Duben 2010

New Design! Becouse Cats Likes Dango-Pretože mačky majú rady Dango!

29. dubna 2010 v 19:33 | Yuuki xD |  Denníček
xD
Awooojky xD
Ako sa máte ľudia?
Dúfam že fajn xD a čo design? Pozdááva sa? xD mne celkom jj len som zvedavá čo naňho powie neechan xD
A čo škola? Mna prijali na strednuuuuuuuuu! HURAAAA!
Pokiaľ niekto ide do Popradu na GRAFIKA do KUKUČINOVEJ nech sa prizná xD
ale vraj budeme len 2 baby v triede takže to bude zaberáááák
no nič ja padám xD možno dnes napíšem cestu do krajiny zázrakov ale len možno xD
Sayonara! Waša Yuuki!



"Sakra kde to je?" *blik* "Aha mám to v ruce" :D

27. dubna 2010 v 20:14 | sakura3021 |  Denníček

Lidičky, fakt jsem FAKT nenapravidelná, zase nic nepřidávám, noo newaa..:D
Jsem ráda, že se mi sem aspoň mrknete a já slibuji, že se to zlepší..ty povídky a články vůbec..:D
No jinak jak si žijete? DOufám, že pohodlně xD..:D
Jinaaak co život? Neštve vás? Mě občas..:D
ŠKola? Že se ptám co? :D
No nic zase pádím tk Paaaa :D


I já mám sny 4. díl

24. dubna 2010 v 16:31 | Sakura3021 |  I já mám sny
I já mám sny!
Kapitola 4:
Hledej nebo Najdi!
Ráno:
Sakura se probudila, když jí teplé sluneční paprsky osvítili tvář. Lehce jí zašimraly na víčkách a ona je otevřela, odhalila tak její krásné smaragdově zelené oči, které však v sobě skrývali obrovské tajemství. Sakura se postavila a vydala se do koupelny. Zde se upravila a opět si prohrábla dlouhé hnědé vlasy. Svázala je do úhledného copu, ale stále nemohla uvěřit, že jí patří. Jako malá nesnášela své vlasy. Růžová, jak se jí ta barva hnusila. Vždy si přála být hnědovláska, ale časem se svého přání vzdala a zvykla si na svou neobvyklou barvu vlasů. Ale teď se její přání vyplnilo, ale v tu nejnevhodnější chvíli. Zadívala se na svůj obličej. Nic se na něm nezměnilo. Opravdu jen ty vlasy měla jiné. Po chvilce se však rozhodla na to nemyslet. Šla se nasnídat. Když dokončila každodenní ranní program, chtěla se jít porozhlédnout po vesnici, avšak někdo jí překvapil. Zjevil se před ní muž či žena v ANBU masce. Podle hlasu už poznala, že se jedná o muže. "Rima Tatsumi nemýlím-li se? Tsunade si váš žádá, máte se proto ihned dostavit do kanceláře" Sakura kývla a ANBU zmizel. Ona si proto uvázala Katanu kolem pasu a čelenku listové si dala kolem krku. Hned na to udělala jednoduché přemisťovací jutsu a ocitla se přímo před Tsunade. Pak se nevinně zeptala "Co jste ode mě potřebovala Hokage-sama?" Tsunade překvapeně vzhlédla od papírů. Pak jen řekla "Počkej tady za chvilku se dostaví osoba, která ti vše vysvětlí.." Sakura přikývla i když ne moc nadšeně. Další otravné zdržování..! Na to opravdu nemám čas..! Opakovala si stále dokola a náhle jí něco prudce rozvířilo vlasy. Před ní se zjevil "Kakashi-sensei.." Zašeptala tak potichu, že se skoro neslyšela. Oči se jí prudce zúžili překvapením. Jak je to dlouho co ho neviděla? 5 let? Dlouhá doba, ale teď na to není čas, musí sehrát svou roli.
"Tak je tady, můžete se seznámit tohle je Hatake Kakashi.."
"Známý také jako Kopírovací ninja, že?" řekla Sakura.
"Jsem rád, že mě znáš a smím i já znát tvé jméno?" Řekl Kakashi mile a pořád si Sakuru prohlížel. Sakura prudce odpověděla "Mé jméno je Rima, Rima Tatsumi.."
"Těší mě, od nynějška jsem tvůj sensei.." Řekl Kakashi a i pod maskou se usmál. Sakura byla překvapená, ale v duchu pořádně jásala. "Ano přesně proto, jsem si tě sem zavolala Rimo, představuji ti tvého sensee, dnes budete mít trénink a seznámíš se na něm i s ostatními členy týmu.." Sakura kývla na souhlas. Kakashi zvedl ruku na znamení, že odchází, ale ještě než se přemístil řekl "V 15:00 se hlas v tréninkové hale číslo 1" Sakura opět jen přikývla, ale to už tady Kakashi nebyl. Tsunade se opět ponořila do papírů a jí zcela ignorovala. Nezbývalo Sakuře teda nic jiného než se také přemístit. Ovšem nešla domů, chtěla se jen tak toulat po vesnici. Zahloubaná zcela do svých myšlenek. 3 hodiny jen tak chodila na známá místa a vzpomínala na dobu co byla člověk i co byla anděl. Nikdy netušila, že se jí stane právě tohle. Nakonec Sakura nechala nohy ať jí nesou kamkoliv, ale nečekala, že se dostane právě na tohle místo. "Hřbitov.." Zašeptala, ale po chvilce váhání vstoupila dovnitř. Prohlížel si náhrobky, ale jeden jí velice upoutal. Stál pod rozkvetlou Sakurou(třešní). Prudce zafoukal vítr, rozvířil Sakuře její hnědé vlasy a ze stromu začali padat malé růžové lístečky, dopadali i na hrob a na náhrobek, ale pak po nich jen lehce sklouzly a dopadly na zem. Na hrobu byli čerstvé květiny. Sakura lehce otřela prach z fotografie a i z vyrytých písmen, aby si to mohla přečíst. Fotografie jí překvapila. Nezmohla se na nic. Chtěla vykřiknout, ale jako kdyby jí opustil vzduch. Nemohla tomu uvěřit. Na fotce bylo usměvavé 15-ti leté děvče. Na té fotografii byla ona. Opatrně pohlédla na písmena a začala nahlas číst..
Zde leží Haruno Sakura.
Dívka, která se obětovala pro lásku a pro své sny..
Stala se hrdinkou, která patří a navždy bude patřit k velkým kunoichi této vesnice.
Navždy zůstane v našich srdcích…
Prosíme, odpočívej v pokoji..
Sakuře se zúžili zorničky. To je její vlastní hrob, proto leží pod Sakurou. Pod stromem, který nosí její jméno. Sakuru vylekal hlas, který se ozval přímo za jejími zády.
"Byla to opravdu skvělá dívka.."
Sakura se prudce otočila. "Hokage-sama?" Zeptala se opět překvapeně.
"Víš, bylo to usměvavé děvče, sice bylo paličaté, tvrdohlavé, urážlivé, ale vždy si šlo tvrdě za svými sny a cíly" Přitom jak to říkala lehce hladila černobílou fotografii. "Ani nevíš jak moc mi chybí, byla to moje studentka. Brala jsem jí jako svou dceru, ale když odešla zhroutil se mi svět. Ale ta dívka toho opravdu hodně vytrpěla. Byl to můj nápad dát jí sem.." Tsunade odmlčela. Sakura nic neříkala, chtěla plakat a vykřiknout "Jsem tady, stojím vedle tebe!" Ale nemohla. Myslela by si, že je blázen. A to ona není. Nebo je? Co když je tohle jen jeden veliký sen, ze kterého se probudí? Co když ráno bude vše při starém? Věděla, že je tohle realita. Ale mrzelo jí, že jí to nemůže říct. Ale určitě by jí ublížila.
"Ta dívka velice trpěla, její dětská láska totiž odešla a pak se její nejlepší přítel s ním utkal v boji, který stejně prohrál. A chlapec, kterého milovala přešel na špatnou stranu. Ona se s tím však časem vyrovnala, a pak i pro svou lásku zemřela, obětovala se pro něj v nesmyslném boji.." Řekla Tsunade a Sakura jí pozorně naslouchala. Nechal jí vypovídat i když každé její slovo jí bolelo jako kdyby jí přímo do srdce vrazili nůž. A znovu a znovu.

