Červenec 2010

Asi som na niečo prišla...umm inak hlási sa Yuuki xD

28. července 2010 v 12:48 | Yuuki xD |  Denníček
Yuuki xD
Awojda ľudia! Ako sa nám máte? Umm...prepáčte že nič nepridávam ae len nedávno som sa vrátila z nemocnice...takže pardooooooon!
A čo vy? Nudíte sa doma alebo idete ešte niekde na prázdniny? Ach jaj ja po prázdninách idem na strednuuuuu! KSOOO!? xDDD
Neechan sa vráti až 13 augusta (mimochodom 4 dni pred mojimi narodeninami, všetkých pozývame na oslavu! xD)
A ja sa mám starat o tento kúsok nášho života :D
A načo som prišla? No napadlo ma žeby sme mohli.....urobiť veľkuuu blogovú rodinu! :DDD Prostě nakreslím rodokmeň, vy vyplníte pár otázok a my z neechan získame člena rodiny ako aj vy! :D:D:D:D
čo na to poviete? Urobím to len v tedy keď budete súhlasiť aj vy :)
Báááj :D


Stín v srdci- 3.díl

14. července 2010 v 16:00 | Sakura3021 |  Stín v srdci
Stín v Srdci
Pro Yuu-neechan..! :D
Ps: Mám tě ráda neechan..:)

Díl 3 Suna aneb odvaha

Právě začínal další slunečný den. Slunce proniklo i skrz zatažené záclony do tmavé, ale útulné kanceláře. Všude po zemi i po stole se váleli rozházené papíry. "Mohl by sis tady taky občas uklidit.." Řekla blonďatá dívka a zvedla ze země pár bílých papírů. Poté se zahleděla na svého bratra, který seděl za velkým stolem a v té haldě papírů byl jen těžko k rozpoznání. Prozradili ho jen jeho červené vlasy, které teď byly neupravené a trčeli na všechny strany. Chlapec své sestře neodpovídal. Vypadalo to, jako kdyby ani nevěděl, že tady jeho sestra je. Dívka si jen povzdechla, založila ruce v bok a zašeptala. "Ty se snad nikdy nepoučíš.." Pak pomalu došla k oknu. Roztáhla černé závěsy a vpustila tak do místnosti trochu světla. Pak došla přímo za svého bratra a pošeptala mu přímo do ucha
"Heej, země volá Gaaru.." Hned poté se ale zahleděla na spis, který držel Gaara v pravé ruce. "Heh, tak tady nad tím celou noc sedíš?" Gaara konečně odtrhl svůj zrak od spisu a zadíval se na svou sestru Temari. Pak si protáhl ztuhlé paže a řekl "Temari? Kdy ses sem dostala?" Jmenovaná Temari se jen plácla do čela a řekla "Jsem tu už nějakou dobu.." Pak však nadhodila úsměv a vydala se ke dveřím. "Dej se dohromady a za půlhodiny tě čekám venku." Mrkla na něj a zmizela za zavřenými dveřmi.
Gaara se opět zahleděl na tu fotografii ve spise a zašeptal "Yuuki Botan."

***

Konečně se ocitli venku. Tam už stála vyzbrojená Temari. "Jako obvykle jdeš pozdě.." Odfrkla si naštvaně. "A ty jako obvykle moc mluvíš.." Odsekl jí Gaara a hned na to vykročil vpřed.
"Heej, počkej na mě.." Vykřikla Temari a pokusila se svého bratra dohnat. "Víš vůbec kam jdeme?" Zeptala se ho po chvilce. Gaara neodpovídal, jen šel stále dál. Temari to vzdala. S ním není rozumná domluva. Gaara se náhle zastavil. "Huh, park?" Zeptala se Temari s nadzvednutým pravým obočím. Evidentně svému bratrovi nevěřila. "Jsme tady.." řekl po chvíli a začal se rozhlížet kolem sebe. A pak konečně našel to co hledal. Opět přidal do kroku. Temari ho následovala a po chvilce zjistila kam její bratr míří. "Tak tohle je ona.." Zašeptala a usmála se když spatřila onu dívku. Právě trénovala a zdálo se, že přítomnost těch dvou jí nijak nerozhodila. "Yuuki Botan?" Dívka se prudce otočila a i když spatřila Kazekageho nijak se tím nezatěžovala. Gaara si jí mohl konečně pořádně prohlédnout. Dívka měla dlouhé modré vlasy a studánkově modré oči, které mu něco tak připomínali. Pak s ním však trhlo.
Tohle je ta dívka co tenkrát..

Minulost:
"Slyšeli jste to? To je prý ta dívka. To ona vyvraždila celý svůj klan.."
"Ona? Vždyť je to ještě dítě. Jak by mohla? To je prostě nemožné.."
"Mysli si co chceš, ale já vím, že to byla ona..!"
Malá dívka na obě ženy pohlédla. Proč jí všichni odsuzují? Ženy rychle sklopili zrak a vydali se pryč. Ovšem jedna z nich si něčeho všimla. "Vidíš? A teď k ní jde ještě i ten proklatej démon.Bylo by nejlepší, kdyby je Kazekage nechal zabít.."
"No tak Minako, tohle neříkej. Přestaň už s tím, víš, že je zakázané o tom mluvit.."
Pak ženy zmizeli za roh a s tím i jejich nenávist.
"Ahoj, jsem Yuuki a ty?" Oslovilo děvčátko stejně starého chlapce. "A..Ahoj…Ty.ty se mě nebojíš?" Zeptal se překvapeně chlapec. "Ne, měla bych?" Zeptalo se děvčátko a na své tváři vykouzlilo úsměv. Její modré oči zajiskřili radostí."No tak pověz mi jak se jmenuješ? A nechceš si jít hrát?" Chlapec to nechápal. Dívka k němu natáhla ruku a její upřímný úsměv jí z tváře stále nezmizel.

"Proč se stále usmíváš i když..i když víš, že tě všichni nenávidí?!" Rozkřikl se chlapec. Písek kolem něho se rozvířil a chlapec opět začal plakat. Dívka se stále usmívala. "Proč pláčeš? Usměj se. Úsměv je totiž to co tě dělá šťastným.." Pak však dívka udělala něco, co by chlapec nikdy nečekal. Zvlášť od cizího člověka. Objala ho. Když se odtáhla opět se usmála. Znovu mu podala ruku. "Úsměv.." Zašeptal chlapec a z jeho zelených očí přestali téct slzy.Přijal dívčinu ruku a poprvé ve svém životě se cítil šťastný.

"Tak co ode mě potřebujete?" Zeptala se dívka a zadívala se na Gaaru. Ten se probral ze snění a řekl "Potřebujeme aby si šla s námi, poté ti vše vysvětlíme.." Dívka se na Gaaru zadívala zvláštním pohledem. Hned poté hodila poslední shuriken, který držela v levé ruce do stromu a pak zmizela. Shuriken byl přímo ve středu. Ani o milimetr vedle. "A co když s vámi nepůjdu?" zeptala se provokativně a šibalsky se usmála. Poté se objevila na stromě. Temari už sahala po vějíři. Gaara jí však zvednutou rukou umlčel. "Nemáš na výběr.." Řekl a dívce zmizel úsměv z tváře. "Donutíš mě?" řekla a její pohled se stal chladným. "Chci udělat dohodu.." Pokračoval Gaara a nepřestával dívku sledovat. "Dohodu?" Zeptala se a podezíravým pohledem si měřila jak Gaaru tak i Temari.
"Ano pokud tě porazím v přímém boji půjdeš s námi.."
"A pokud ne?" Zeptala se a její dlouhé modré vlasy jí spadly do tváře.
"Pokud prohraji necháme tě na pokoji.." Dokončil to Gaara.
"To zní férově.." Řekla dívka, opět se usmála. Pak seskočila ze stromu. "Gaaro, je tohle opravdu rozumné řešení?" Pošeptala mu Temari do ucha a dívka se mezitím přiblížila. Gaara přikývnul. Temari poté odstoupila. "Férový souboj, žádné ninjutsu ani genjutsu. Pouze Taijustu, souhlasíš…Yuuki?" Oslovil dívku opět Gaara a ona sebou trhla. Zadívala se mu do hluboko do očí a pomyslela si "Ty oči.." Pak však kývla a zaujala bojový postoj. Gaara také.
Boj mohl začít. Yuuki vytáhla Katanu a Gaara kunai. Oba se pohybovali ohromnou rychlostí. Kov o kov do sebe stále narážel a při každém střetu zařinčel. Oba protivníci si vzájemně hleděli z očí do očí. Jako kdyby se hypnotizovali pohledy. S každým střetem jejich útoky přibývali na intenzitě a síle. Po půlhodině už byly oba docela vyčerpaní. Yuuki náhle zmizela. Gaara zavřel oči. Pak se podíval za sebe. Nic. Okamžitě se podíval nad sebe, ale to už byl přitlačen k zemi. Yuuki si na něj obkročmo sedla a přiložila mu katanu ke krku. "Končíš.." Řekla a pousmála se. Nevšimla si ale, že Gaara stále svíral v pravé ruce kunai. "To si jen myslíš.." Řekl a pomaličku jí přejel ostrým kunaiem po hřbetě. Nezatlačil, takže jí nemohl poranit. Ale Yuuki věděla, že když se kdokoliv z nich pohne tak to může znamenat prohru. Dívala se mu stále do očí a on její pohledy oplácel. Pomalu se k němu nakláněla. Skoro se vzájemně dotýkali nosy, ale pak se Yuuki prudce odtáhla. Vykouzlila na své tváři úsměv a řekla "Remíza.." Pak se zvedla, schovala Katanu do pouzdra a podala Gaarovi ruku. "To gesto.."
Pomyslel si Gaara a překvapeně se zadíval na její nastavenou dlaň. S chutí jí přijal a pak udělal něco co Temari doslova vyrazilo dech. Udělal náznak úsměvu. "Gaara.." Zašeptala ohromeně Temari. Gaara zvedl ze země svou dýni a opět si jí dal na záda. "Tak jdeme.." Řekl Gaara Temari a otočil se k odchodu. "Počkej..!" Vykřikla Yuuki. Gaara se na ní překvapeně podíval.

