Březen 2010

Veselé Velikonocee aneb Velikonoční prázdniny začínají :D

31. března 2010 v 21:47 | Sakura3021 + Yuuki |  Denníček
:)

Tak se zase hlásím já (Saky3021)
Yuu-neechan a já vám chceme popřát krásné velikonoce. Užijte si mnoho ANIME!
Hlavně si nic neudělejtee! :D
Mám veikonoce rádaaa Budu barvit vajíčka..:D A Neechan? Až bude online zeptám se jí..! :D
Jinaak copak budete dělat vy?
Já si budu kromě barvení vajíček a rodinné pohody, si budu válet šunky domaaa, budu psát povídečky, chodit na vaše bločky, budu kontrolovat Sbénka! Ale co je nejdůležitější těšte se na povídky!
Protože těch tady bude dost..!
Když už jsou ty Velikonoce..xD
No teď už jen zbývá..
Happy Easter!!
Tak Sayonara Minna! :D


Dva světy, jeden život-3. díl

31. března 2010 v 21:35 | Sakura3021
Tak po dlouhé době opět přidávám tuhle povídku, snad se vám bude díleček líbit a protože začínají prázdninu vrhnu se na  povídky! :D
Dva světym jeden život
Kapitola 3:
Kruté odhalení pravdy!
Všichni na ní upřely své velké zvědavé oči. A daly se do vyprávění, které nemělo hlavu ani patu.