Tsunade Sakuru odvedla k lavičce. Sedly si na ní a Tsunade si otřela uslzené oči. Zahleděla se do slunce, opět zafoukal slabý větřík, aby jí nazvedl blonďaté vlasy. Tsunade se usmála. "Víš, nechci plakat. Ona by si to taky nepřála, chtěla abych se smála, aby se každá smál a byl šťastný.."
"Jo to máte pravdu.." Pomyslela si Sakura. Pak řekla "Musela to být opravdu odvážná kunoichi. Zachránila svou lásku, ale obětovala svůj život, jak vidím osud jí dal do cesty mnoho překážet, i když jí sebral život, tak věřím, že teď je šťastná, že na vás myslí a že chce aby jste se neobviňovali za její smrt. To si myslím.." Zahleděla se do žhavého slunce a přitom přivřela víčka. Tsunade se na ní upřeně zadívala. Pak řekla "Nejspíš máš pravdu a víš co? Docela mi jí připomínáš.." Přitom se musela usmát i Sakura. Kdyby jen Tsunade věděla jak blízko je pravdě. Obě se rozesmály. Seděli takhle ještě dobrou půlhodinku, pak se ale zvedly a rozloučili se. Každá šla jiným směrem. Sakura se koukla na hodinky. Bylo za 5 minut 15:00. Musí to stihnout. Rychlostí světla se přemístila do haly číslo 1, kde snad začne její opravdový příběh..

Příště:
Setkání..

Co se stane až je uvidí? Až se ona a její přátelé po tolika letech setkají? Neublíží jí to? TO vše příště..!

Nová Šance 15.díl

22. dubna 2010 v 20:51 | Sakura3021 |  Nová šance
Nová Šance-new picture! :D
Kapitola 15: Snadná kořist
"Hokage-sama, podávám hlášení o tom, že v blízkosti úkrytu Akatsuki, který hlídáme jsme zachytili chakru pohřešovaných osob Uzumaki Naruta, Haruno Sakury a Uchihy Sasukeho." Tsunade vzhlédla od papírů. Pod očima měla velké černé kruhy a vypadala velice ustaraně. Když však zaslechla jména svých studentů ihned vyskočila na nohy. Pak se však opět svezla do křesla. Byla opravdu unavená. Jen její oči vyzařovali něco energického a nikdy neunavujícího. Tsunade rozhořčeně řekla "Ihned mi sem přiveď Hatake Kakashiho, a dvě ANBU jednotky. Potřebuji mluvit s jejich veliteli. Určitě v sídle Akatsuki jsou pohřešované osoby. Uzumaki Narutovi se nesmí nic stát, jinak by to mohlo ohrozit jak Konohu tak i její občany. Ihned musíme zahájit útok, jinak budeme všichni v ohrožení života. Z bílé masky se jako obvykle nedalo nic vyčíst. Tsunade na to byla zvyklá. ANBU mávnutím ruky zmizel jako pára nad hrncem. Tsunade se nevrle zavrtěla v křesle. Zahleděla se z okna na oblohu, která dnes byla neobvykle pokrytá černými mraky. "Blíží se bouřka.." Konstatovala a fascinovaně hleděla na oslňující žlutý blesk, který v dálce proťal oblohu a udeřil do země. Tsunade se zachvěla. Ne kvůli tomu, že by jí byla zima, spíš kvůli strachu, který jí obklopoval jako neviditelná mlha, přes kterou nemohla nic spatřit. Tsunade se opět zahleděla na temné nebe, rozhodně to neznamenalo nic dobrého.