"I když je to remíza, nejspíš tě nedonutím aby si šla.."
" A to řekl kdo?" Yuuki se usmála. Rozeběhla se za Temari a Gaarou. "Půjdu s vámi. Trošku adrenalinu v krvi přeci neuškodí ne?" Opět se usmála a Gaara se na ní zadíval. Tolik mu připomínala Naruta. Hyperaktivita z ní jenom sršela a sílu měla taky hodně velkou. Ale hlavně ten její úsměv. Úsměv na který nikdy nezapomene. "Mám snad něco na tváři, že se na mě takhle díváš?" zeptala se a zahleděla se na něj. Gaara jen odvrátil zrak a mírně zčervenal. "To nic.." Odvětil, ale Temari si všimla, že v přítomnosti té dívky je jiný. A upřímně jí za to v duchu děkovala.

***

Gaara Yuuki v kanceláři všechno vysvětlil. Horlivě mu naslouchala a nenechala si ujít ani jedno slovo. "Tak teď už víš o co tady jde. Nechceme tě nutit. Je jen na tobě si dobrovolně vybrat. Pochopím jestli odmítneš.." Yuuki se zamyslela. Dělala, že přemýšlí přitom měla jasno už od začátku. "Přijímám.." Řekla
bez známky strachu či pochybností. Poté se opět zářivě usmála. Její oči zajiskřili nadšením a odvahou. Gaara se zvedl a řekl "Takže dobrá, pokud jsi se rozhodla běž si zabalit a zítra v 7:00 u hlavní brány. Vyrážíme do Konohy.." Yuuki pouze kývla. Pak vyšla ven. Připadala si šťastná. Slunce pomalu začali zahalovat mraky a Yuuki se na něj zahleděla. Opět měla na tváři ten svůj nesmazatelný úsměv. I přes všechno to co prožila jako malá se stále usmívala. Měla sen. Sen ochránit své přátele a stát se nejlepší Kunoichi jakou kdy svět poznal. A také, že hodlá tento sen uskutečnit. Za každou cenu.
Ještě než se na obloze ukázali první hvězdy a slunce vystřídal měsíc si pomyslela
"Věř ve své sny. Protože když jednou přestaneš zmizí a ty přestaneš žít.."

Příště:
Díl 4
Deštná vesnice aneb kdo je další na řadě?
Vracíme se zpátky k našim hrdinům, kteří se opět vydávají na další dlouhou cestu. Dojdou do další vesnice. Budou muset hledat další klan. Najdou ho?
Drzá, neústupná a upřímná!
Tak tohle přesně sedí na dívku, která se objeví v příštím díle..:D
Doufám, že se líbilooo..! :D

Stín v srdci- 2.díl

12. července 2010 v 17:47 | Sakura3021 |  Stín v srdci
Stín v Srdci
Pro Hitomi-chan..! :D

Díl 2. Mlžná vesnice
Slunce se sotva ukázalo na obloze a tým Kakashi spolu s jejich ANBU velitelem vyrazili na cestu. Všichni byli odhodlaní dát v sázku své vlastní životy. Ovšem opravdu chtějí tolik obětovat?
Tato otázka stále vrtala hlavou mladé ANBU. Držela se v ústraní od ostatních nevnímajíc jejich rozrušené debaty a křik. Byla zahloubaná do svých vlastních myšlenek. Bylo jí jedno jestli na této misi zemře. Je jen pouhý stroj. Stroj na zabíjení. Ano to by sedělo. Ale vybrala si tuto cestu. Cestu plnou překážek a krve. Vybrala si jí proto, protože chtěla změnit svůj život. Zapomněla na své city a stala se poohu schránkou. Prázdnou schránkou. "Tak co vlastně jsem?" Stále se jí ozývalo hlavou. Polovina jejího starého já křičela někde v koutu její mysli "Hinata Hyuuga!" Ovšem to nové křičelo. "Dívka, která se rozhodla změnit!"Anbu zakroutila hlavou. Nechce na tohle myslet. "Heeej..!" Zakřičel na ní někdo a vyrušil jí tak ze snění. "Víš vůbec kam jdeme?" Zeptal se Naruto a Hinata se pozorně zahleděla do jeho smaragdově modrých očí. Tyto oči se nezměnili. Stále v nich viděla toho malého kluka, který je odhodlaný vypořádat se s čímkoliv, co mu osud postaví do cesty. On byl to, co tak milovala. Ale to bylo už dávno. Ten cit už dávno zmizel. "Směřujeme do Mlžné vesnice. Tam se zeptáme okolních vesničanů, jestli neví něco o klanu Yamada.." Odpověděla bez váhání a v hlase nebyla znát žádná emoce. "Jak můžeš vědět, že je tam právě klan Yamada?" Vyhrkl Naruto a měřil si Hinatu nedůvěřivým pohledem. "Včera jsem si prověřovala v databázi ANBU všechny klany, které musíme najít a zjistila jsem jen, že klan Yamada se nachází v Mlžné vesnici a klan Akasuna v Deštné vesnici.." To Narutovi stačilo. Stáhl se dozadu a celou cestu zarytě mlčel. Vypadal, že byl na tu mladou ANBU patřičně naštvaný. Hinata náhle zastavila. Otočila se na Kakashiho. Také to cítil. "Zachovej klid.." Špitla Hinata Sakuře do ucha, protože spatřila jak pomalu šahá po shurikenu. "Byakugan.." Špitla Hinata a skrz masku se rozhlížela po okolí. Pak pokračovala v chůzi. Čekala až jí Kakashi dohoní. "Pět ninjů na severozápadě a čtyři na jihovýchodě. Vypadá to, že míří přímo k nám. Jejich chakra by nás neměla nijak ohrozit, ale mohli by nás napadnout nečekaně ze zálohy, proto buďte ve střehu.." Hned na to zmlkla a Kakashi přikývnul. Hinata nechala Byakugan stále zapnutý. Nepřestávala pokračovat v chůzi. Po 15-ti minutách se ale opět zastavila. Z okolního stromu vytrysklo obrovské množství shurikenů a všemožných zbraní. "Je to tady.." Zašeptala a rozhlédla se po ostatních. Vypadali, že stačili úder vyblokovat. "1, 2, 3…4.." Počítala a pak vykřikla "Kakashi od vás nalevo se nachází tři ninjové ukrytí ve stromech. Ostatních pět jich je schovaní napravo. Připravte se.." Hned na to ze stromů opravdu seskočili oni ninjové. Nevypadali nijak hrozivě, ale nic se nesmělo podceňovat. Všichni měli na čele čelenku, ale znak na nich byl přeškrtnut. "Ale, ale kohopak tady máme? Jedna ANBU slečinka a pár umouněnejch malejch děcek plus jejich starej učitel, nic lepšího nás nemohlo potkat chlapci.." Dav za mužem zajásal. Pak se rozeběhli a vrhly se na tým Kakashi. Hinatu nějakým záhadným způsobem vynechali. "Ty si moje holčičko.." Zašeptal muž zřejmě velitel a škodolibě se usmál. Hinata ho ignorovala, chtěla pomoct ostatním, ale teď nemůže. Nazval jí holčičkou. Ukáže mu zač je toho loket.
Během vteřiny zmizela. A pak odkopla kapitána na protější strom. Vykašlala krev, ale úsměv z jeho rtů nezmizel. "Ale, ale.." Zašeptal a Hinata mu uštědřila další bolestivou ránu do žeber. Uslyšela to známé praskání kostí. Muž se svalil na zem v bolestech a z úst mu vytekla krev. "Hinata mu šlápla na hlavu a přirazila jí k zemi. Opatrně aby to neviděl nikdo z týmu Kakashi si sundala masku. Naklonila se k vyděšenému muži. Ten se na ní podíval a oči se mu zúžili strachem. " Už víš kdo jsem, že? Zaplatíš za to, že jsi mě nazval holčičkou.." Muž překvapeně a zároveň vystrašeně zašeptal "L..Ledová maska.." Hinata si pak vytáhla jednu Katanu z pouzdra a zasadila muži poslední smrtelný úder. Tohle pro ní nebyl žádný soupeř. Opět si nasadila svou masku a pak pohlédla na ostatní. Ti už také dobojovali a zem se zalila červenou krví. Nikdo nepromluvil. Vydali se znovu na cestu.
"Za jak dlouho tam budeme?" Ozval se netrpělivý Naruto. To věčné skákání z větve na větev mu už lezlo na mozek. "Počítám, že ještě tak den poběžíme a jsme tam.." Odpověděla pohotově Hinata. "A to budeme běžet bez přestávky?" Zakňoural Naruto a Hinata se na něj podívala. Pak chladně řekla "V sázce jsou lidské životy a ty chceš přestávku? Klidně si jí udělej, ale my běžíme dál.." Naruto na to nic neřekl. Sklonil hlavu dolů a cítil se zahanben. O pár hodin později se již začalo stmívat, ale naši hrdinové pokračovali v cestě.
***