Když dovyprávěli svůj příběh Tsunade se na ně dívala velice nechápavě a mnula si spánky, protože byla přehlcena mnoha informacemi najednou. Avšak pak vykřikla. "Shizune! Ihned mi přines mi knihu záhad a pak ještě svitek zakázaných technik a převtělení!" Jakmile to dořekla podívala se na všechny přítomné. Bylo jich poněkud moc a v malé kanceláři se nedalo skoro dýchat. Byla tam vedro a dusno a navíc ty zvědavé, překvapené a napůl vyděšené pohledy už nemohla dlouho snášet. Tak řekla "Poslouchejte, přesuneme se ven. Na střechu."
"Na střechu?!" Řekla vyděšeně Takiko. Měla strach z výšek.
"Ano na střechu" Pro jistotu to Tsunade zopakovala a pak otevřela okno. Během minuty už byla nahoře. Ostatní jí následovali i když s menšími obavami, Když vstoupila Takiko na střechu strach jako kdyby jí přešel. Užívala si, jak jí vítr čechrá vlasy a může sledovat dění v celé vesnici jen z jediného místa. Ze středu celé vesnice. Během chvilky se na střeše objevila i tmavovlasá žena se třemi tlustými a pěkně těžkými knihami v rukou. Vypadali staře a na některých místech byly listy zažloutlé a plné prachu. Tsunade je položila na zem. Svitky úhledně rozložila a knihu nechala stále ještě zavřenou. Nejdříve se podívala do zakázaných technik. Dlouhý seznam, který dosahoval tak 3 metrů jen v rychlosti přemítla a pak si jen povzdechla hned na to promluvila "Na tomto svitku bohužel o tom není ani zmíňka…" Všichni trošku posmutněli, ale každý byl napnutý a vystrašený. Sice chápali kde se nacházejí, ale nechápali proč jsou tady, co je to za svět plný válek, bojů a věcí o kterých se obyčejnému středoškolákovi vůbec nezdálo. Ani v jeho nejdivočejších snech. A teĎ je to skutečnost. Není to jen sen. A oni mají strach, že už nikdy neuvidí své rodiny, ale naopak najdou snad i tady rodinu? Protože to vypadá, že v tomhle světě je všichni znají…A to mnohem lépe, než si dokážou představit.
Tsunade prohlížela knihu a náhle se zastavila na jedné stránce. Rozložila jí tak, aby na ní všichni viděli a začala nahlas předčítat. "Jednou za 100 let spadne na Zem meteorit. Legenda praví, že ten kdo se toho to meteoritu dotkne dostane se do druhého světa. Do světa, kde neexistují ninjové, a je tam odlišný život jako tady. Někdo tvrdí, že každý tam má svého dvojníka, který se dostane do světa, kde se právě nachází jeho dvojník. Tyto dvě osobnosti jsou úplně stejné. Mají stejnou duši, vypadají stejně a chovají se stejně, jen žijí jiný život v jiném světě. Nikdy se tyto bytosti nesmějí potkat, jenže otázka je jak vrátit to co bylo ztraceno? Jak získat svůj dosavadní život? To jen když se ti dva opět spojí. Záhadou stále zůstává, že 10 zmizelých dětí co se dotkly meteoritu zmizeli, ale jejich těla zůstala. Jen duše byla jinde. V jiném světě…"
Jakmile to dořekla všude se rozléhalo ticho. Jen zpěv ptáků se rozléhal po tiché vesnici. Občas výkřik dítěte či zpěv mladé dívky. Ale náhle se Timil ozval "To nám tím chcete říct, že v našem světě je teď někdo jiný? V našem těle s našimi přáteli?!" Byl trošku rozrušený, protože to nemohl pochopit, ale ostatní na tom byli stejně. "Ano přesně, tak, ale on není jiný, jen to u vás nezná, ale později si zvykne…Ale to vy taky..!" Řekla Tsunade zcela vyrovnaně, snažila se zamaskovat svou nervozitu. Airi to nedalo a ozvala se. "Jak to, že si tady zvykneme?! To se nikdy nevrátíme k naší rodině? A neuvidíme své přátele?!"
"Přesně tak, ale rodinu máte tady, jen se rozhlédněte přátele tady máte taky jen je musíte znovu potkat. Jak říkám, jste úplně stejní, i povahou, jen jste znali jiné lidi a znali i jiný životní styl a samotný svět byl jiný než ten v kterém právě jste..!"
Takiko vyhrkly slzy do očí. "Ale my se k nim chceme vrátit! Máme je rádi!"
"To vás chápu, ale jak už jsem říkala rodinu máte i tady! A také i přátele!" Tsunade začínala být nevrlá. Hitomi, která byla doteď z ticha řekla "Ale v té knize se psalo o způsobu jak se vrátit!"
"To ano, ale je nemožné povolat dvojníky zpátky! Síla meteoritu dávno vyprchala!"
"To ne..!" Řekla Kisa tvrdohlavě. "Musíme najít způsob..!" Ozval se Shabota a taky byl velice rozzuřený. Štvalo ho, že se nevrátí, ale to i ostatní. Tsunade se zadívala do knihy. Nemohla se jim dívat do očí. Protože v nich viděla bolest. Bolest z toho, že teď věděli kdo jsou. Bolest ze ztráty. A strach z toho co je čeká. Strach z nejasné budoucnosti, která se jim jasně odrážela v jejich jiskřivých očích. Náhle si však něčeho všimla. A stejně jako předtím to přečetla nahlas. Byla to malá poznámka napsaná perem a snadno přehlédnutelná.
"Existuje způsob jak se vrátit a přivolat dvojníky zpátky. Těch 10 dětí se musí.." Avšak zbytek byl vytržen. Bylo to krátké slovo a kniha byla velice stará. Časem se stránka ošoupala a kraje se doslova odtrhaly od stránky. Nebo se rozpadli.
"Co že máme udělat?" Zeptala se Yuuki trošku rozčíleně. V hlase měla znát velikou zlobu a také strach i jakou tvrdohlavost, která se jí odrážela i v jejích odhodlaných očí. "Je to vytržené takže neutuším co to může být.." Řekla Tsunade.
Náhle se ozval jako vždy tvrdý a nepřístupný hlas Jessi. "Musí se najít řešení!" Řekla Mitsuki se k ní přidala a řekla "Nesmíme to vzdát.." Všichni kývli na souhlas. Tsunade zaklapla knihu a řekla. "dobrá budeme vám v tom pomáhat, jak nejvíc to půjde, seznámím vás se všemi co mají být vaši přátelé. Snažte se chovat normálně. Zařídím nějaké učitele, aby vám připomněli vaše schopnosti. A to bude všechno. Na zbytek ale musíte přijít sami. Nechci vás zklamat, ale myslím, že se s pravdou budete muset vyrovnat." Okamžitě všichni nesouhlasně zakroutili hlavou. Zafoukal letní vánek a dodal jim tak odvahu. V parném dni je překrásně chladil na pleti. Posiloval je a zároveň odnášel všechny starosti pryč. Naši hrdinové si společně pomysleli.
"Co nás v tomhle podivném světě ještě potká?"