Probudila jsem se. Byl čas. Každou chvíli má přijít někdo, kdo mě přijde zkontrolovat. Je to má jediná šance na útěk. Rychle si šáhnu do boty. Vytáhnu kunai. Mou jedinou zbraň. Vím, že mě sem nepřijde zkontrolovat nikdo významný z Akatsuki členů, Itachi říkal, že dnes mají neobvykle moc práce kvůli přípravám na odejmutí Kyuubiho z Naruta, protože tento démon je neobyčejně silný. Byla to má naděje, že Naruto ještě stále žije a já ho zachráním. Je to má jediná a možná i poslední šance jak to dokázat.
Byla jsem velice slabá. Nohy jsem skoro necítila. Musela jsem být v hrozném stavu, 3 dny jsem do úst nevzala ani jedno sousto. Neměla jsem chuť. Občas jsem se napila, ale to bylo všechno. Neměla jsem žádnou energii, ale dnes jí budu potřebovat. Dnes musím splnit svůj slib. Sasuke zatím nedorazil, ale myslím, že přijde brzo. Tsunade určitě zahájila pátrání. Ale teď je to na mě. Musím Naruta zachránit sama. Nenechám ho Akatsuki. Můj nejlepší přítel. Vždy říkával své oblíbené Dattebayo! Nebo Nikdy neprohraji a nikdy nevezmu svá slova zpět. To je má cesta ninji!! Jak mi jeho slova teď chybí. Jeho úsměv, který mě vždy dokázal zahřát u srdce tu najednou není.. Sedím tu zamčená v černé cele, kde vidím jen mlhavé obrysy postav a do nosu mě štípe ostrý pach síry. Donutí mě to kýchnout. Vše mě bolí, ale nevnímám ostrou bolest, která se ozývá hlavně v žaludku. Narutovi musí být mnohem hůř než mě. Třeba ho mučí..! Nesnesla bych pohled do jeho utrápených smaragdově modrých očí. Chci vidět jen jeho úsměv. Jeho překrásný úsměv. I kdyby mě to mělo stát život on se bude nevždy smát!
Konečně uslyším zavrzání dveří. Nepozorovaně vytvořím klon, který sedí s koleny těsně u brady na posteli.
Dívá se před sebe nic neříkajícím pohledem. Schovám se těsně vedle dveří, je tam dost velká tma, aby mě daná osoba nezahlédla. Dveře se rozlétly dokořán, ale hned se zase s klapnutím uzavřely. Vyčkávala jsem. Osoba přišla až k mému klonu. Byla ke mně teď otočená zády. Skvělá příležitost. Vyšla jsem proto ze stínu. Rychlostí světla jsem osobě podrazila nohy. Přirazila jsem jí k zemi a přiložila jí kunai ke krku. I v šeru jsem poznala, že pode mnou leží žena. Její modré vlasy svázané do vysokého drdolu a jako vždy bílá papírová růže ve vlasech mě jen utvrdili v tom co jsem si už dávno myslela. Věděla jsem kdo to je. "Konan.." Zasyčela jsem nenávistně. Konan se jen ušklíbla. "Vzdej to.." Řekla jsem posměšně. "Opravdu jsi mě překvapila.." Řekla a pak zmlkla. Vzala jsem prostěradlo, ze kterého jsem za tu dobu co tu jsem vytvořila silný provaz. Je celý protkán mou chakrou. Nikdo se z toho nedostane. Ostatním přijde podezřelé, kde je Konan minimálně za hodinu. Takže to mám čas. Svázala jsem Konan a pak jsem otevřela dveře. Můj klon zmizel a já jsem do plic nasála čistý vzduch. Sice byl stále trochu zapuchlý, ale přesto v něm nebylo ani stopy po síře. Ihned jsem dveře za sebou zaklapla a zamkla. Klíč jsem si strčila do kapsy a porozhlédla jsem se po prostorné chodbě. Chvilku jsem viděla rozmazaně, ale pak když jsme si přivykla mlhavému světlu zaostřila jsem a spatřila, že chodba je čistá. Určitě jsme byly ve sklepení, protože tu opravdu nebylo nic co by aspoň trošku připomínalo jakousi stavbu. Všude jen štěrk, kamení a hlína. Uviděla jsem velké kovové schodiště. Opatrně jsem chodila po špičkách nahoru. Každý schod pode mnou prudce zaskřípal. Všechny smysly jsem měla napnuté k prasknutí. Každý chlup na těle se mi zježil. Musela jsem se uklidnit. Hlavně se uklidnit! V duchu jsem napočítala do deseti a pak jsem otevřela další těžké kovové dveře. Ocitla jsem se v prostorné chodbě, která tentokrát nebyla cítit ani sírou ani zatuchlinou. Příjemný čistý vzduch mi ihned dodal sílu i odvahu. Pohybovala jsem se mrštně, obratně a hlavně potichu. Přesně jako kočka, která vyčkává na svou kořist. Musela jsem nejdřív najít zbrojnici. Nutně jsem potřebovala zbraň..
Po dlouhém hledání jsem otevřela těžké dřevěné dveře. Dalo mi to práci je otevřít, ale naštěstí nebyly zamčené. A opravdu to byla zbrojnice. Prudké sluneční světlo mi dopadalo na tvář a já ve skle spatřila svůj vlastní odraz. Oči jsem měla opuchlé, vlasy rozcuchané a také slepené potem. Tričko a kalhoty o těch radši ani nemluvím. Byly celé od hlíny a na všech místech byli špinavé a občas i potrhané. Na břichu se mi rýsoval pěkný červený flek. Přičichla jsem si a zjistila jsem, že je to zaschlá krev. No teď jsem neměla čas to řešit. Rozhlédla jsem se po místnosti a v tom mi pohled padl na Katanu zahalenou v černém lesklém koženém pouzdře. "Sayo!" Zajásala jsem a rychle jsem jí uchopila, prudce jsem jí vytáhla z pochvy. "Sestřičko..!" Zakřičel na mě někdo v mysli. V jeho hlase byla znát úleva, ale i strach. "Jsem ráda, že jsem tě našla.." Sdělila jsem jí své myšlenky. Hned si se mnou začala povídat, řekla, že viděla jak nesou Naruta do temné místnosti, kterou ani nedokáže popsat. Připoutali ho a víc o něm neví. Po chvilce povídání jsem Sayu opět zandala do pochvy. Do pouzdra jsem si nacpala pár shurikenů, několik vrhacích jehlic, kunaiů a kolem opasku jsem si dala ještě jednu malou dýku, která se ve svitu slunce třpytila jako diamant. Její zlatá rukojeť jen dodávala jejímu vzhledu jakousi jemnost. Nemohla jsem obdivovat lehce vyryté znaky na čepeli a na rukojeti. Neměla jsem na to ani čas. Teď pro mě bylo nejdůležitější najít Naruta. Vyšla jsem na chodbu, když v tom jsem zaslechla šustění látky. Otočila jsem se a ihned odrazila svou katanou tu nepřítelovu. "Mrštná jako vždy.." Řekla osoba stojící za mnou. Nenávistně jsme si hleděli z očí do očí. Odskočila jsem od něj a nenávistně zavrčela "Kisame…!"
"Dalo se předpokládat, že Konan unikneš.. Obřad se koná už zítra a tvého úniku jsem se oprávněně obával. Bohužel si tak hloupá, že obětuješ vlastní život pro přítele. Jak pošetilé. Ty malá chudinko neměla by si radši vzít nohy na ramena? Dám ti prostor! Tak utíkej na co jen čekáš?! Že by na neúspěšnou záchranu přítele, při které stejně zemřete oba? Och bože nedělej si ze mě srandu.." Řekl to s takovou ironií v hlase, až mě zamrazilo. Naštvala jsem se a rozeběhla jsem se mu vstříc. Ihned mou katanu zablokoval svou Samehadou. Vyvíjel na mě tlak a ten byl opravdu moc silný. Začala jsem couvat. Ale nepolevovala jsem, jediný úder by mě totiž mohl buď roztrhat na kousky nebo rovnou zabít. V obou případech mě nečeká nic jiného než smrt..
Odskočila jsem od něj a právě včas. Jinak bych měla propíchnutý žaludek. Opět se na mě vrhnul, když v tom jsem uslyšela výbuch. Byl velice silný a tlak mě ohodil do zdi, ale Kisameho taky. Málem jsem upadala do mdlob, ale nestalo se tak. Můj pád zbrzdila zeď, ale Kisame narazil na dveře. Klika mu protrhla žaludek. Byl to nechutný pohled na jeho vnitřnosti a zakrvácené tělo. Oči měl dokořán vytřeštěné a já se odvrátila, jinak bych se určitě vyzvracela. Výbuch se ozval znovu, ale tlak nebyl tak velký aby mě dokázal opět odhodit do zdi. Z úst mi tekly pramínky rudé krve, ale ty jsem hřbetem ruky obratně setřela. Nevím co nebo kdo způsobil ten výbuch, ale já to rozhodně nebudu zjišťovat. Musím ho najít. A to za každou cenu!