Konečně se před nimi objevila ta pověstná obrovská brána. Všichni vydechli úlevou a před bránou si přeci jen udělali kratičkou přestávku. Hinata totiž potřebovala přivolat svitek. Nakreslila proto na zem svou krví nespočet znaků. Znaky do jednoho zmizeli a místo toho před Hinatou stál svitek. "Co to je?" zeptala se tentokrát Sakura. "Svitek. Povolení k přístupu do vesnice." Odpověděla Hinata a vydala se rázným krokem k bráně. Ta ale byla zavřená. "Takže už to ví.." Pomyslela si Hinata. Postavila se těsně před bránu a za chvíli na ní někdo zavolal. "Hej ty tam. Pokud chceš vstoupit do vesnice musíš mít povolení.." Hinata mu zamávala svitkem a brána se začala pomalu otevírat. Celá naše skupinka vstoupila do vesnice. Vypadalo to tam jinak. Nad vesnicí se totiž vznášel Mlžný opar a obepínal celou vesnici jako nikdy nekončící had. Po vesničanech nebylo ani stopy. "Tak co teď?" Zeptal se opět Naruto. Hinata ukázala na osamělou postavu v dálce a vydala se k ní. Když k ní došla slušně pozdravila a zeptala se "Prosím vás pane, mohl byste mi říct, kde bych našla klan Yamada?" Starý pán se podrbal ve svých hustých vousech a zamyšleně Hinatu pozoroval. "Ano mohl bych vám říct, kde je, ale napřed kdo jste?" Hinatě docházela trpělivost. Měla z téhle vesnice špatný pocit a ještě ke všemu musí odpovídat na tak stupidní otázky. "Jsme z Konohy, posílá nás náš Hokage a klan Yamada je součástí naší mise." Stařec se pousmál a řekl "Dobrá. Klan Yamada už neexistuje. Všichni totiž byly povražděni." Všichni byly překvapení. Tohle se nemělo stát. Už se chtěli rozloučit, když v tom stařec pokračoval. "Ale vím o někom kdo by vám mohl pomoct. Protože z klanu Yamada přežila jedna dívka.." Naruto už se neudržel a vychrlil na starce "A kde je?"
"Na to ti teď nemůžu odpovědět chlapče. Ale můžu vám jen poradit, že nejčastěji bývá v hale a trénuje. Netuším jestli jí tam potkáme i dnes, ale za pokus to stojí.."
"Pane.." Chtěla se Hinata ještě na něco zeptat, ale starec zmizel. "No tak to je skvělý.." Podotkl ironicky Naruto. Nikdo si ale jeho poznámky nevšímal, protože se hned na to vydali hledat onu halu. Po cestě se zeptaly ještě mnoho lidí a nakonec je nasměrovali přímo před onu halu. Byla přímo obrovská. Vstoupili dovnitř. A pak to uslyšeli. Zvuk boje. Na nic nečekali a přišli se tam podívat.
"Znovu..!" Vykřikla mladá dívka. Mohla být stejně stará jako Sakura. "Hitomi vždyť se udřeš k smrti! Dáme si přestávku.." Snažil se jí upokojit mladík, který jí před chvílí odhodil do stěny. "pokud..pokud přestanu.." Zadýchávala se dívka. "Pokud to někdy vzdám.." Pomalu se zvedala ze země. "Nikdy se nestanu silnou!" Poslední větu zařvala. "Takže tě žádám Daisuke. Musím..Musím to zkusit znova.." Naruto byl překvapený. Ta dívka. Měla v sobě ohromnou odvahu a odhodlání. Nikdy neviděl nikoho takového. Dívka opět zaútočila. Ale proti větrným technikám svého přítele neměla šanci. Opět jí velké větrné tornádo odhodilo do stěny a její společník se přitom skoro nepohnul. Dívce vytekl už poněkolikáté pramínek krve z úst. Ovšem pokaždé se zvedla a pokračovala. Ovšem tentokrát neútočila tak zbrkle. Vyčkala a vzala do ruky svou Katanu. Vytvořila ve vzduchu několik neznámých pečetí a pak vykřikla "Drtivá ohnivá smršť!" Celá její Katana začala rudě zářit. Pak z ní vyšlehly rudé plameny a olizovali čepel kolem dokola. Pak se dívka rozeběhla. Tohle zřejmě její protivník nečekal. Až byla pár metrů od něj sekla Katanou. Ten plamen, který olizoval celou Katanu jako kdyby se od ní oddělil, a teď vykonával to k čemu byl povolán. Jako ostrá břitva směřoval na svou oběť. A nehodlal změnit svůj směr. Dívčin společník věděl, že kdyby povolal vítr akorát by oheň posílil a zvětšil. Místo toho si připravil do levé ruky kunai a snažil se drtivý útok vyblokovat. Ale nestačilo to a proto byl odhozen do stěny. Dívka si klekla na levé koleno a zhluboka dýchala. Pak se však pousmála a řekla "Dokázala jsem to.." chlapec se mezitím oprášil a zvedl. Došel až k dívce a podal jí ruku. S chutí jí přijala. "Zlepšila si se Hitomi.." Vypadalo to jako kdyby se chystal jí políbit, ale přitom jí jen smetl zrnka prachu z tváře. Pak jí pošeptal. "Máme tady společnost.." Dívčin pohled směřoval na naši skupinu. Hinata na nic nečekala a zamířila rovnou k ní. Opravdu nemají čas. Za chvilku byla téměř u dívky a mohla si jí podrobně prohlédnout. Dlouhé hnědé vlasy měla svázané v culíku a blankytně modré oči překypovali nadšením a odvahou. "Ahoj, mé jméno je Rika. Jsem velitelem této skupiny a pocházím z Konohy. Máme od Hokageho svěřenou velice důležitou misi, která se týká tebe. Teda pokud se jmenuješ Yamada.." Dívka se na ní zadívala a kývla. " Těší mě mé jméno je Hitomi. Hitomi Yamada. To je dneska nadělení, co po mě může vycvičená ANBU jako ty a samotný Hokage chtít?" Řekla a přitom se ušklíbla. Její oči opět zajiskřili nadšením. Hinata se pustila do vyprávění. "Takže mi chceš říct, že mám obětovat svůj život pro záchranu světa?"
"Ne to jsem zrovna neměla na mysli..Musíš s námi jít do vesnice. Tam se dozvíme víc.."
" To sice jo, ale nejdřív potřebujete najít ty další tři ne?" Hinata opravdu začala ztrácet s touhle holkou trpělivost. "Pokud budeš souhlasit, ještě dnes musíme tuto vesnici opustit."
Dívka si zhluboka povzdechla. "Nemám na výběr co?" Hinata jí to potvrdila. Hitomi se poté podívala po všech ostatních, kteří se usadili kolem ní. Upírali na ní své pohledy a vyčkávali odpověď.
"No proč ne? Vždycky jsem toužila po tom zažít nějaké dobrodružství.." Pak se usmála a Hinata se zvedla. "Takže si jdi zabalit a čekáme tě u hlavní brány.." Hitomi opět kývla a pak se spolu se svým společníkem vydala pryč z haly. "Jsi si jistá, že chceš jít?" Oslovil ji chlapec. Dívka se zastavila. "Ano jsem. Nechci celý svůj život strávit zavřená v téhle vesnici. Možná to bude šance něčemu se přiučit." Chlapec kývl. Kolem zafoukal vítr. Rozvířil tak Hitomi vlasy. Jenže tento vítr nepřinášel nic dobrého. "Něco se blíží.." Špitla a zahleděla se k bráně, na kterou viděla jen špatně, protože mlha ještě zhoustla. Poté se vesnicí rozezněl poplach.
***

"Co se to děje?!!" Křičela Sakura a hledala v té mlze a kouři své přátele. Konečně našla aspoň Hinatu. "Vypadá to, že někdo zaútočil na vesnici.." Odpověděla Hinata. "Máme jim pomoct?" Zeptal se Kakashi, který byl celou dobu zticha. Hinata přemýšlela. Když to bude nutné braňte svůj život, ale tuhle vesnici musíme opustit. Náš úkol je jiný.." všichni se na ní dívali smutně. A Naruto začal zuřit. "To chceš říct, že je máme nechat na pospas osudu?!" Hinata nemohla nic dělat.."Naruto, pokud ihned neopustíme vesnici a nenajdeme ty ostatní bude v ohrožení celý svět. Zahyne mnohem více lidí. To opravdu chceš?!" Naruto zakroutil hlavou. Musel potlačit nutkání rozeběhnout se na pomoc. Místo toho jen stál a díval se na to jak se vesnice začíná ocitat v plamenech.