příště:
Pamatuj a Opakuj!

Prozatím se naši Hrdinové musí smířit s realitou. Avšak musí přitom i myslet na to jak se můžou vrátit. Naděje umírá poslední a proto to oni nikdy nevzdají. Nepoddají se osudu nebo snad ano?

Štěstí v Neštěstí aneb Maturitní ročník 6.díl

28. března 2010 v 18:46 | Sakura3021 |  Štestí v Neštestí 2
Štěstí v Neštěstí aneb maturitní ročník
Kapitola 6:
Konečně po docela dlouhé cestě dorazili na místo. Už z dálky byl slyšet křik nedočkavých fanoušků, a zvuk úžasné muziky. Sasukeho bodyguard je dovedl až k předním místům. Tam si stouply a zezadu cítili jak jim někteří z fanoušků právě propalují záda závistivým pohledem, že mají lepší výhled než oni. Sakura se musela zářivě usmát, když uviděla před sebou bubny, mikrofony, elektrické kytary, ale to hlavní mělo ještě přijít. Z reproduktorů se ozývala hudba, která každého přinutila, aby byl nervózní a napnutý a to Sakura přesně byla. Když najednou to spatřila. Na pódium vystoupalo pět mladíků oblečených do černých kožených bund. Každý si vzal svůj nástroj a za chvilku se rozezněl hlasitý jásot fanoušků. Sakura přes ten hluk, neslyšela vlastní slovo, ale i přesto taky křičela jako o život. Obrovskou halou se rozezněl vysoký tón elektrické kytary a náhle křik utichl. Hlavní zpěvák se chytil slova. Měl nakrátko ostříhané blonďaté vlasy, ve kterých se rýsovali černé melíry. Vlasy měl úžasně upravené a tomu jistě pomohla pěkná vrstva gelu. Oči měl světlounce modré a jiskřila se v nich jakási radost a nadšenost. Jeho bílé zuby se překrásně leskly ve světle reflektorů a podle všeho mu bylo zhruba tak 18 let. Všechny fanynky z něj byly naprosto unešené. Byl to takový model a určitě byl z celé skupiny nejhezčí. Sakura i když si to nechtěla přiznat byla z něj taky velice unešená. Mohl by se klidně rovnat Sasukemu a to už je co říct. Chlapec se opět usmál a promluvil hlubokým hlasem. "Tak jsme tady! Těšili jste se?" Řekl a zvedl ruku. Hala opět propukla v jásot, který se utišil když opět začal chlapec mluvit. "Tak začnem? Já myslím, že ano. A naposledy se zeptám. Chcete slyšet skupinu Win of Soul?!" Celá hala propukla v další souhlasný ohromující jásot, který vyvolal na zpěvákově tváři neodolatelný úsměv. Pohledem zabloudil na Sakuru a mrkl. Sakura si myslela, že se jí to snad zdá. Pak se rozezněla hudba. Bubny začali do rytmu bubnovat a hned na to se k nim připojila elektrická kytara a pak začal zpěvák zpívat. Měl překrásný hlas a Sakura nemohla uvěřit, že tuhle skupinu vidí naživo. Stojí tu přímo před ní. Vhrkly jí radostí slzy do očí, ale ty hned zahnala. Její tělo se začalo do rytmu hudby vlnit a začala si v  mysli přehrávat slova. Tu písničku znala na zpaměť. Jmenovala se *Your crazy world…*
Když přestaly zpívat hala opět propukla v jásot, který byl ale 100x větší než na začátku. Pak se sputila další písnička, která Sakuru opět postavila na nohy. Vedle ní se stejně dobře bavila i Ino s Hinatou. Jejich ladné pohyby a úsměvy na rtech svědčili o tom, že se skvěle baví. Sakura se zářivě usmála a pak pohlédla na kluky. Ti do rytmu vykřikovali a přitom se hrozně smáli. Sakura se zadívala na Sasukeho. Vypadal neodolatelně. A jen díky němu si takhle může užívat. Chtěla ho teď hned políbit, ale nakonec si to nechala na později. Opět se zadívala na skupinu před sebou. Zpěvák zpíval úžasně a Sakura od něj nemohla odtrhnout zrak. Hudba se jí ozývala v hlavě jako ozvěna, která se stále vrací a vrací a nutí jí nemyslet na nic jiného než na tu překrásnou