Příště:
Nečekaná pomoc!

Kdo vyvolal výbuch? A podaří se Sakuře zachránit Naruta? A budu se muset opět poprat s osudem? To vše příště!
:D

Jeejdaaa :D

21. dubna 2010 v 20:21 | Sakura3021 |  Denníček
Ahojte lidičky..! Jak pak se máte? DOufám, že faajn!
Já opět nestíhám..!
Navíc teĎ mám hlavu v oblacích a občas mi trvá docela dost dlouho než si uvědomím, že to není realita...:D
Jinak pracuje se na povídce Nová Šance 15
musím vás upozornit, že se to začíná chýlit ke konci, max. 20. dílek, ale pak konec :D
Ale konec vám neprozradím, ale začíná to vrcholit, blíží se poslední bitva..
Noo a copak děláte? Já relaxujuu :D 
Jinak copak škola? Nuda? To jsem si mohla myslet :D
Tak já zase pádím..! Dole máte videjko a překlad tk snad bude srozumitelný :D
PAAAAAAAAAA :D

  • Překlaad! :D:D
Doktor, herec, právník nebo zpěvák..
Proč nemůže být prezident snílek?
Můžeš být jen tím, kým chceš být..! 

Policista, hasič nebo pošťák 
Proč to nemůže být starý pán?
Můžeš být jen tím, kým chceš být!

Doktor, herec, právník nebo zpěvák..
Proč nemůže být prezident snílek?
Můžeš být jen tím, kým chceš být..! 

Vím, že my všichni jsme dostaly jednu věc..
To že společně sdílíme jeden krásný sen..
Žijeme pro..

Nikdy nevíš, co život může přinést
Nic nemůže trvat věčně
Vydrž v týmu..
Můžeš hrát za...

Vím, že jsi mohl dosáhnout vrcholu..
Ujisti se, že se nezastavíš
Můžeš říct, že chceš být..
Nyní to zpíváš se mnou..

Doktor, herec, právník nebo zpěvák..
Proč nemůže být prezident snílek?
Můžeš být jen tím, kým chceš být..! 

Policista, hasič nebo pošťák 
Proč to nemůže být starý pán?
Můžeš být jen tím, kým chceš být!

Můžeme mít různé způsoby myšlení
Ale to vůbec nevadí 
Všichni jsme se chytili až v páře
Tohoto života..

Zaměřit se na každou maličkost
To je to na čem skutečně záleží
Luxusní vozy a domy..
To není opravdový život..

Vím, že jsi mohl dosáhnout vrcholu..
Ujisti se, že se nezastavíš
Můžeš říct, že chceš být..
Nyní to zpíváš se mnou..

Doktor, herec, právník nebo zpěvák..
Proč nemůže být prezident snílek?
Můžeš být jen tím, kým chceš být..! 

Policista, hasič nebo pošťák 
Proč to nemůže být starý pán?
Můžeš být jen tím, kým chceš být!

Minulý rok jsem snil o tomto dni
TeĎ jsem tady a zpívám pro tebe
Doufám, že jsem tě mohl inspirovat
Dostal jsem ze sebe všechnu lásku, pro tebe!!

Doktor, herec, právník nebo zpěvák..
Proč nemůže být prezident snílek?
Můžeš být jen tím, kým chceš být..! 

Policista, hasič nebo pošťák 
Proč to nemůže být starý pán?
Můžeš být jen tím, kým chceš být!

Doktor, herec, právník nebo zpěvák..
Proč nemůže být prezident snílek?
Můžeš být jen tím, kým chceš být..! 

Policista, hasič nebo pošťák 
Proč to nemůže být starý pán?
Můžeš být jen tím, kým chceš být!

:D:D:D:D:D

Deník psaný v slzách

19. dubna 2010 v 21:27 | Sakura3021 |  Jednorazovky
Deník psaný v slzách


20.května 2009
Pomalu začíná léto. Jsem šťastná. Léto mám opravdu ráda. Cítit teplo slunečních paprsků na tváři, jak tě příjemně hladí a dodávají ti pocit úlevy. Jako kdyby všechny pocity a starosti se rozplynuly v nicotu. Aspoň na chvilku. Samozřejmě to netrvá dlouho. Slunce se schová za temné mraky a já pocítím chlad, protože hřejivý pocit na tváři zmizí rychle jako se objevil. Starosti jsou zpátky. Blíží se konec školního roku. Příští rok mě čeká maturita. Ach bože jak se mi nechce do učení. Na nic dnes nemám náladu, ale známky se pomalu uzavírají a musím si nahnat pěkné známky, nechci si zkazit hodnocení. Dnes končí víkend. Moc jsem si ho teda neužila. Kamarádky se na mě vykašlali. Odjely si na chaty a já trčela sama doma. No nic musím končit a vrhnout se na to protivné učení. Snad ta zítřejší škola nebude tak krutá.

Sakura zaklapla deník a prudce si sedla za stůl. Rozsvítila lampičku, která jí po chvilce oslepila prudkým světlem. Posvítila si nad sešit a začala rýsovat, počítat rovnice a přitom se snažila nemyslet na to co jí zítra čeká. Růžové vlasy jí spadaly do obličeje, ale stále si je dávala za ucho, protože jí rušili. Zářivě zelené oči se pomalu zavírali. Byla unavená. Nakonec usnula nad otevřeným sešitem a před rozsvícenou lampou.

21.května 2009
Dneska byla škola jako vždy nudná. Stále samé učení, samé testy. Avšak dneska byl zvláštní den. Do naší třídy přišel nový student. Je úplně boží. Má černé vlasy a krásné černé oči, které mají v sobě cosi tajemného. Moc mě to přitahuje. Hned se skvěle skamarádil s Narutem. Celou hodinu jsem musela myslet jen na něj. Mám ho plnou hlavu, ale nemám na to abych ho oslovila. Radši ho budu jen z pozadí sledovat. Bude to tak nejlepší. Nechápu to. Jen když na něj pomyslím zčervenám a nedokážu ho dostat z hlavy ať dělám co dělám! Potřebuji pomoc! Ale od koho? Kamarádky mají plnou hlavu svých idolů a svých kluků. Nechci se před nimi přetvařovat, ale musím. Co jiného mi zbývá? Připadám si tak sama. Sama v tak obrovském světě.

Máma Sakuru volala k večeři. Sakura opět nadhodila falešný úsměv a hned vběhla do kuchyně. Navečeřela se s rodiči, řekla jim co je nového, ale o studentovi se nezmínila, stejně by jí nechápaly a ani by jí nepomohli. Je to jen její věc. Bude to její malé tajemství.