***

"vesnice.." Zašeptala Hitomi a dívala se jak se domy hroutí a škvaří se v plamenech. "kdo jen mohl?!" Zeptala se znovu, ale hned na to se chtěla rozeběhnout, ale čí si ruka jí zastavila. "Nestarej se o vesnici. Ty máš teď mnohem důležitější úkol.."
"Daisuke.." Zašeptala Hitomi neschopná jakéhokoli slova. Jen na něj překvapeně hleděla.. Ale pak se vzchopila a podívala se mu vzdorovitě do očí. "Tohle je má vesnice a já nehodlám odejít dokud nepřijdu na to kdo za tím stojí!" Chlapec se pousmál. Nic s tím nenadělá. Protože to co Hitomi řekne nikdy nevezme zpět. Hitomi se rozeběhla do davu, který se zmítal v panice. Všichni bojovali. A Hitomi konečně spatřila proti komu. Nemohla uvěřit vlastním očím. Armáda lidí. Nebo spíše nestvůr. Pochodovali jako mrtvoly. Tváře měli bledé a jejich mrtvolné oči byly celé černé. Ani stopa po bělmu. Z úst jim vytékali sliny a vrhali se na každého koho spatřili. Dokonce i na Hitomi. Několika rychlými údery si probila cestu až před bránu. Vehnaly se jí slzy do očí když spatřila jak se nevinné děti válejí mrtvé po zemi a nevinní občané marně volají o pomoc. Pak konečně spatřila ty, které hledala. Stály tam a nečinně přihlíželi. Věděla, že nemůžou nic dělat. Proto také za nimi šla. Naposledy se ohlédla a spatřila chlapce. Chlapce, který byl jejím nejlepším a jediným přítelem. Spatřil jí a usmál se na ní. Věděla, že nejspíš zemře, ale jak on sám řekl. Musí udělat něco důležitějšího. Odvrátila zrak a
v očích se jí zaleskla touha. Touha po tom pomstít se tomu, kdo tohle udělal. "Můžeme vyrazit.." Řekla odhodlaně. Nikdo jí na to nic neřekl. Hinata se opět ujala vedení a společně se rozeběhli ven. Prorvali se přes dav běsnících lidí a konečně byli venku. Tam se už mlha trhala a oni mohli spatřit slunce, jak se snaží na ně svými paprsky dosáhnout a rozehnat tak všechnu mlhu. Hitomi se naposledy ohlédla. Opět chtěla plakat, ale nesmí. Ona se pomstí. Takový je její nový cíl. Cíl pro který bude ochotná zemřít. Teď už to ví. Za Daisukeho. Za chlapce, který jí ukázal proč je důležité žít.
Slunce, které se tak dlouho snažilo rozehnat mraky a mlhu se pomalu začalo ztrácet za obzorem. Naši hrdinové nechali vesnici daleko za sebou. Utekly daleko od křiku, paniky a strachu. Aspoň na chvilku zahnaly ty chmurné myšlenky do koutu své mysli a mysleli jen na to co přinese další den. Další den plný nového očekávání, naděje a snů..

Příště:
Díl 3
Suna aneb Odvaha

Stín v srdci- 1.díl

11. července 2010 v 14:58 | Sakura3021 |  Stín v srdci
Stín v Srdci
Díl 1. Shledání

Bylo časné ráno. Slunce se už dávno ukázalo na obloze aby všem ukázalo nový den. Ptáci venku švitořili svojí každodenní píseň a přinášeli do tohohle chmurného světa aspoň trochu štěstí a radosti. Radosti ze života.
Někdo potichu zaťukal na dveře. Dívka si jako vždy nasadila svou masku a pak zašeptala "Dále.."
Do pokoje vešel mladík, také s maskou na tváři. "Riko-sama, omlouvám se že vás vyrušuji, ale Danzou-sama, si vás ihned žádá v jeho kanceláři." Dívka se pod maskou usmála. "Co po mě asi může ten starej dědek chtít?" Pak však kývla a chlapec, který tam ještě před chvílí stál se rozplynul v obláček dýmu. Dívka zvaná Rika si uvázala kolem pasu své dvě Katany a vzala si i pár shurikenů navíc. Jméno Rika byla jen její přezdívka. U ANBU se totiž musela utajit totožnost a všem známým se oznámilo, že ta daná osoba zemřela. Chtěla se změnit a zapomenout na svůj minulý život. Přála si zesílit a přestat být tak naivní. A její přání se stalo skutečností. I když za jakou cenu.
Naposledy se rozhlédla po pokoji, jestli na něco nezapomněla. Věděla, že když po ní Danzou něco chce nebývá to nic jiného než-li mise. Opět s maskou na tváři vykročila ze svého pokoje. Na chodbě jí všichni zdravili a oslovovali pouze Rika-sama. Někteří se jí stranili, protože se jí báli a jiní jí zase pomlouvaly ze závisti. Nedbala na to. Bylo jí to upřímně jedno. Dokonce i její nepřátelé jí znaly pod jménem Ledová maska. Ano, byla zde velice uznávaná. Ale to nebylo to co opravdu chtěla.
Konečně došla ke kanceláři. Slušně zaklepala a po hlasitém "Dále.." vstoupila do místnosti. Danzou k ní byl otočený zády. Nic mu neřekla. Jen tam tak stála. Ledově klidná. Kdyby neměla masku uviděli bychom její tvrdou a nepřístupnou tvář, jemné rysy jejího bezchybného obličeje a její zářivě divoké oči, které toužili po tom zažít něco neočekávaného. Něco nového. Změnila se. A moc dobře to věděla.
Danzou se na ní konečně podíval. A ona na něj taky. "Víš, že přede mnou nemusíš nosit masku.."
Neodpověděla. Nepotřebovala mu na to nic říkat. Jemu může být jedno co dělá a proč to dělá.
"Tohle není důležité, mohli bychom prosím přejít rovnou k věci Danzou? Opravdu tady nehodlám strávit celý den.." Danzou si jí přeměřil přísným pohledem. "Drzá jako vždy.." Pak se odmlčel a mnul si bradu. Po chvilce se ale konečně odhodlal přejít k věci. "Dobrá. Vím, že jsme s Tsunade uzavřeli dohodu o tom, že tě ona nebude posílat na mise s žádným týmem z Konohy. Jenže ona si tě v tomto dopise.." Názorně zamával popsaným listem papíru ve vzduchu. "vyžádala speciálně pro tuto misi. A musím tě upozornit, že na této misi jde opravdu o všechno. Více mi nechtěla sdělit, že ti vše poví ona. Je ochotna v tomto případě porušit dohodu, protože jde o ohrožení celé vesnice, a nevinných lidských životů. V tomto dopise tě žádá, aby si spolupracovala s jejím vybraným týmem a vydala se na tuto misi. Klidně by mohla vybrat někoho jiného, ale ty s ostatními budeš nejlépe spolupracovat. A navíc díky tvým výborným schopnostem, tvou pověstí a odvahou se na to nejlépe hodíš. A já jakožto tvůj nadřízený, tě na tu misi povolávám. Tohle není obyčejná mise." Tím svůj proslov ukončil. Dívka, která stála před ním na chvíli ochabla. Tohle jí dostalo. V hlavě se jí promítali všechny vzpomínky na její minulost. Ne nesmí na to myslet. Opravdu nesmí. Je to její minulost, kterou tak nenávidí, a kterou se rozhodla pohřbít hluboko ve svém srdci. Je to jen jedna mise. Tohle dokáže. Zatnula ruce v pěst. Pod maskou se usmála a pak řekla "Přijímám tuto misi a beru na vědomí všechna možná rizika, která tato mise vyžaduje.." Danzou vypadal překvapeně. Věděl o její minulosti, znal její pravé jméno a ona i přes to všechno přijímá? Nedokázal to pochopit, ale nezbývalo mu nic jiného než souhlasit. "Takže jestli jsi opravdu pevně rozhodnutá máš se hlásit v kanceláři Hokageho.." Riko na to nic neřekla. Jen zmizela a zanechala po sobě lehký větřík, který teď nadzvedával papíry z Danzouova stolu. Snesly se na zem, jako peříčka a zůstali tam nehybně ležet.