písničku. Cítila jak jí v žilách proudí krev a srdce jí bije jako splašené. Když skončila asi 4 písnička byla pauza. Zašli si někam pro pití, ale poté koncert hned pokračoval. Začalo se stmívat a Sakura odhadovala, že bude tak 20:00. Nechtěla aby tenhle koncert skončil, i když její hlava třeštila, ale nohy jí odmítali přestat tancovat. Chtěla si tenhle dnešní den navždy uchovat v mysli, chtěla ho mít jako tu nejzářivější vzpomínku. Byla tu se svými přáteli, se svou láskou a dokonce se skvěle bavila. Co jiného si dívka jako ona může přát? Avšak náhle jí něco vyrušilo. Podívala se za sebe až tam nakonec té dlouhé řady. Na trávníku tam stál muž. Ve tmě ho skoro nebylo vidět, ale Sakura věděla, že tam někde je. Prozradili ho jeho zelené oči, které upíral na skupinu zpěváků před sebou. Sakura cítila, že je z něj celá nesvá a nervózní. Hlavně kvůli tomu, že v té tmě neviděla nic jiného než jeho oči a jeho temnou siluetu, která skoro vůbec netančila jen soustředěně vyčkávala na nějaký okamžik a Sakura netušila na jaký. Náhle ale spatřila ve tmě odlesk něčeho blýskavého. Blýskala se tam rukojeť něčeho co Sakuře připomínalo.."Pistole.." Zašeptala, ale nechtěla nikoho vyděsit. Podívala se znovu, ale tentokrát nic nezahlédla, stále tam viděla tu temnou siluetu, ale neviděla tu pistoli. Tak si řekla, že to byl jen její výmysl. Otočila se a chtěla na to zapomenout. Tak se opět ponořila do rytmu té hudby. Vypudila všechny ošklivé myšlenky ze své mysli a za chvíli jí zcela pohltila hudba. Její tělo se opět začalo vlnit. Náhle to však uslyšela a velice hlasitě. *výstřel* pomyslela si. Pět sekund se nic nedělo, ale náhle hudba utichla. A lidé začali zběsile utíkat pryč. Sakura se podíval na zpěváka. Ležel na zemi a vypadal v pořádku, avšak bubeník měl v hlavě kulku. A byl na místě 100 procentně mrtvý. Sakura si pomyslela i přes ten řev *Kdo by zabíjel bubeníka?* otočila se za tou temnou siluetou jesti tam nestojí, ale nic. Nikde nikdo takový nebyl. Viděla jen splašený dav, který utíkal na všechny strany a marně se držel za ruku. "Sakuroo!" Vykřikl někdo a Sakura poznala, že to byl Sasukeho hlas. Byl velice ustaraný a náhle jí někdo chytil za ruku. Byl to Naruto. Společně utíkali k černé limuzíně, která stála opodál. Sasuke otevřel dveře a rychle vletěl dozadu. Hinata a Ino už tam byly a vystrašeně se dívali před sebe. Ino se choulila Saiovi v náručí. Nakonec i Sakura s Narutem rychle naskočili do vozu. Naruto si přivinul k tělu vystrašenou Hinatu a na znak pochopení a útěchy jí políbil do vlasů. Sasuke si přisedl k Sakuře, která nevypadala vystrašeně. Spíš zamyšleně. Sakura přemýšlela o tom záhadném muži. O jeho temné siluetě a o té zbrani, kterou zahlédla. Bála se to někomu říct, tak radši mlčela. Nechala si to pro sebe. Věděla, že to co viděla nebyl přelud a ani předtucha. Byla to realita. A taky věděla, že s tím nemohla nic dělat. Kdyby někoho varovala nevěřil by jí to a nebo by bylo příliš pozdě. Ale i přes to všechno byla ráda, že se může schoulit v náručí někoho kdo jí upřímně miluje. Může cítit teplo jeho objetí a jeho překrásnou vůni. Natiskla se k Sasukemu ještě blíž. Limuzína se rychle rozjela pryč. Zpět do jejího města. Sakura zavřela oči, protože chtěla na všechno zapomenout. Sasuke jí pohladil po vlasech a ona usnula. Usnula s myšlenkami na to co se dnes stalo. A nakonec její radostná vzpomínka se zvrtla v něco, co se nikdy nemělo stát. Způsobilo to smrt jednoho člověka. A na tu vzpomínku si rozhodně přeje zapomenout!

