten sen. Přivřela oči před prudkým slunečním svitem. Už bylo ráno. Vstala. Protáhla si ztuhlé svaly a prsty si prohrábla své dlouhé blonďaté vlasy. Musí se vydat na cestu. Po chvilce vyrazila. Slunce osvětlovalo její kamennou tvář a ukazovalo jí cestu. Nevěděla ani kam jde. Jen věděla, že musí pokračovat. Nesmí se zastavit. Stále musí jít vpřed. Náhle něco spatřila. Potichu jako kočka se schovala do křoví, ale hned z něj prudce vyskočila. Tomuhle musí zabránit. Rozeběhla se. Prvnímu netvorovi usekla hlavu a druhého rozpůlila. Krev jí vystříkla na tvář, ale tomu nevěnovala pozornost. Rozeběhla se jen k té malé holčičce. Plakala. Stejně jako tenkrát ona. "Už je to dobré..Už jsou pryč.." Opatrně jí objala. Dívka přestala plakat. Podívala se na ní a v tu chvíli to spatřila. Tohle nebyla obyčejná dívka. Byla stejně jako ostatní démon. "Moc pozdě.." Zasyčela a hned na to někdo vykřikl "Pozor..!" A vyblokoval úder, který jí směřoval na nechráněná záda. Hned na to uviděla jak se holčička skácela v kaluži krve na zem. "Proč?! Proč zrovna ta malá holka musela být démon?Mohla něco udělat?Mohla jí pomoct?" Podívala se na svého zachránce ovšem viděla jen černý plášť a dlouhé hnědé vlasy. Pak ucítila tupý náraz a upadla do hlubokého spánku.

***

Obrovskou opevněnou pevností se ozýval poplach. Všichni její členové si chystali své zbraně jen jedna dívka sledovala upřeně monitor. Dlouhé černé vlasy jí padali do obličeje a ona se je ani nesnažila dát pryč. Jen sledovala osobu před bránou. "Co tam proboha dělá ta dívka?" Vykřikl někdo za ní. Otočila se na něj. Jen ho zpražila pohledem, ale dál se věnovala pozorováním té dívky. "Jděte jí někdo na pomoc.." Vykřikl nějaký starší muž, zřejmě generál. Ale dívka si jen povzdechla. Stoupla si a zatleskala. Všechen ruch utichl. Všechny oči pozorovali jen jí. Také je sledovala. Pak promluvila. "Skupina 1. se připraví k bráně a jen na můj povel půjdete na pomoc jinak ne..Všichni ostatní zůstávají tady."
"Ale slečno P.." Zvedla ruku a umlčela tak generálova slova. Opět se otočila k monitoru a nepřestala na něj hledět.

Před pevností:
Mladá dívka utíkala. Modré vlasy za ní vlály jako dlouhý závoj. Ovšem na to nedbala. Doběhla přímo před bránu, ale tam jí překvapilo dalších pět nestvůr. Otočila se. Dalších šest se vynořilo zezadu. Byla obklíčená. Zhluboka se vydýchávala. Celou cestu utíkala. Nejspíš si myslí, že jí mají v pasti, ale pletou se. Celou tu dobu ona tahá za nitky. Spojila ruce dohromady a pak vykřikla "Vodní tornádo..!!" Opravdu se kolem ní začala vířit voda. Na krku se jí objevil kříž a začal pálit. Ponořila se do toho víru. A svou rukou se dotýkala čel ostatních netvorů polapených ve víru. Jakmile se dotkla jejich čel tělo zmizelo. Stvůra začala skučet a rudý plamen zmizel. Zůstala jen modrá duše. Tornádo zmizelo. Zůstali jen modrá světýlka, která poletovala kolem té dívky. Pak však jejich světla zmizela kdesi vysoko na obloze a zanechala za sebou bílou stopu. Dívka si oddechla. Usmála se, ale nevšimla si poslední nestvůry. Vyčkávala ve stínu a teď na ní zaútočila. Bylo pozdě. Nestihne to vykrýt. Uslyšela trhání látky. Pak ucítila na svých rukách krev. Svojí krev. Prudce netvora odkopla, ale pak padla na kolena. Rána byla velká a hodně krvácela. Pomalu ztrácela vědomí, když v tom jí někdo zvedl a odnesl pryč.