22. května 2009
Né! Nevím co mám dělat! Tak dobrá řeknu to po pořádku. Chtěla jsem se se svým tajemstvím svěřit Ino, jenže nás u toho slyšela i Karin! Bože jen to ne! Hned to běžela říct tomu nádhernému klukovi. Jmenuje se Sasuke Uchiha.. Sasuke, jak krásné jméno, které se mi stále ozývá hlavou. Psaní na papír mě uklidňuje proto to tady vše vypisuji. Musím se uklidnit. Karin mu to řekla a podivně se na mě zadíval. Naštěstí právě skončila poslední hodina. Vyběhla jsem ze třídy. Určitě jsem se před ním ztrapnila. Hlavně nesmím plakat. Né takovou radost mu rozhodně neudělám. Nesmím před nimi a hlavně kvůli nim brečet. Ukázala bych jim tak svou slabinu a to nesmím. Opravdu nesmím. Bojím se dalšího dne. Co když se bude smát? Bude mne ponižovat? Opravdu nevím co mám dělat. Kamarádky se mě snaží utěšit, ale nic nepomáhá. Strach ve mně stále přetrvává. Ach bože nebo někdo jiný řekněte mi co mám dělat? Nevím si rady. Nevím ani jestli v noci usnu. Proč tady nikdo není když ho potřebuji? Rodičům to říct nemůžu. Neuměli by mi pomoct. Vím to. Musím to zvládnout. Sama..

Sakura zaklapla deník. Po tváři jí stékaly slané slzy. Nutila se neplakat, ale nešlo to. Prostě to nešlo. Bála se. Poprvé v životě měla strach. Strach, že se jí vysměje do očí. Strach z toho, že se jí budou ostatní smát. STRach, že zůstane navždy sama.

23.května 2009
Nedokážu to ani popsat slovy co se dnes stalo. Stalo se to čeho jsem se bála. Jakmile jsem vešla do třídy hned jsem spatřila posměvačné úsměvy a když přišel do tříd on. Mrknul na mě a celá jeho parta propukla v obrovský smích. Jak mě to zevnitř sžíralo. Zachovala jsem si ale svou chladnou tvář. Tak jako jsem to dělala vždy. Jako kdybych měla masku. Masku, která je tvrdá, neústupná, nic jí nerozhodí. Je sebevědomá, chytrá a jde si tvrdě za svými cíli a sny. Ale mé pravé já je jiné. Je stydlivé, tvrdohlavé a hlavně naivní. Dnes opět brečím. Můj strach se vyplnil. Proč mě nemůže nikdo milovat? Proč jen já musím trpět? Nikdy jsem nikomu neublížila, chtěla jsem jen aby mě měl někdo rád. Nechci se přetvařovat, ale co mi tomhle světě lží, pomluv a bolesti čeká? Samé utrpení. To jsem se radši ani neměla narodit! Bylo by to lepší. Protože tenhle svět není nic jiného než bolest a strach. Proč zase pláču? Nechci plakat. Mé slzy smáčejí měkký papír a už skoro nevidím na pero a nevidím ani na řádky, přitom ti toho chci ještě tolik sdělit. Mé pocity se však nedají vyjádřit slovy. Je to jako kdyby do tebe zabodaly několik nožů. Pak tě rozkrájeli, a spálili. Připadám si jako duch. Jako kdybych sem vůbec nepatřila. Nepatřila do tohoto světa urážek, zlosti a nenávisti. Proč takový lidé musí být? Proč musí být tak krutí na své blízké a okolí? Hrozně mě ponížil, ale přesto se neodkážu donutit k tomu abych ho nenáviděla. Stále ho miluji i přesto jak moc mi ublížil. Chtěla bych odjet. Pryč. Daleko odsud. Do země, kde mě nikdo nezná a kde aspoň trošku poznám štěstí, lásku a oporu v někom? Bojím se dalšího dne. Jestli se tak stane nedokážu s tím nic udělat. Už to neunesu!

Proč mladé slečně opět stékaly slané slzy po tváři? Proč musela opět trpět? Proč, proč, proč?! Je snad na tohle odpověď? A jestli ano tak jaká? Jestli jí někdo zná ať odpoví. Sakura skočila do postele. Byl večer a ona smáčela svůj polštář slzami. Bílý měsíc jí svítil do uplakané tváře. A Sakura si v duchu říkala, jak nesnáší tenhle svět. Svět, který je pro ní tak cizí a jiný. Nenávidí ho!

Zápisky se zkracovaly. Datumy byly přeškrtané. Jak to? Konečně padla první řádka po 2 dnech do deníku. Ale proč?

25. května 2009
Omlouvám se, že jsem nic nezapsala, ale musela jsem se vypořádat s bolestí, která se ve mně za ty další dva dny nahromadila. Její moc. Nedokážu to unést. Stále s mi v hlavě ozývá jeho jméno. Snažím se zacpat si uši, ale vím, že je to marné. Jeho hlas se mi v hlavě ozývá dál. Jako nikdy nekončící ozvěna hluboko v mé mysli. Opět mě ponižoval, dělal si ze mě legraci. Né on, ale jeho přátelé. On tam nebyl. Chyběl, ale další den do školy přišel a ani se na mě nepodíval! Copak jsem tak ošklivá? Jestli ano tak to mu ani za pohled nestojím? Stále mi uhýbá pohledem. Že by měl výčitky? Nesmysl! Víc to už nemůžu snést! Je toho na mě moc! Nikdo mi nepomůže a to je to nejhorší. Můj dědeček vždy říkával "Rány života a osudy jsou někdy kruté, dostanou tě na dno, ale jen proto aby si se z něho dokázal odrazit a dostat se na hladinu. Jednou štěstí přijde a tvůj soud se změní. Změní k lepšímu. To si pamatuj Sakuro.." Snažila jsem se tomu uvěřit! Ale už to neodkážu. Všechny mé sny, mé cíle jsou v troskách? A proč? Kvůli jedné hloupé větě? Asi ano kvůli tomu. Je to jen má vina, můžu si za to sama. Nevím co se mnou bude dál, ale určitě to nebude nic dobrého..

Sakura už neplakala. Její opuchlé oči a kamenná tvář dokazovala, že neuzavřela do sebe. S nikým dlouhé sni nemluvila. Do školy a zase školy chodila jako robot. Odpovídala jen jednoduchými slovy jako "Ano, Ne, Hm.." Zamykala se v pokoji a už ani do deníku nepsala. Avšak jednou napsala.
29. května 2009 18:05
dnes jsme se rozhodla. Změním se a opět se narodím jako jiný člověk. Musím! Už tohle dál nevydržím. Miluji ho, ale on si mě nevšímá? Ale proč? Co jsem mu udělala? Kéž by to mohlo dopadnout jinak, ale je moc pozdě a já se rozhodla.

Sakura na sebe hodila bílou mikinu. Potichu se vykradla z domu a rodičům nechala na posteli dopis. Procházela se v noci parkem. Měsíc jí sívtil na tvář. Mrzelo jí, že už nikdy nespatří slunce. Ale možná že ano. Narodí se jinde. V jiném a snad lepším světě jako jiný a lepší člověk. Člověk, kterému bude dopřáno štěstí a láska.