***

Rika se ocitla v kanceláři. Tsunade na ní pohlédla. "Takže si se rozhodla..Vítám tě zpátky..Hinato.." S Rikou cuklo. Ale nedala to na sobě znát. Oslovila jí jejím pravým jménem. Pravým jménem! Zachovala si klid a rozhodně řekla "Ano rozhodla jsem se, ale upozorňuji vás, že je to naposledy co spolupracuji s některým týmem z Konohy. Jistě víte co mi ještě zbývá a já hodlám tento čas využít proto abych plnila mise. Proto jsem se také rozhodla přistoupit na vše podmínky. Jak jste psala v dopise, tak je mise velice nebezpečná a jde tam o čas i lidské životy. A pokud máme spolupracovat, vyžadovala bych od vás, aby jste mě nenazývala mým pravým jménem. Mé druhé jméno zajisté znáte. Ale teď přestaňme s pozdravy a přejděme rovnou k jádru věci.." Tsunade se na Hinatu dívala překvapeně. Věděla, že se změnila, ale že až takhle? Je z ní opravdu pravá ANBU. Už nemá city.
"Dobrá jak si přeješ Riko. Ale než ti vysvětlím o co tam jde, musíme počkat, ještě na tým s kterým budeš spolupracovat. Je to ten nejlepší tým a doufám, že nebudeš překvapená a budeš spolupracovat jak si slíbila.." Hinata se usadila do křesla. "Nemá být překvapená?"
Dveře se prudce otevřeli a blonďatý mladík v patách s růžovláskou se vřítili do kanceláře. "Omlouvám se Tsunade-sama, že jsme sem vtrhli takhle bez zaklepání.." Tsunade kývla a řekla ať se posadí. Kakashi se tam už také objevil. "Dobré ráno Hokage-sama." Pozdravil slušně a také se usadil. Hinata pozorovala toho blonďatého chlapce. Jak dlouho ho neviděla? 3 roky? Ne to víc. "Vyrostl si a určitě i zesílil.." Pomyslela si a její úsměv se jí pod maskou ještě rozšířil. Pak se zahleděla na růžovlásku. Právě flákla Naruta po hlavě. "Za co?" Zanaříkal Naruto a třel si bouli na hlavě. "Za to, že se vždycky musíš chovat jako idiot.." Naruto se hned na to usmál. "Ten úsměv.." Pomyslela si Hinata. To je ten úsměv co jí tenkrát tak dodával sílu a odvahu se nikdy nevzdat. Ten úsměv, který jí tolikrát zachránil život. Ne nesmí na to znovu myslet. To je minulost. Teď už není Hinata Hyuuga. Ta stará Hinata Hyuuga je dávno mrtvá. Teď je tu někdo jiný. Je tady Rika Mitsumi. A musí se podle toho taky chovat. Začala se věnovat Tsunade, protože začala mluvit. "Tak ještě než začneme chtěla bych vám představit ANBU, který vás bude doprovázet celou cestu. Musíte společně spolupracovat a chránit si vzájemně záda, ale to vám nemusím říkat, že? Seznamte se s Rikou"
"Ahoj, já jsem Naruto Uzumaki..!!! " Zakřičel a podal Hinatě ruku. Ta jí přijala, ale nic na to neřekla. Poté se všichni vzájemně představili a Tsunade začala opět mluvit.
"Na svět ninjů padla doba zla. Vy to jistě ještě necítíte, ale zvířata ano. Ta šílená chakra a síla je vydávána z jednoho zdroje. A to je ze skály, která je v těch nejvyšších horách a nedivočejších odlehlých končinách. A právě tam je zapečetěn člověk. Člověk posednutý démonem. Jeho chakra přesahuje všechny naše možnosti. Budu vám vyprávět legendu. Legendu o tom, jak byl tento démon zapečetěn. Pozorně poslouchejte. Patří to k vaší misi." Tsunade se odmlčela, odkašlala si a pak pokračovala.
"Před miliony lety, ještě než existovali války a zrodili se démoni jaké známe existoval jen jeden jediný démon. Dokázal posednout člověka, zaslepit mu mysl a zastřít všechny jeho smysli. Takový člověk byl pouhá loutka. Měl v hlavě jen jedinou věc. A tou bylo..zničení světa. Ovšem tehdy to nikdo nevěděl, dokud nezačal démon běsnit. Mnoho ninjů a velkých vesnic padlo. Mnoho lidí byla zabito a mnoho jich bylo ovládáno právě tímto démonem. Uměl totiž přenést svou moc i na další lidi a postupně si tak získávat otroky. Pouhé loutky, které hned jakmile se rozbijí či opotřebují zemřou. V těchto krutých dobách se 6 klanů z nejrůznějších vesnic museli spojit. I přes to, že to byly nepřátelé museli spojit své síly, proti někomu mnohem horšímu. Spojili své schopnosti a zapečetili toho démona do té skály. Jenže všech těch 6 nesilnějších členů těchto klanů zahynuli při té pečeti. Ale nebezpečí bylo zahnáno. No a teď přejděme k úkolu vaší mise. Včera večer mi přišel dopis od Kazekageho. Píše v něm, že opět začíná válka. Protože v té skále a tím pádem i v pečeti se udělala trhlina. Ne dostatečně velká na to aby démon pečeť odstranil, ale dokáže ovládat armádu loutek pomocí své chakry. Ovládá lidi, kteří byli posednuti a kteří budou předzvěstí toho co má nadcházet. A my tomu musíme zachránit, protože jediný kdo dokážou pečeť a trhlinu spravit jsou…"
"Ti nejsilnější z 6-ti klanů.." Skočila Tsunade do řeči Sakura, které to celé došlo. "Ano, přesně tak Sakuro. A vaším úkolem je najít těchto 6 ninjů. A jednoho už máte, proto jsem ho také povolala na tuto misi.." Všichni se otočili na Hinatu. "Ona?" Zeptal se nevěřícně Naruto. Hinata to nečekala. Nemyslela si nikdy, že bude hlavní postavou této mise. "Ano Rika, je nejsilnější z klanu Hyuuga."
"Cože? To je silnější než Neji?! Nikdy jsem nevěděl, že někdo z klanu Hyuuga je i v ANBU" Vykřikl Naruto a ukázal na Hinatu prstem. Ta se pod maskou ušklíbla. "Ano, Rika je silnější než Neji, protože na rozdíl od něj je ANBU a má za sebou nespočet misí S-rank a všechny byly úspěšné. Poté je velitelkou 5-ti ANBU jednotek a odvažuji se říci, že se její síla rovná Danzouovi.." Teď už se na Hinatu upřely všechny oči. Nevadilo jí to. Protože to vše co Tsunade řekla, byla pravda. I když sama tomu stále nedokáže uvěřit. Vypracovala se tak daleko. Ale zároveň proto toho moc obětovala.
"Ale tohle není to nejdůležitější, víme jak se klany jmenují, ale nevíme jestli jsou jejich členi ještě mezi živými ani v jaké jsou vesnici. To je váš úkol. Poté se s nimi vraťte sem do vesnice a pak vám zadám nový úkol. Jasné?" Všichni přikývli, jenže Hinatě v hlavě zněly další nezodpovězené otázky a rozhodla se je říct nahlas. "Eh promiňte, že váš přerušuji, ale máte na mysli i klan Uchiha, že ano? Což znamená, že hledaný uprchlík Sasuke Uchiha by s námi měl spolupracovat? Dovolte mi říci, že o tom silně pochybuji.." Všechny její pevný a odhodlaný hlas překvapil a Sakura s Narutem na ní hleděli obzvlášť překvapeně. Tsunade si povzdechla. "Ano tohle je ten největší problém. Budeme ho sem muset dostat násilím, protože Itachi Uchiha s námi určitě nepůjde dobrovolně hlavně když je tam i Naruto." To Hinatě stačilo. Pak se však zeptala na její další otázku.. "Takže jestli to dobře chápu, máme chodit od vesnice k vesnici a hledat tam ty čtyři lidi o kterých ani nevíme jestli žijí? Chápu závažnost a naléhavost situace, ale nemůžeme vyslat více týmů? Tohle opravdu nezvládneme samy."
"To máš pravdu, s jedním klanem nám pomůže samotný Kazekage, protože ten klan je v Suně. A nemůžu poslat více pátracích týmů, protože ty loutky, které momentálně ovládá ten proklatý démon napadají a ničí vesnice. Proto nemůžu poslat jen tak ostatní ninji ven, ale musí zůstat tady aby zároveň nevznikla panika.." Hinata souhlasně přikývla. Pak jen řekla "A mám ještě jednu poslední otázku, řeknete nám jména těchto klanů?" Tsunade vytáhla ze svého šuplíku papír a začala nahlas číst. "Klany, které jsou námi pověřené najít jsou klany Uchiha, Ayme, Yamada a Akasuna s klanem Botan se vypořádá Suna a klan Hyuuga už jsme již našli..Chci vás jen upozornit na to, že v této misi je hodně rizik. Berete je všechny na vědomí a jste ochotni na ně přistoupit.?" Všichni souhlasně kývli. "Tak tuto misi dávám na starost Rice. Zítra se hlaste v 6:00 u hlavní brány. Teď můžete odejít.." Naruto se Zakutou zmizeli a Hinata s Kakashim se pouze přemístili.. Tsunade opět osaměla. Svěsila ramena a podepřela si hlavu. Pak se opět zahleděla na vesnici. Rozléhal se po ní dětský křik a veselý smích. Tsunade se na chvíli pousmála, ale úsměv jí hned ze rtů zmizel.
"Čeká nás ještě dlouhá cesta.."