Příště:
Štěstí v Neštěstí 7 aneb Zpráva
Uběhlo několik týdnů od té události na koncertě a Sakura se s tím pomalu vyrovnává, ale najednou se stane něco, co jí vyrazí dech…Co to bude?
To se dozvíte příště..:)

Omluva! (Pro Sbénka!)

27. března 2010 v 11:13 | Sakura3021 |  Denníček
Yokoo

Moc se vám všem chci omluvit, že neobíhám Sbénka, a asi jako SB nestojím za nic, že? Pochopím, když si mě smažete, ale chci se vám veřejně omluvit, protože času mám hodně málo a nestíhám obíhat všechny Sbénka a když se na to vrhnu, zjistím, že polovina mích Sbének, už se mnou SB není a někteří si dokonce smazali blog!
Nikdy jsem nechtěla dělat třídění, protože vím, že někdo stejně jako já nemá čas, ale už opravdu nevím co mám dělat. A vypadá to, že asi třídění udělám! Abych zjistila kdo je se mnou Sbénko a na který bloček ještě má cenu chodit.
Takže vám předem říkám, asi tady za chvilku bude třídění Sbének!
Naposledy se omlouvám všem mým Sbénkům..
To je vše.:D
Bye-Bye :D
S pozdravem vaše Sakura3021..!