29 května 20:00
Stojím nad útesem. Po sebou slyším jak se vlny narážejí o skálu a tříští se. Slyším šumění moře a v dálce houkající loď, která vyplouvá z přístavu. Bojím se, ale zároveň vím, že mě čeká lepší život.
Chci jen svá poslední slova napsat než navždy zmizím. Miluji tě Uchiho Sasuke!
A Sayonara můj jediný opravdový příteli. Je to bláhové myslet si, že deník je tvůj přítel, ale ty si mě vyslechnul. Odmalička jsem se ti svěřovala se vším, ale nevezmu tě sebou.
Naposledy napíšu SAYONARA!

Sakra zaklapla deník. Poslední stránku však vyrvala a přiložila si jí k srdci. Sklonila se nad útesem. Ovanul jí vánek a chuť soli. Lehký vánek jí rozvířil vlasy a začal jí být zima. Drkotání zubů však potlačila a zkřížila ruce na hrudi. Pustila ruku s papírkem. Přála si aby doletěl k tomu chlapci, kterého tak miluje, ale o je nemožné. On by se jí jen opět vysmál. Jediná slza jí steče po tváři. Otočí se ještě po svém deníku. Zašeptá "Sayonara" A pak skočí. Jen jeden jediný skok. Letí zdvihem a v hlavě si přehrává celý svůj život. Musí s usmát. Jak byla naivní a bláhová. Pak jí však pohltí hlubiny. Poslední nádech a výdech. Její mysl se propadá do tmy. Dívka necítí bolest. Usměje se. Naposledy. Doufá, že se dostane jinam. Do jiného a pro ní lepšího světa. Světa štěstí a lásky. Pro ní tak zapomenutých pocitů.

Mladý chlapec se prochází po ulici. Náhle však uvidí růžový papírek. Vznáší se nad ním a pak klesne k zemi. Chlapec ho zachrání těsně před pádem. Přičichne si a ucítí vůni třešní. Otočí papír aby si mohl přečíst list. Písmo je rozmazané, ale na nic neváhá a utíká k útesu. Najde tam jen růžový deník. Přitiskne si ho k hrudi. Už vílímu patří. A ví jak moc jí ublížil.To nechtěl. Byla to jen legrace. Nechtěl jí ublížit. Podívá se z útesu dolů. Ví že skočila. Skočila pryč. Avšak za novým začátkem. Za novým šťastným životem. Chlapec měl dívku rád, jen se jí to bál říct. Proto se jí poslední dny vyhýbal. Nesnesl by pohled do jejích utrápených očí. A teĎ je na všechno pozdě. Stekla mu jedna jediná slza po tváři. Spadal na deník. Na deník HARUNO SAKURY.

O týden později:
Všichni stojí u jednoho hrobu. U hrobu na kterém je vyryté jméno. Jméno dívky, které osud nedopřál štěstí a rány života a soudu byly moc velké. Ale navždy zůstane v srdcích jejích blízkých. Snad najde nový život. S novou láskou. Aspoň se zbavila bolesti, která jí tak trápila. A aspoň konečně může klidně odpočívat.
Všichni položili na hrob bílé růže. Jen ten chlapec s uhlově černými oči a havraními vlasy tam položil rudou růži. Na znamení lásky kterou k ní cítí a cítil, avšak nikdy jí to neřekl.
Snad ho vidí, a snad se na něj konečně usmívá svým pravým úsměvem!

Dovol mi abych tě držel
Poslední dobou
Je to jediná šance, abych to znovu pocítil
Ale ty jsi mi ublížila
teĎ už necítím nic

I když tě miluji,
je to pravda,
že nemohu přesvědčit sám sebe
Když mluvím
Je to hlas někoho jiného

To ty slzy,
které jsem se snažil udržet,
ale bolí to mnohem víc

Snažil jsem se odpouštět,
Ale to není dost na to
Aby bylo vše v pořádku

Nemůžeš hrát na přetrhané struny
Nemůžeš nic necítit, jen proto,

že tvoje srdce nechce cítit
Nemohu ti říct něco, co není opravdové

Ach pravda bolí,
A lži jsou ještě horší
Nemůže se mi líbit
a miluji tě o něco méně než dříve

Ach co děláme?!
Obracíme se v prach..
Hra je z nás v troskách

Běh zpět přes oheň
Když si není co říct
Je to jako kdybychom se snažili
chytit poslední vlak,
i když je příliš pozdě,
aby bylo vše v pořádku.

Nemůžeš hrát na přetrhané struny
Nemůžeš nic necítit, jen proto,

že tvoje srdce nechce cítit
Nemohu ti říct něco, co není opravdové

Ach pravda bolí,
A lži jsou ještě horší
Nemůže se mi líbit
a miluji tě o něco méně než dříve

Ale my jsme běželi přes oheň
Když jsme si neměli co říct
Je to jako kdybychom se snažili
chytit poslední vlak,
i když oba víme, že je příliš pozdě

Nemůžeš hrát na přetrhané struny
Nemůžeš nic necítit, jen proto,

že tvoje srdce nechce cítit
Nemohu ti říct něco, co není opravdové


Ach pravda bolí,
A lži jsou ještě horší
Nemůže se mi líbit
a miluji tě o něco méně než dříve!
Ohh, ty víš, že tě miluji o něco méně než dříve….:(

Dovol mi abych tě držel
Poslední dobou
                                                  Je to jediná šance, abych to znovu pocítil


Cesta do krajiny zázrakov --- 4.Diel: Hodiny života 1/2

18. dubna 2010 v 19:22 | Yuuki xD |  Cesta do krajiny zázrakov

Kto chce spoznať postavy
nech skočí
No predsa sem :D
Cesta do krajiny zázrakov...!
Klik perex xD

"Baby, I wanna be your girlfriend!" xD

17. dubna 2010 v 20:01 | Sakura3021 |  Denníček
Yokoo

Jop, lidičky dneska byl celkem Okeey deen!
Gomene, že nic nepřidávám, ale čáás není..! :(
ale s tím nic nenadělám, no aspoň, že to počasí se lepší..Teda aspoň u mě..:D
Už chci LÉÉTO!
No k dnešnímu dni tak no..zápasy jsme vyhrály, přijdu celá zřízená domů a dostanu zmrzilnnu takže SUGEE! Ale nemůžu moc chodit natáhla jsem si oba stehení svaly a modřiny? O těch radši nemluvím :D Jinak jak pak se mám? FAjneee A vy? :D
Jinak Dneska jsem se Dozvěděla nějaký Informace o někom..:D Ale nepovím o kom :D Takže jsem celkem veselá..!
Jinak copak děláte? A jaký byl váš den? Napište do komentíku ať vím jak pak na tom jsteee! :D
No Jinak Já zase PáááDííím :D
Tak se mějte..:D
PS: Povídky snad brzo napíšu, ale nevím, zejtra se musím učit PŘ! A pak ještě ke všemu udělat domácí úkol z Aj, Čj, a D! :D ÁÁÁw..Škola je Děěs! :D
Ale čas se určitě najde..
Dattebayo! :D

A všichni kdo jsou stejně jako já zamilovaní, tak si poslechnětě videjko pod textem..!
A může si ho poslechnout klidně i ten kdo je prostě šťastnej a nebo ten kdo má depku, tohle mu snad zvedne náladu a nebo ať si to pustí kdo chceee + přidávám překlaad..:D:D


Baby, chci být tvoje holka..
Baby, chi být tvoje holka..