Příště:
Díl 2
Mlžná vesnice

Naděje umírá poslední..! 3.díl

11. července 2010 v 12:32 | Sakura3021 |  Naděje umírá poslední
Naděje umírá poslední
Kapitola 3
Objev

"To nedopadne dobře.." Pomyslela si Hinata a nepřestával svou sestru sledovat.


Sakura došla až přímo k mladému Uchihovi, ale nic neříkala. Jen se na něj zadívala a propalovala ho nenávistnými pohledy. On jí je ale s chutí oplácel. A pokračovali by v tom ještě dlouho dokud se do toho nevmíchal Naruto. "Hej lidi, nechcete dneska jít do bazénu?"
Sakura se na něj zahleděla, pohrdavě si odfrkla a pak s nezájmem řekla "Klidně, ale ty tu snad nějakej vidíš?"
"Naruto tím chtěl říct, že nás tam hodí autem, že?" Zachránila situaci Hinata a mrkla na Naruta
"Jo, přesně tohle jsem měl na mysli.." Řekl Naruto a nevinně se poškrábal na hlavě.
"Hmp.." Odfrkla si Sakura. Otočila se na podpatku a odkráčela do svého pokoje. "Počkej Saky.." Vykřikla Hinata, omluvně se zadívala na Sasukeho s Narutem a rozeběhla se za svou umíněnou sestrou. Ta mezitím došla do pokoje. Plácla sebou do postele a začala chrlit nadávky. "Zatracenej Uchiha. On si myslí, že je bůhví co a přitom je to jen obyčejný sobec. Pche. Jak já ho nenávidím.." Hinata se také posadila na svou postel a pak řekla "Ale no tak, přiznej si to. Líbí se ti."
Sakura odtrhla svůj pohled od bílého polštáře a zahleděla se na Hin. Pak se však mírně začervenala. Dala uraženě hlavu na stranu a řekla "J..Jak tě to mohlo napadnout? Mě se Uchiha nelíbí."
"Tak proč se červenáš?" Neodpustila si Hinata. "Nečervenám..!" Vykřikla na svou obranu Sakura, ale Hinata jí na to rázně odpověděla. "Červenáš se!"
"Nečerven.." Ale nestačila to doříct, protože jí přistál polštář v obličeji. "Trefa.." Zašklebila se na Sakuru Hinata, potom vyplázla jazyk a vyběhla z pokoje. "Hinato!!"
Hinata běžela po chodbě jak splašená, a stále se ohlížela. Ovšem po chvíli opět do někoho narazila a spadla na zadek. Dotyčný také. "Sakra, to je dneska už podruhé." Stěžoval si chlapec a mnul si bolavé místo. Když se na něj Hinata podívala opět zčervenala a řekla "Naruto? Omlouvám se, ale.." Ještě než to stačila doříct vběhla tam Sakura. "Hinato? Mohla by si sem na chvíli?" Řekla a šibalsky se jí zablýsklo v očích. Hinata se na Naruto omluvně usmála, zvedla se a šla za Sakurou. A tam schytala pořádnou trefu polštářem do obličeje. "A je vyrovnáno.." Usmála se Sakura a podala sestře ruku. Ta jí přijala a také se usmála. Obě se hned na to hlasitě rozesmáli. Jak jsou dětinské. Poté se vydali do pokoje, kde už na ně čekali rodiče.
"Rozhodli jsme se tady s maminkou, že se půjdeme dnes projít do lesa a okolní přírody…"
"Skvěle!" Vypískla Sakura a začala si plánovat dnešní volný den.
"Kdyby si mě laskavě nechala domluvit, dozvěděla by si se, že tam jdete s námi. Obě. A povinně!"
"Ale.." Chtěla Sakura zaprotestovat, ale byla umlčena otcovým tvrdým pohledem.
"Takže se vhodně oblečte a za 15 minut vyrážíme.." Pak odešel a Sakura sebou opět plácla na postel. Zadívala se na bílý strop a řekla "Fakt skvělý prázdniny.."
Hinata si jen povzdechla a pustila se do převlékání. Když byla hotová ještě si svázala vlasy do drdolu a trošku se namalovala. Otočila se na svou sestru a ta už byla také byla hotová. Mohli vyrazit.

***

"Hej Hinato, co tam tak dlouho děláš?" Zakřičela Sakura a nervózně podupávala nohou.
"Už jdu.." Zakřičela na oplátku Hinata, která si zavazovala tkaničku. Zvedla se a chtěla se rozeběhnout za svou sestrou, která na ní čekala s rukama založenýma v bok. Ale něco upoutalo její pozornost. Pod kořeny jednoho vyvráceného stromu spatřila něco blyštivého. Fascinovaně na to hleděla a už, už se toho chtěla dotknout, ale vyrušil jí nevrlý hlas její sestry. "Hin, dělej.."
"Počkej, musím si ještě odskočit, hned tě dohoním.." Zakřičela na ní Hinata a pak jen spatřila jak se její sestra dala do pohybu. Opět se zahleděla na ten blyštivý předmět. Sehnula se pro něj, ale byl zahrabaný v hlíně. Konečně se jí ho podařilo vyprostit a spatřila koženou knihu se stříbrným vázáním a zlatou přezkou uprostřed.
Opatrně jí oprášila a pak přejela po tom nádherném stříbrném vázáním. "Úžasné.." Zašeptala omámeně. Ale pak se zarazila. Kniha neměla žádný název. Nic. Vypadala velice staře. Už jí chtěla otevřít, ale pak si vzpomněla na Sakuru a řekla si, že si jí přečte večer. Schovala si jí do batohu a pak se rozeběhla za svou rodinou.
"No díky bohu, že se naše mladá dáma konečně rozhodla ukázat." Promluvil ostře otec. Hinata jeho poznámku ignorovala. Zařadila se vedle své sestry a myšlenkami se stále vracela k té záhadné knížce. "Co se v ní asi skrývá?" Takhle otázka se jí v hlavě stále promítala. A nemohla se jí zbavit.
Konečně došli zpátky na ubytovnu. Dívky byly opravdu utahané a obě se svalili na postel. Večeři už prošvihli, takže nemělo cenu spěchat. "Jdu do sprchy jdeš taky?" Zeptala se Sakura a přehodila přes sebe modrý ručník. Hinata zakroutila hlavou. Převlékla se do pyžama a opatrně rozepnula zip batohu. Hned jí spatřila. Na nic neváhala a vytáhla jí ven. Položila jí před sebe a stále na ní hleděla. Opět přejela prstem po tom lesklém stříbřitém povrchu. Ale neotevřela jí. Chce počkat na svou sestru.
Sakura se po chvilce vrátila z koupelny a spatřila svou sestru jak leží na posteli uchvácená nějakým předmětem v její levé ruce. Sakura po chvilce zjistila, že ten záhadný předmět je kniha. Hodně stará kniha. No nevěnovala tomu obzvlášť velkou pozornost a šla se převléct. "Saky, musíš se na to jít podívat.." Řekla dychtivě Hinata a prosebně se zadívala na svou sestru. Ta se na ní obrátila a řekla "hm..?" Pak si přisedla k Hinatě na postel a ta jí vyprávěla jak k té knize přišla. "Ty kolem toho naděláš, vždyť je to jen stará zaprášená kniha.." I přes to, že to řekla se v ní vzedmula jiskra nadšení. Nadšení z něčeho nového. Nikým nepoznaného. Zmocnila se jí touha po dobrodružství, proto po chvilce povolila a řekla "Tak už to konečně otevři.." Hinata se na ní zadívala a Sakura jí obdařila povzbudivým úsměvem. Pak se obě nahnuly nad tu knihu. Ozvalo se pronikavé *cvak*, jak přezka povolila a kniha se otevřela. Nic. Na první stránce nebylo nic. Listovala dál, ale nic. Stále nic. Kniha byla celá prázdná. Hinata si smutně povzdechla. Všechno nadšení jí opustilo a jen hleděla na bezvýznamnou knihu, kterou stále tak pevně svírala v rukou. Sakura jí stiskla rameno. "Nevadí Hin.." Řekla a Hinata se pousmála a řekla "Měla si pravdu, je to jen bezcenná stará kniha, ale přesto jsem měla pocit, že…že se něco stane.." Sakura se zvedla, když v tom Hinatě kniha vyklouzla a spadla na zem. Otevřela si na prostřední stránce. Hinata se sklonila, že jí vezme, když v tom si v rohu stránky něčeho všimla. Bylo tam nějaké datum. "Saky, podívej tady něco je.." Oslovila Hinata Sakuru a ta se přišla podívat co to je. "To je.." Zašeptala zděšeně Hinata. "Dnešní datum.." Dořekla to Sakura, když v tom začala stránka zářit. "Co to sakra" Stačila ještě říct Sakura, ale nedořekla to, protože jí světlo zcela pohltilo.
Kniha opět dopadla na zem. Ale tentokrát byla zavřená.
Pokoj potemněl a po dvou dívkách nebylo ani stopy.