***

Prudké sluneční paprsky vnikli do pokoje a osvítili tak obličej blonďaté dívky. Ztěžka otevřela víčka a odhalila tak své azurově modré oči. Rozhlédla se. Ležela na posteli. Prudce se posadila a instinktivně šáhla po své zbrani. Nebyla tam. Nevěděla kde je, a ještě ke všemu byla bezbranná. Zvedla se, ale hlava se jí zamotala a tak jí nezbývalo nic jiného než se opět posadit. Připadala si jako opilá. Nezmohla se na slovo. Jen tam tak seděla a přemýšlela. Přemýšlela o svém životě. O svém bezcenném životě. Dveře se otevřeli. Pomalu upřela svůj pohled na dívku, která se objevila ve dveřích. Vytřeštila oči.Ta dívka. Připadalo jí, že jí odněkud zná. Ano, byla to ona. Dívka, která jí zachránila. Brunetka se posadila na postel a mile se na dívku usmála. "Dobré ráno ospalče.." Řekla a opět vykouzlila na své tváři úsměv. Dívka odpověděla. "Ahoj.. Kde..Kde to jsem?" pokusila se o úsměv. Ovšem zmohla se jen na ubohý škleb. "Vítej v mém bytě. Mé jméno je Hitomi Yamada. Zachránila jsem tě." Dívka na ní opět překvapeně hleděla. Nevěděla co říct. Až po chvilce znovu promluvila. Nebyla zvyklá mluvit s cizími lidmi. Všichni se jí totiž už odmalička stranili. "Děkuji ti za záchranu. Mé jméno je Yoko Ayme. Mohla by si mi prosím tě vrátit zbraň? Ráda bych odešla. Jsem už plně uzdravená…"
"Tvou zbraň ti samozřejmě vrátím. Ale nejsem si jistá, jestli v tvém stavu můžeš odejít pryč. Nebudu ti ovšem bránit…" Yoko se pousmála. Připásala si svou zbraň k bokům a pak se postavila. Ovšem zavrávorala a opět se svalila na postel. "Tak tohle nepůjde. Musíš si odpočinout…"
"Nemůžu.." Odpověděla Yoko a zahleděla se do Hitominých blankytně modrých očí. "Jsou tak podobné.." Opět se ponořila do vzpomínek. Do bolestivých vzpomínek.

***

Ozvalo se cvaknutí, jak se dveře mechanicky zavřeli. Brunetka se svezla po dveřích. Složila hlavu do dlaní. Jen tam tak seděla. Přemýšlela. Proč to dělá? Proč se tolik snaží ostatním pomáhat? Proč to dělá, i když ví, že jí stejně nikdo nebude milovat? Že, stejně nenalezne přátele? Pro ostatní bude jen zrůda.. Přebytečný hmyz, kterého je potřeba se zbavit. Jediná slza jí stekla po tváři. Okamžitě jí setřela a nesouhlasně zavrtěla hlavou. Tak dost. Nebude o tom přemýšlet. Už bylo dost té bolesti. Vstala. Oprášila se a vydala se ven. Do chladné a nebezpečné noci.

***

Konečně otevřela oči. A první co spatřila byl úsměv hnědovlasého mladíka. "Konečně ses probudila. Mysleli jsme, že je po tobě.."
"Kde to jsem?" Zazněla její první slova. Nedokázala se zorientovat. "Vítej v naší pevnosti. Vítej v Rudé Pevnosti. Kdybychom nepřišli nejspíš bys nám tam vykrvácela." Opět další starostlivý úsměv. Posadila se. Zamrkala. Ovšem hned na to sebou cukla. V pravém boku ucítila tupou bolest. "Ta rána.." S chlapcovo pomocí se postavila. To už zjistila, že se nachází v nějaké hale a zvědavý pohled na ní neupírá jenom ten chlapec. "Mé jméno je Ryuuki. A tohle je Daiki, Daisuke a Ruki" Představil sebe a své přátele chlapec. Dívka zamrkala a pokusila se vstřebat dané informace. Pak se pokusila o úsměv a řekla "Těší mě. Mé jméno je Yuuki. Yuuki Botan."

***

Černovlasá dívka se svalila do měkké postele. Hodila si ruce za hlavu a zahleděla se na bílý strop. Tohle je její život. Ovšem není to to co by opravdu chtěla. Může tohle místo nazývat domovem? Možná ano, možná ne. Mockrát nad tím přemýšlela, ale odpověď nikdy nenalezla. Všichni z ní tady měli respekt. Není divu, když už v tak mladém věku získala tak vysokou pozici, že jí i samotný generál respektuje. Ale i přes svou nevrlou a občas hodně protivnou a rebelskou povahu si dokázala najít přátele. A teď přišla ta nová dívka. Neví co si o ní má myslet. Zkusí si s ní zítra promluvit. Musí zjistit co je zač.
Zavřela své oči a ponořila se do říše snů. Do říše minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