Nová šance 10.díl

26. března 2010 v 20:35 | Sakura3021 |  Nová šance
fgj
Kapitola10:
Probudila jsem se, právě v tu chvíli kdy na mou tvář dopadli první ranní sluneční paprsky. Ozářili celý můj pokoj zářivým žlutým světlem a na mé tváři to vykouzlilo úsměv. Tsunade řekla, že se musím ještě zotavit, takže mám pouze zlehka trénovat a prozatím mě nepošle na žádnou misi. Docela se mi líbilo jen tak se poflakovat a chodit na tréninky se svými přáteli. Povídat si s nimi, jako s živými a cítit teplo jejich objetí a přátelských úsměvů. Ano občas jsem si uvědomila tu krutou pravdu, že v budoucnosti už neexistují. Stále častěji jsem si kladla otázku, jestli je dokážu zastavit. Lépe řečeno jestli dokážu zastavit jeho. Sasukeho. Věděla jsem, že ten den se blíží. Ale nevěděla jsem, že je už moc blízko.
Jako vždy jsem se oblékla, učesala, udělala ranní hygienu, nasnídala jsem se a rychle pozdravila rodiče, kteří vyráželi na misi. Vyšla jsem ven a až poté jsem ze svitku vytáhla Sayu. Rodiče se nesměli dozvědět, že jí vlastním, ale do teď si nevšimli, že zmizela. Což bylo jen dobře.
"Ahoj sestřičko.."
Ozvalo se mi v hlavě jako každý den. Mile jsem odpověděla "Ahoj Sayo.."
Saya se nedala a začala mě popichovat, její narážky na Sasukeho a mě jsem velmi dobře ignorovala, i když jsem věděla, že své pocity a starosti před ní neutajím. Dorazila jsem na trénink akorát včas. Kakashi přišel nějak brzo, ale nevadilo mi to, byla jsem spíš ráda, že konečně můžeme začít. Hlasitě jsem pozdravila Naruta, který mi odpověděl stejně vysokým "AHOJ" A se širokým úsměvem na rtech. Sasuke opět stál opřený o strom s rukama v kapsách. Nepozdravila jsem ho, protože jsem nechtěla a vím, že by mi odpověděl jen jako vždy "Hm.." Poslední dobou se chová tajemně a zvláštně. Je uzavřený, a málomluvný. Uvědomuji si, že ho vlastně vůbec neznám. Tenhle chlapec, co je se mnou v týmu a byl má celoživotní láska, je tak jiný a pro mě tak neznámý. Jeho černé jiskřící oči a vlasy černé jako uhel vyvolávají i navenek pocit tajemna a chladu. Avšak rozhodla jsem se to ignorovat. Sasuke se nezmění. To vím jistě.
Ve vzduchu jsem cítila jakési napětí. Chvíli panovalo ticho, které občas přerušil jen křik ptáků nebo zašustění větví, jak do nich uhodil silný vítr, který mi rozvířil vlasy. To ticho prolomil až Kakashi, který dnes nevypadal nijak nadšeně a vřele.
"Dnes vzhledem k tomu co říkala Tsunade o Sakuřiném stavu začneme velice zlehka. Házení kunaiů a shurikenů na terč, trénování ninjutsu a nakonec si vás vyzkouším z genjutsu. A to by bylo všechno nesmíme Sakuru moc přetěžovat" Všechno ve mně jen kypělo vztekem. A hned jsem řekla "Já nejsem tak slab,
Nedějte ze mě takovou nicku sensei, já to zvládnu." Kakashi kývnul, ale neřekl na to ani slovo. Pustila jsem se tedy do trénování. Jen tady jsem mohla zahnat chmurné myšlenky a aspoň na chvíli hodit své starosti za hlavu.
O 3 hodiny později:
Trénink skončil a já se dostala vyřízená domů. Byla jsem utahaná a celé tělo jsem měla slabé a bolavé. I přesto, ale mnou projela vlna adrenalinu a musela jsem si jít přichystat oběd. Nemohla jsem z hlavy dostat ty černé pronikavé oči. Jako kdyby mi viděl do mysli, ale to není možné. Věděla jsem, že má něco v plánu. Ale za žádnou cenu, jsem si to nechtěla přiznat.
Po obědě jsem uklidila a pustila si televizi. Dnešní den byl obzvlášť nudný. Všichni mí přátelé měli mise a s Narutem jsem neměla náladu si povídat. Na chvilku jsem sice skočila pomoct Tsunade do kanceláře, ale to bylo tak všechno co jsem dneska udělala výjimečného.
Blížil se večer a já se šla osprchovat. Hned potom jsem si sedla na postel a přemýšlela. Nebylo ještě tak pozdě, tak jsem vyšla na balkón. Bílý měsíc ozářil mou tvář bílým světlem a mě pohltil pocit samoty. Rodiče byli také na misi, takže dům byl prázdný. Náhle zafoukal silný vítr a opět mi rozcuchal mé dlouhé růžové vlasy. Najednou se něco stalo. Na něco jsem si vzpomněla. Ta napjatá atmosféra a nejistota ve mně byla stejná jako kdysi. V ten den kdy odešel a já si to musela ověřit. Musím zajít na to místo.
Rychle jsem se oblékla a vyrazila. Měsíc mi svítil na cestu a já v dálce zahlédla tmavou siluetu postavy. Byla ode mě velice daleko, a já musela přiběhnout blíž. Doufala jsem, že to není on. Nechci ho znovu vidět odcházet.
"Tak se prober a zastav ho! Neudělej stejnou chybu jako kdysi!"
Projel mou myslí ostrý, ale jakým si záhadným způsobem chlácholivý hlas, který mohl patřit jedině Saye. Tahle prudká myšlenka mě probrala jako blesk z čistého nebe a já si uvědomila co musím udělat. Přišla jsem blíž abych měla jsem jistotu. Stál tam on. Stejně jako tenkrát. Ale já už nebudu stejná jako předtím. Nebudu brečet a prosit ho, aby se vrátil. Nenechám ho, aby zranil opět Naruta. Poradím si s ním sama. Takový je můj slib a sen.
Minulost se nebude opakovat!