Příště:
Kapitola 4
Neohlížej se zpět

Co se s dívkami stalo? Kam se to dostali? Pomůže jim někdo? To vše v příštím dílku.

Stín v srdci- recenze + prolog

10. července 2010 v 20:48 | Sakura3021
Opravdu jsem nepoučitelná, jenže tato povídka bude mít opravdu jen pár dílků. Ale teď už přejdeme k tomu hlavnímu ne? :D

Stín v Srdci
Recenze:
Celý příběh se točí kolem jedné dívky. Dívky jenž se vzdala lásky, rodiny a přátel jen proto, protože si přála se změnit. Stalo se tak. Ovšem co se stane když dostane misi, která znovu obrátí její život vzhůru nohama? Co se stane když potká staré přátele? Řekne jim pravdu o tom kdo je a proč odešla? Proč je všechny obelhala? A jaký je její poslední úkol?

Prolog:
Jako vždy byl poklidný večer. Ninjové se unavení vraceli z misí zpět do vesnice. Jiní, kteří byli stále na misích, teď rozdělávali ohně a vyprávěli si strašidelné příběhy, nebo jen tiše naslouchali svému okolí.
V Konoze vládlo ticho, až na občasný výkřik nějakého opilce, či štěkání toulavých psů.
Vypadalo to, že už nic nemůže tento večer zkazit. Ale opak byl pravdou.
"Tsunade-sama..!" Vykřikla černovlasá dívka a právě doběhla udýchaně do kanceláře Hokageho. Tsunade na chvilku odtrhla svůj pohled od vesnice a pohlédla na svou asistentku. "Co se děje Shizune?" řekla když zahlédla její vyděšený obličej. Shizune nebyla schopna slova, jen jí podala dopis a zhroutila se do křesla. Tsunade to nerozrušilo. Opatrně vyndala dlouhý list papíru z pečlivě zabaleného dopisu a začala si pročítat první řádky. Po dočtení papír rozechvělými prsty položila na stůl. Zúžili se jí zorničky a nepřítomně hleděla před sebe. Teď už se třásla po celém těle, což u ní nebylo obvyklé. Opět pohlédla na vesnici. Od jejích lesknoucích se očí se odráželi hvězdy jako tisíce malých světýlek, ale ona tomu nevěnovala žádnou pozornost. "To není možné.." Zašeptala, ale pak zatnula ruku v pěst. Prudce udeřila do stolu až se v půli rozlomil. Sklenička otevřeného Saké se převrátila a vylila všechen svůj obsah na bílý papír, který ji tak rozrušil. Tsunade hleděla fascinovaně na tu kapající tekutinu a vrzápětí se zhluboka nadechla. Už teď s chladnou hlavou pohlédla na Shizune, která se nervózně kroutila v křesle. "Začíná se probouzet, že? Ale vždyť to není možné.."
"Obávám se, že ano. V dopise mi to potvrdil i sám Kazekage. Všichni
to cítí. Zvířata začínají pociťovat tu neuvěřitelnou sílu a mají strach. I já občas přestávám logicky uvažovat. Ovšem obyčejní lidé se o tom nesmí nic dozvědět. Nechci aby vypukl zbytečný zmatek a panika. Ale zároveň jako Hokage to nesmím ponechat jen tak. Proto chci, aby si mi sem zavolala schopného ANBU. Jeho schopnosti nám mohou být velice užitečné."
"Dobrá, ale netuším, kterého ANBU máte na mysli" Řekla Shizune a nedočkavě hleděla na Tsunade. Ta se však opět usadila pohodlně do křesla a znovu se zahleděla na celou vesnici. "Zavolej mi sem Riko Mitsumi"
"Vy myslíte tu Riko Mitsumi? Vždyť přece víte, že jí zbývá .."
"Ano vím.."
"Ale, i tak to přece nesmíme porušit dohodu s.."
"Řekla jsem ať mi jí sem zavoláš. A víc se o tom nehodlám dohadovat. Chci aby se sem dostavila nejpozději zítra ráno."
"Hai Tsunade-sama.." Odpověděla Shizune a už otvírala dveře.
"Ah ano, ještě něco. Zavolej mi sem ještě prosím celý tým Kakashi"
Shizune už neodpověděla. Jen opatrně zaklapla dveře a ponechala tam Tsunade samotnou. Ta se stále dívala na tu zářící vesnici. Smutně si povzdechla a zašeptala "Nenechám tuhle vesnici padnout."

Příště:
Díl 1.
Shledání

Štěstí v Neštěstí aneb Maturitní ročník 7.díl

8. července 2010 v 15:22 | Sakura3021 |  Štestí v Neštestí 2
Štěstí v Neštěstí aneb maturitní ročník
Kapitola 7:
Každý jiný den začíná škola. A tento den není výjimka. Bylo zrovna úterý. Pro Sakuru a její třídu snad ten nejdelší a nehorší den z celého týdne. Měli až do 17:00 což nebylo zrovna něco z čeho by se člověk příliš radoval. "ÁÁ já se z toho snad zblázním..!" Vykřikl hlasitě Naruto a hlavu si položil zničeně na lavici. Někdo ho však povzbudivě poplácal po zádech "Tady se někdo neučil, co?!"
"Někdo prostě nemá takový rozum jako ty Sasuke..!" Vyštěkl podrážděně Naruto a propaloval svého přítele nenávistnými pohledy. "Na to aby sis před spaním vzal do ruky jednu učebnici biologie nepotřebuješ mít rozum jako já"
"hm.." Zabručel Naruto a dívky propukly v hlasitý smích. "Jako vždy si ten test podělal, co?" Ozval se hlas ze Saiovi lavice. "Další šprt na obzoru.." Neodpustil si Naruto poznámku a vyplázl na Saie jazyk. "Někomu na rozdíl od tebe záleží na tom aby odmaturoval.." Řekl Sai klidně a otevřel si svůj skicák. Pak si vzal do ruky tužku a opět si začal kreslit nevnímajíc své okolí. "Ty..!" Rozzuřil se Naruto a prudce vstal z lavice. Ale prudký náraz učebnicí do hlavy ho opět posadil na místo. "To bolelo.." Řekl Naruto a třel si bouli na hlavě. Pak se podíval na Ino. "Tady máš učebnici Dějepisu a pilně studuj. Za dvě hodiny totiž píšeme závěrečný test."
"COŽE?!" Vykřikl Naruto, ale v tom okamžiku zazvonilo. Všichni se proto usadili do svých lavic a třídní učitel Kakashi vešel do třídy. Hodina mohla začít.
Sakura se jako vždy dívala zasněně z okna. Pozorovala poletující ptáky a výkladu vůbec nevěnovala pozornost. Hned na to jí však přistál zmuchlaný papírek na lavici. "Od Hinaty.." Zagestikulovala Ino a věnovala Sakuře neodolatelný úsměv. Pak se však opět zahleděla na svůj otevřený bílý lak na nehty a hodlala dokončit to z čeho byla vyrušena.
Sakura pomalu rozevřela malou ruličku papíru a přečetla si jeho obsah.
"Nechceš zajít dneska na nákupy? Uděláme si dámskou jízdu ve třech co tomu říkáš? Ino už souhlasila a navíc když dneska škola končí tak pozdě nic jiného nám dělat stejně nezbývá. Takže kdybys chtěla jít tak v 17:30 před mím barákem.
Odepiš prosím, Hin.
Sakura rychle naškrábala odpověď. "Jasně, že půjdu. Je to lepší než sedět doma a utápět se v nesnesitelné nudě. Přijdu tam. Už se těším..
Saky.
Pak papírek zmuchlala a podala ho Sasukemu. Naznačila mu aby ho předal Ino. Sasuke na to nic neříkal a už automaticky předal papírek dál. Pak se však zadíval na Sakuru jeho pronikavýma černýma očima. "Máte dnes něco v plánu?" Zeptal se šeptem. "Holky si chtějí udělat dámskou jízdu ve třech, takže se dneska po škole nejspíš neuvidíme" Sasuke se zaleděl do svého sešitu, pak pokrčil rameny a řekl "No nevadí, dneska jsem plánoval udělat nám romantickou večeři při svíčkách, ale když jdeš s holkama.."
"Jasně ty vyděrači.." Špitla Sakura a přátelsky ho šťouchla. "Já vim, že dneska máte s Narutem taky pánskou jízdu.." Zašeptala a Sasuke jí naoplátku pošeptal do ucha. "Jak to děláš, že mě vždycky prokoukneš?" Sakura pokrčila rameny, pak se ale sladce usmála a řekla "Protože neumíš lhát.."
"Haruno, Uchiho ticho tam vzadu" Ozvalo se přísně třídou a všechny pohledy se upřely na Sakuru se Sasukem. Ti ztichli a zahleděli se do svých sešitů a pak do zazvonění nepromluvili.
Den se nesnesitelně vlekl, ale konečně se školou rozlehl ten úžasný školní zvonek, který ohlašoval konec dne stráveného ve škole. Sakura běžela domů, shodila ze sebe tašku, převlékla se a hned vyrazila za ostatními. Zbytek dne si skvěle užili. Prozkoumali snad všechny obchody, nakoupili zase miliony věcí a spokojené se rozešli do svých domovů. Sakura domů dorazila kolem 19:00 celá vysmátá. Hodila nakoupené věci do skříně. Vletěla do sprchy a pak se převlékla do pyžama. Ještě si stačila uvařit večeři a nakrmit Larryho. pak si sedla na gauč a pustila si televizi. Nevěnovala jí moc pozornosti, ale něco přesto upoutalo její pozornost.
Po konožských ulicích se pohybují dva nebezpeční zločinci. Máme jejich identitu, ovšem polici se je stále nedaří chytit. Víme jen, že každým dnem jsou někým jiným. Jednou jsou popelářem, podruhé úředníkem. Díky těmto převlekům se jim daří policii mást, ale nemějte strach. Jen vás upozorňujeme, že jsou velice nebezpeční a jsou schopni všeho. Zabili a zohyzdili 3 dívky ve věku 15-20 let. Proto žádáme tyto dívky, aby se nikdy netoulali sami po nocích, protože nidky nevíte co vše se může stát. Jak jsem již říkala, jsou nám známé zatím 3 oběti, ale může jich být i více.
Na obrazovce se ukázali dva obličeje. Obličeje vrahů. A Sakura ten jeden poznala. "To není možné.." Přitiskla si ruku na ústa aby nevykřikla. Není pochyb. Ty oči. Jsou úplně stejné. Je si tím stoprocentně jistá. Je to ten samý člověk, který zabil onen den toho bubeníka. Přímo před jejími oči. Rozechvěle poslouchala dál, ale nic zajímavého se již nedozvěděla. Začala se třást po celém těle. Zabalila se proto ještě více do teplé deky. Je snad jediná kdo si všiml toho, že ten člověk je vrah také toho bubeníka? Má to někomu říct? Nebo to je jen její domněnka?