Vzpomínáš si?
Když jsme se poprvé setkali?

Hvězdy byly v okamžiku tekoucí..

Cítíš to baby?
I když si byl jen kamarád, teď je to jiné..
Sladké sny! Chci mít sen ve světě plném sladkého..
Více ty a já, chceme být spolu.

Hej! Nemůžu zastavit lásku k tobě!
Více než včera....
Woo baby, chci tě zhypnozizovat!

Baby, Já chci být tvoje holka.
Baby, já chci být tvoje holka!

Co jsi sledoval v mích očích?
Podívej se na mě!

Přestože jsem předstírala, že nevím..
Ve skutečnosti je mé srdce zraněné! 
(Oh baby, prosím!)

Nenech mě!
Je to srdcervoucí!
Jsem zaujatá vším, co jsi!
Jsem do tebe blázen!

Dnes v noci, od nynějška se pouze ptám
"Půjdeme někam?"

Sexy boy!
Chci políbit tvé srdce!

Baby, chci být tvoje holka!
Baby, chci být tvoje holka!

Woo, Ah! Miluji tě kluku!
Ty jsi má superstar! :D
Woo, baby! Chci tě zhypnotizovat!

Baby, chci být tvoje holka!
Baby, chci být tvoje holka!
Baby, chci být tvoje holka!
Baby, chci být tvoje holka!

:D:D:D:D















nOvá Šance 14.díl

12. dubna 2010 v 21:07 | Sakura3021 |  Nová šance
Nová Šance-new picture! :D

Kapitola 14 aneb Loutka nebo Člověk?
"Sakuro pořádně..!" Křičela na mě matka. Byla jsem velice unavená. Studený pot mi stékal po tváři a já si říkala, že už to víc nedokážu. "Kolikrát jsem ti říkala aby si nikdy nepolevovala? Copak chceš být stále nejhorší?!" Ta slova mě doslova probrala. "Neprohraji..!" Řekla jsem hrdě. Opět jsem vytáhla shurikeny z pouzdra. Vytvořila jsem klon, který kopíroval každý můj pohyb. Vystřelila jsem na terč. A trefila jsem se přesně doprostřed. Pak jsem však padla na koleno a zhluboka dýchala. "Výborně Sakuro.." Řekla mi matka a já se usmála. Byla na mě hodně tvrdá. Otočila jsem se na ní, ale v tu chvíli jsem nespatřila její úsměv. Matka ležela na zemi. V hrudi měla zapíchnutou Katanu a sotva viditelně dýchala. Slyšela jsem její chrapot. Pomalu jsem k ní došla. Slzy mi stékali po tváři. "Sakuro nikdy, nezapomeň nikdy to nevzdávej, protože jednou vyhraješ. Věřím v tebe. Holčičko.." Pak z matčin očí vymizel lesk a já se propadala do tmy. Do hluboké tmy ve které jsem byla sama. Tak sama. Nebyl tam nikdo o koho bych se mohla opřít, nebyl tam nikdo kdo by mě pochválil nebo aspoň povzbudil. Řekl by "to bude dobré uvidíš.." ne nikdo takový tam se mnou nebyl. Zůstala jsem sama. Sama se svými myšlenkami. Zavřela jsem oči. Ale pak jsem něco zaslechla. Nejdřív to byl jen pouhý šum. Šum, kterému jsem nerozuměla, ale pak jsem zaslechla srozumitelná slova. "Nikdy to nevzdávej, věřím v tebe, věřím v tebe, věřím v tebe.." Opakovalo se to stále dokola jako ozvěna, která nechtěla nikdy přestat.
S trhnutím jsem se probudila. Zrychleně jsem dýchala. "Byl to jen sen.." Uklidňovala jsem samu sebe i když jsem si nebyla tak jistá. Opět byla kolem mě tma. Jen pod kovovými dveřmi prosvítalo světlo díky kterému bylo v místnosti poněkud šero. Promnula jsem si oči, ale stejně to nepomohlo. Sáhla jsem si na tričko. Bylo celé zpocené. Tváře jsem měla ulepené a kdybych se viděla v zrcadle oči by byli určitě červené. Plakala jsem. To mi bylo jasné. Porozhlédla jsem se po místnosti a uvědomila jsem si, že nevím kolik hodin, dní nebo snad i týdnů uplynulo od doby co tu jsem. Čas pro mě teď nic neznamenal. Byla jsem uvězněná a vydaná na pospas svému vlastnímu osudu. Dokud nepřijde Sasuke jsem stále jen nepotřebná loutka. "Loutka s city" Zašeptala jsem a musela jsem se pousmát. Přesně to sedělo. Můj úsměv mi však i hned zmizel ze rtů při vzpomínce na Sasukeho a Naruta. Mírně mě bodlo u srdce, ale to jsem se rozhodla ignorovat. Musela jsem být silná a vymyslet plán jak se dostat pryč. Náhle jsem však něco zahlédla. Jakousi temnou siluetu postavy. Po chvilce jsem i hned věděla, kdo to je. "Co zase chceš Itachi?" Zeptala jsem se chladným hlasem, který vyzněl, ale úplně jinak než jsem chtěla. Sedla jsem si a zahleděla se na kamennou podlahu. Náhle mi však něco rozvířilo vlasy a já ucítila přímo přede mnou horký dech a dlouhé černé vlasy, které mě šimraly na tváři. "Nic nejíš, nechci aby si nám tady umřela hlady ještě dřív než se ryba chytí na háček.." Chvíli jsem nemluvila, ale pak jsem se ušklíbla "Nepotřebuji jíst. Navíc to co mi sem dáváte nestojí ani za řeč. A tou rybou myslíš Sasukeho? To těžko jemu na mě totiž vůbec nezáleží.." Jen těžce jsem vyslovila posledních pár slov, které ve mně vyvolávali tak bolestivé vzpomínky. "Ale, ale.." Řekl a lstivě se usmál. Opět jsem sklopila pohled k zemi, ale po chvíli jsem ucítila jeho horké dlaně na mé tváři. Podepřel mi hlavu a přinutil mě abych mu hleděl zpříma do očí. "Nesnáším ho.." Řekla jsem, i když jsem to tak doopravdy nemyslela. "Opravdu? Tvé oči, ale říkají úplně něco jiného.." Řekl a já se zahleděla do jeho uhlově černých očí. Hned mi připomněli ty Sasukeho, ale tyhle byly jiné. Tak chladnokrevné. Šel z nich až strach. "Co ty o tom můžeš vědět?!" Vyštěkla jsem náhle. To na jeho tváři vyvolalo úsměv, který mě ještě víc vyprovokoval. "Že by neopětovaná láska?" Zeptal se a já se zachmuřila. Věděla jsem, že to co říká je pravda. Ale přesto jsem mu odsekla. "Ty o tom nemůžeš nic vědět, tak mě nech na pokoji.." Odstrčila jsem jeho ruce stranou, ale neustále jsem mu hleděla do očí. Byl trošku překvapený a to mě potěšilo. "Ale copak tě tak naštvalo? Že by to, že říkám pravdu?" Zeptal se a já už opravdu zuřila. Věděl všechno. Jako kdyby ve mně četl jako v otevřené knize. Pak však udělal něco neočekávaného. Políbil mě na tvář. Jeho rty nebyly vůbec horké. Spíš velmi studené. Rychle jsem ho odstrčila. Cítila jsem se velmi slabá, ale to teď nebylo hlavní. "Ptala jsem se jednou a zeptám se podruhé a naposled. Co chceš Itachi?" Po chvilce mlčení mi sladce zašeptal do ouška "Trošku si pohrát nemyslíš? Je skvělé vidět jak zuříš, když říkám pravdu.." Naskákala mi husí kůže. Pak jsem sklopila pohled k zemi a řekla jsem "Co chceš po Sasukem?" Jeho oči se změnili opět na ty chladné a nepřístupné. "Už jsem ti to jednou říkal, není to tvá věc..!" Najednou jsem poznala, že se naštval. Šel z něj strach a já si radši opět sedla. Připadala jsem si jako šedá myš, která se neustále schovává a utíká před hladovým kocourem. Chtěla jsem najednou zmizet. Rozplynout se v prach, ale pak jsem to uslyšela znovu. V hlavě se mi rozezněli ty dvě překrásná slova. Slova, která mi dodala odvahu. "Nevzdávej se.." Slyšela jsem šepot ve své hlavě. Rychle jsem si zase stoupla, ale to už byl Itachi na odchodu. Dodala jsem si odvahu a řekla jsem "Nedostaneš Sasukeho. Protože on není hloupý. Nepřijde sem. A až nepřijde budu se kochat pohledem na tvůj
překvapený obličej.." Řekla jsem to chladně a vyrovnaně což Itachiho překvapilo. Trhl sebou, ale neotočil se. Nic neřekl a odešel. Mě se ulevilo. Dokázala jsem se mu postavit. Nebudu loutka. Protože..Já jsem člověk..!