"Je tu nějaké dítě.." Vykřikli nějací vysocí muži v černých pláštích s rudým znakem hvězdy, kruhu, srpku a kříže na zádech. Ráznou chůzí zamířili k rohu místnosti a tam opravdu spatřili dítě. Sedělo nehybně vedle dvou mrtvých těl démonů a zřejmě i
vedle těl svých mrtvých rodičů.
Ta malá dívka vytřeštěně hleděla před sebe a z křišťálově modrých očí se jí řinuli slzy. "Ahoj.." Ozval se hlas. Pomalu se za ním otočila. Její dlouhé černé vlasy jí padali přes mokrý obličej. Nevnímala to. Jen překvapeně s mírně pootevřenými ústy hleděla na dvojici mužů před sebou. "Kdo jste?" Zeptala se jemným ustrašeným hláskem. Slzy na chviličku přestaly smáčet její tvář. "Jsme z Rudé Pevnosti. Přišli jsme ti na pomoc. Pověz nám co se stalo.." Vybídl jí starší z mužů. Dívka řekla "..oni..zabili mé rodiče a já.. já jsem je za to zabila.." Opět jí začali téct slzy. "To bude dobré. Neplač maličká. A jak si je zabila..?" Děvče pokrčilo rameny. Poté jen ukázalo na krvavý meč vedle sebe. Muži na nic nečekali. Podívali se na sebe a kývli na souhlas. Nabídli dívce ruku. Váhavě jí přijala. Vzali jí do náruče. Naposledy se ohlédla po mrtvolách svých rodičů. Naposledy jí skanula slza a spadla na podlahu. Poslední a jediná slza bolesti. Pak zmizela. Stejně jako vše ostatní, co kdy znala.


Příště:

Díl 2
Cesta Začala

Prokletá Srdce - recenze + profili postav

27. srpna 2010 v 22:14 | sakura3021
Prokletá Srdce
Recenze:
Existují 4 znaky.. 4 prokleté znamení.. Půl měsíc, Kruh, kříž a hvězda..
Každý tento symbol v sobě nosí něco zvláštního..Něco tajemného, magického, ale i zlého.. Je to prokletí s kterým se buď člověk narodí nebo ho někdo prokleje.
Existují báje, pověsti či pověry..
A v jedné z nich je napsán příběh..
Pravdivý příběh..
V době kdy svět upadal do záhuby, lidi naplnila panika, zabíjeli se navzájem v nesmyslných válkách.. Z jejich nenávisti, žalu, a bolesti se zrodili démoni.. Opravdový démoni..
Temné síly zla..
Ovšem byli jen temná hmota.. Nic víc.. Nemohli páchat zlo v takovéto podobě..
Proto lidé, kteří byli na pokraji zoufalství.. Ti Kteří chtěli ukončit svůj bídný život a klidně by zaprodali svou duši ďáblu jen aby se zbavili té bolesti..Takové
to slabé a temné duše lákaly démony.. Kdokoliv se dotkl temné hmoty již nebyl člověk.. jeho srdce zachvátila temnota.. Jeho srdce přestalo bít... Oči ztratili svůj lesk.. To byli Amuti..(Lidé bez srdce..)
Obvyklý žár čisté duše se proměnil v červený plamen zuřivosti..Tito lidé byli využíváni démony. Neměli vlastní vůli.. Po světě se jich potulovali tisíce a zabíjeli nevinné lidi jen proto aby mohli ovládnout svět..V této době se také zrodila nová nad
ěje.. Objevili se totiž 4 osoby..
Osoby, které tato pověst prohlašuje za vyvolené..Za samotné Anděle seslané z nebes.. Ovšem to nebyli Andělé.. Byli to lidé..Lidé, kteří museli odmalička trpět..Byli prokletí.. každý večer museli bojovat s temnotou, která se snažila zakalit jejich srdce..
Ovšem tito lidé měli tu sílu..Sílu zachránit svět.. A opravdu se jim to podařilo..
Ale ještě než odešli stačili založit tzv. Rudou pevnost..
Každý člověk má v sobě ukrytou sílu.. Mocnou sílu..
Rudá Pevnost byla organizace, která vyhledávala ty lidi, ve kterých se tyto schopnosti probudili.. Brala si je k sobě a učila je jak se svými schopnostmi zacházet..
Uplynulo několik tisíciletí a Amuti se objevují znovu.. Ale pro
č? Proč znovu? Po čem jdou? Co chtějí? Odpověď je prostá..Chtějí najít mocnou sílu.. Sílu o které vypráví tato pověst.. Ovšem netuší, jak tato síla vypadá ani kde se nachází.. Ovšem Amuti jsou hloupá stvoření..Jsou určena k zabíjení.. Vlastně v jistém smyslu jsou to Loutky.. A někdo musí tahat za nitky..
Rudá Pevnost má také za úkol najít tuto sílu dřív než Amuti a "Loutkař.."
Ovšem nacházejí jen střípky.. Nacházejí Slova..Magická
slova.. Tyto slova tvoří věty.. Magické věty..je to jako jedna velká hádanka.. Celkem je 119 střípků slov, po celém světě.. A rudá pevnost jich má pouze 50.. Čeká je ještě dlouhá cesta.. Amuti nepřestávají zabíjet lidi..nepřestávají se jich zmocňovat.. A stejně jako před tisíci lety..Se sem vrací děti.. prokleté děti..Děti, které nosí v sobě ukryté znamení.. Kruh, Hvězda, Půl měsíc a Kříž.. Každé jedno znamení je skryté v jednom dítěti.. Ovšem ty děti netuší jak moc jsou důležité..Ony jsou jenom prokleté.. Jeden den se ale vše dozví.. Dozví se obrovské tajemství..Protože to ONI jso
u KLÍČEM k hádance..