Příště: Kapitola 8
           Napadení
Řekne Sakura někomu co zjistila? A jak se bude celá situace vyvíjet dál? To vše v přístím díle..!

I já mám sny 6.díl

7. července 2010 v 13:03 | Sakura3021 |  I já mám sny
I já mám sny!

Kapitola 6:
Vzájemné souboje

"3, 2 , 1 teď!" Odstartoval to Kakashi a boj mohl začít. Sakura vyčkávala na každičký Narutův pohyb. Věděla co všechno umí, ale nesmí ho teď podcenit. Jak si myslela Naruto se pohnul jako první. A samozřejmě vytvořil klon. Vyhodil shuriken do vzduchu a ona věděla co přijde. "Stínový Shuriken, he?" Řekla a mrštně se vyhnula dalšímu shurikenu, který se objevil přímo za jejími zády. Pak zavřela oči. Otočila se na patě a během vteřiny se objevila těsně před Narutem. Vykopla levou nohou a srazila tím Naruta k zemi. Nohou mu drtila hrudník, ale něco jí uniklo. *puf* "Klon?!" Vykřikla, ale pozdě. Pravý Naruto jí držel kunai těsně pod krkem. "Končíš.." Zašeptal jí do ucha a vítězně se usmál. "Tím bych si nebyla tak moc jistá…" Usmála se Sakura a také udělala *puf*, Pravá Sakura mezitím střádala veškerou svou chakru do své pravé ruky. Pak seskočila ze svého úkrytu a těsně před Narutem udeřila do země. Ozval se výbuch a země se zachvěla. "Ta technika.." Zašeptal si pro sebe Kakashi a byl velice překvapen. Tohle byla totiž technika, kterou používala pouze Haruno Sakura a lady Tsunade. *puf..* "Zase?!" Vykřikla Sakura. Pak se otočila a jen tak, tak se stačila vyhnout velice dokonalému Rasenganu. "Hodně ses zlepšil, ale teď jsem na řadě já" Pomyslela si a dál se věnovala boji. Opět si nahromadila veškerou svou chakru do nohou a do pravé ruky. Ale z té ruky vyšlehly růžové blesky. Obklopili tak Sakuru a ta se musela pousmát. Použila chakru v nohou aby si dodala rychlost a pak udeřila svým jutsu těsně vedle Narutovy hlavy. Nechtěla ho zabít. Levou rukou si hravě vytáhla kunai z pouzdra a přiložila ho Narutovi ke krku. Ten se jen usmál a řekl "Si vážně dobrá.." Pak podala Narutovi ruku a řekla "Taky si nebyl špatnej..!" Na to se oba dva rozesmály, ale přerušil je přísný hlas Kakashiho. "Tak nemáme moc času lidi, Rima vyhrála takže se teď utká se Sasukem.." Sakura kývla na souhlas. Tohle si musí vychutnat. Sasuke se neochotně zvedl. Celou dobu Sakuru propaloval nenávistnými pohledy. Kdyby jen věděl, že tam nestojí Rima, ale Sakura. Konečně zaujal bojovou pozici. Z pouzdra vytáhl Katanu a Sakura udělala to samé. Chvíli se vzájemně pozorovali a Sasuke si poté aktivoval Sharingan. Ve stejnou chvíli se na sebe rozeběhli a jejich zbraně se střetly. Stále na sebe doráželi a kov o kov stále dokola řinčel. Už to vypadalo, že snad nikdy neskončí. Ovšem pak Sasuke přestal útočit a připravil si modré Chidori. Sakura věděla, že tohle je velmi nebezpečné jutsu. A proto začala jednat. Kousla se do prstu a svou krví na zem kolem sebe nakreslila kruh. Pak začala dělat 10 pečetí, které Sasuke hravě rozpoznal. Chtěl to ukončit než Sakura dokončí to jutsu. Rozeběhl se, ale pozdě. Sakura to měla hotové. Obklopila jí jakási průhledná bariéra a Sasukeho chirodi do ní udeřilo. Přesně v tu chvíli Sakura vykřikla "Opačný paprsek..!" Veškeré Sasukeho chidori bylo pohlceno do té bariéry a Sasuke se neměl jak bránit. Jeho vlastní jutsu se teď obrátilo proti němu. Stačil se ještě bránit, ale tlak byl moc vysoký proto ho odhodil do protějšího stromu. Sakura si klekla na jedno koleno a zhluboka se vydýchávala. Tohle jutsu spotřebuje příliš mnoho chakry a vyčerpává jí. A toho Sasuke právě využil. Už dávno předtím než vytvořil Chidori si udělal také klon. Ten klon vyčkával na vhodnou příležitost, kdy kolem Sakury nebude ta bariéra a to chidori mělo sloužit k odlákání pozornosti i když to Sasukemu dalo pořádně zabrat. Sasukeho klon se objevil za Sakurou a dal jí pěstí do žaludku pak zmizel a Sakura narazila tvrdě do stromu, který byl hned za ní. Z úst jí vytekl pramínek krve, ale ten hned setřela hřbetem ruky. Chtěla se zvednout, ale neudržela se na nohou a proto si hned zase sedla. Sasuke se postavil, ale jen s velkou obtíží. Sakura se po chvilce začala léčit a poté chtěla pokračovat v boji, ale Kakashi vyhlásil remízu. "Takže jsem učinil rozhodnutí, že na misích kdykoliv se rozdělíme půjde Rima se Sasukem a Naruto se mnou"
"Cože?! Já mám jít s ním?!" Vykřikla Sakura a ukázala na Sasukeho. "Přesně tak. A ještě zítra v 7.00 vás chci vidět v kanceláři Hokgaeho posílá nás na velice důležitou misi, takže se řádně připravte" Řekl Kakashi a zmizel. Ukončil tím tak i nesmyslnou debatu. Naruto Sakuru pozval na ramen a Sasuke zmizel stejně rychle jako Kakashi. Ale Sakura měla v hlavě stále jednu nevyslovenou otázku "Mám se vrátit?"

Příště:
Kapitola 7
Co se to děje?!
Tým 7 dostane misi, ale co se na ní stane?

Omlouvám se, jeslti je to nepřehledné, ale souboje mi opravdu moc nejdou popisovat..! :D

"Nekoukej se tam..!" "Říkám, nekoukej se tam, ale ty se tam stejně koukneš..!" Aneeeb jsem Z5..:D

6. července 2010 v 19:54 | Sakura3021 |  Denníček
Joo..Jooo..Jsem Z5..:D
Doufám, že vás ta zprááva aspoň trošku rozveselí..!
Jinaaak lidi.. Nezdá se vám, že je to tady nějaký mrtvý? Mě teda jo..!
Půjdu se vrhout na povídky..Protože můj další odjezd, který bude cca za 13 dní se kvapem blíží..
A já vás musím zahrnout čláánky..!
No tak to je všee...
Paaa lidiii..!

NyaNya