"Kde to jsem?" Zeptal se mladý blonďák. Odpověď se mu však nedostavila. Byl opravdu vystrašený. Snažil se posadit nebo se pohnout ale nemohl Byl připoután k nějaké kovové desce. Řetězy ho při každém pokusu silně řezaly do rukou a nohou a zanechávali na nich drobné šrámy ze kterých tekla krev. Chlapec zaťal zuby, když náhle ho oslepilo prudké světlo lampy. Někdo se nad ním skláněl a on poznal tu osobu. Nenávistně zasyčel "Pein..Věděl jsem že v tom máš prsty..!"
"Odvážná slova na kluka, který má brzy zemřít.." Ta slova chlapce vystrašila, ale nedal na sobě nix znát. "Kde jsou moji přátelé?!" Vyhrkl najednou, když se Pein otočil k odchodu. "Pomoc od nich nečekej, možná, že dávno nejsou mezi živými" To Naruta dostalo. Pak však světlo zmizelo a obrovské kovové dveře se zaklaply. Řetěz zařinčel jak se ho chlapec snažil přetrhnout. Po chvilce toho nechal. Bylo to zbytečné, řetězy byli moc silné a on byl skoro bez chakry. Hlava mu volně klesla na kovovou desku. Připadal si sám. Ale nedokázal uvěřit, že už nežijí. To prostě není pravda! Oni žijí a přijdou ho zachránit. Jen jim musí věřit…
A to on udělá!

"Ještě chvíli.." Zašeptal Sasuke. Byl kousek od sídla Akatsuki. Moc dobře věděl, kde se nacházejí ale nikdy tuto informaci Tsunade nepředal. Začal cítit velmi silnou chakru pár metrů od něj, ale tohle nebyli Akatsuki byli to "ANBU.." Pomyslel si Sasuke. V jeho očích se objevil Sharingan a schoval se v křoví. Chakru si zmenšil na minimum a upřeně pozoroval muže v bílé masce. Chvíli se rozhlížel, ale pak zmizel. Sasuke ještě chvíli seděl přikrčený a schovaný, ale pak se zvedl a opatrně postupoval vpřed. "ANBU co ti tady dělají? Určitě byli z Konohy, jestli mě uvidí tak..Né to nesmí. Na to ani nesmí pomyslet. Teď je pro něj přednější Itachi a jeho pomsta a..A kdo ještě? Ano jeho přátelé. Ale dokáže to? Dokáže je zachránit a porazit Itachiho? Udělal dobře, že jsem šel? Teď je už tak blízko nesmí to vzdát. Byl by akorát slaboch kdyby to udělal. A to on není." Takovéhle myšlenky se Sasukemu honili hlavou. Neodkázal přestat myslet na to co se stane, jestli přijde pozdě..

Příště:
Snadná kořist
Přijde Sasuke včas? A co se stane s Narutem a Sakurou? Dokáže se Sakura včas osvobodit?

Jiný, ale Zvláštní

11. dubna 2010 v 19:42 | Sakura3021
Jiný ael zvláštní
Recenze..
Existuje organizace, která hledá děti po celém světě u kterých se projevili nadpřirozené neboli zvláštní schopnosti. Když je najdou odvezou je na místo, které se poté stane jejich domovem. Tam je využívají proto, aby chytili nebezpečné zločince. Avšak jejich pravá identita je výborně kryta. Používají falešná jména. Většinou jde o 15-ti leté děti toužící po dobrodružství. Jsou to děti, které se od všech něčím liší. Něčím tak zvláštním. Tyhle děti se velmi těžce hledá. A zatím je jich necelá hrstka. Ty děti chodí na obyčejné střední školy, ale když se vrátí ze školy musí ihned splnit daný úkol. Každý oplývá jinou schopností. Schopností, která dokáže, ale nemusí vždy pomoct. Tato organizace netuší, že ty děti prožívají obrovská muka. Nechtějí být jiní, nechtějí se lišit od ostatních, ale bohužel nemůžou jinak. Celý příběh se točí také okolo mladého zvláštního chlapce. Jeho život se změní ve chvíli kdy se ve škole ukáže nová dívka. Dívka tak přitažlivá a krásná, ale zároveň tak tajemná a uzavřená. Je také zvláštní?! Jaké tajemství a schopnosti skrývá tato dívka? Ví o nich vůbec? Změní se její život nějak nebo zůstane stejný?

Být jiný neznamená být horší.
Být jiný znamená být zvláštní.
Ps: Doufám, že vás to zaujalo..:)