Až přijde noc
A tvé srdce zachvátí temnota
Neboj se
Snaž se vzpomenout si
Na to kdo jsi..
Pokus se uchopit svůj osud
Pevně do svých rukou
A nikdy
Nikdy se neohlížej zpět
Protože světlo..
Světlo se jednou vrátí..
Vrátí zpět..

Profily postav:
Jméno: Daisuke Watari
Věk: 18
Povaha:
Chladný, neústupný, silný, odvážný, tichý, arogantní, vtipný, protivný, občas milý
Schopnost:
- Rychlý přesun z místa na místo i v meziprostoru.
- Když aktivuje svou schopnost, dokážou jeho oči zmrazit cokoliv co spatří..
Láska: Hitomi Yamada
Zbraň: Meč (Dai)

Jméno: Hitomi Yamada
Věk: 17
Povaha:
urážlivá, výbušná, hádavá. Hrozně citlivá, přátelská a milá. Hrozně ráda pomáhá všem svým přátelům a nenávidí, když je někdo z jejích blízkých smutný a trápí se. Je upovídaná, celkem vtipná, a ráda se baví. Miluje smích.
Živel: Vzduch
Znamení: Půl měsíc
Zbraň: Meč (Hikari)
Láska: Daisuke Watari
Jméno: Akasuna no PiliKKa
Věk: 16
Povaha:
Nespoutaná, výbušná, tvrdohlavá, energická, veselá, rozhodná, přátelská, divoká a hodně drzá, provokující a rebelská
Živel: Oheň
Znamení: Kruh
Zbraň: Katana a Pistole (Ciel)
Láska: Ruki Nagato

Jméno: Ruki Nagato
Věk: 16
Povaha:
arogantní, chladný, protivný, drzý, provokativní, ovšem když chce dokáže být neskutečně pozorný a milý
Schopnost:
-Ovládání Elektrického proudu..(Elektriky..:D)
Zbraň: Katana (Lu
ke)
Láska: Akasuna no PiliKka

Jméno: Yoko Ayme
Věk: 15
Povaha:
netrpělivá, tvrdohlavá, drzá, hlasitá, veselá, urážlivá, výbušná, občas milá a obětavá
Živel: Blesk
Znamení: Hvězda
Zbraň: Katana, Shuriken, Pistole, Meč..(Měnící se zbraň..) - Hoshiko
Láska: Daiki Toushiro

Jméno: Daiki Toushiro
Věk: 16
Povaha:
Veselý, hyperaktivní, bláznivý, výbušný, milý, hodný, obětavý, svérázný, drzý a panovačný
Schopnost:
-         čtení myšlenek
-         ovládání temného ohně (Na co se podívá lehne popelem..)
Zbraň: 2 pistole (Akio)
Láska: Yoko Ayme

Jméno: Yuuki Botan
Věk: 15
Povaha:
Hlučná, zábavná, priateľská, milá, agresívna na nepriateľov krutá
Živel: Voda
Znamení: Kříž
Zbraň: Katana (Nana)
Láska: Ryuuki Sanjo


Jméno: Ryuuki Sanjo
Věk: 17
Povaha:
Zábavný, upřímný, příjemný, přátelský
Schopnost:
Ovládání počasí
Láska: Yuuki Botan
Zbraň: palice (Ochiro)

Rozcestník povídky

16. září 2009 v 20:08 | Sakura3021+Yuuki:)
Kapitolovky -Poviedky ktoré nás bavia :)
Jednorázovky -Poviedky na jeden dieliik :)
Na přání -Poviedky Pre vás :)
Vaše povídky -Poviedky od váás :D
 
 

Reklama