Příště: Nová šance 11 aneb Já to dokážu!
Dokáže opravdu Sakura zastavit Sasukeho? A jakým způsobem? Dokáže ovládnou své city k němu? To vše příště!

ps: snad se líbilo :D



:D

21. března 2010 v 12:50 | Sakura3021 |  Denníček
Lidičkyyy!
Zamilovala jsem se do jednoho ANIMEEE
Shugo Chara! ááááw to je taaak kawaaai! :D
Musíte se na něj podívat, protože je úžasnéééé! :D
Jinak zase tradiční oázečka jak se máte? Já celkem faaajn a Neechan? Netuším :D
Jiank copak děláte? Já asi umřu nudoou! :D
A copak víkend?
Zejtra zase škola :(
Jinaaak pokusím se přidat nějaké povídečky!
Ale nevím kdy, jsem totiž děěsně LÍNÁ :D
:)

"Mám mentol v Oku!", "Já taky!" :D Nechápeš? Nemusíš! :D

17. března 2010 v 19:48 | Sakura3021 |  Denníček
Yokoo
Hej jak pak jste se dneska měli? Já z dneška nemohla!
Prostě jsem z mích kamarádek normálně chčila smíchy! Bylo to moc!
Chtěli vidět kluky, ale dají si mentol do oka! :D

No jinak jak pak se teĎ máte lidičky? A jak se má moje Neechan? :D
Já se tlemím, ještě pořád z toho co se dneska stalo....:D
Jinak copak děláte?
Já píšu povídečku a furt se tlemím..! :D
A co Dělá moje Neechan?
Netuším, ale přála bych si aby byla online na icQ!

No to byl mini článeček jen tak abych věděla jak na tom vůbec jste! :D

Tk zatím se mějte..! pp :D

S pozdravem vaše vytlemená Saky3021 :D

Cesta do krajiny zázrakov 2.Diel- Na ceste!

15. března 2010 v 19:59 | Yuuki xD |  Cesta do krajiny zázrakov
Kto chce
spoznať postavy
nech klikne
Klik Perex

Yellow Forewa! xD

15. března 2010 v 18:38 | Yuuki xD |  Denníček
Awuujky Lidičkýýý!
Ako sa máte? Ja celkom okey, škola bola ok ale aj tak neznášam pondelky xD.
A prečo new dess? Lebo chcem aby aspoň tu prišlo leto! Nemám rada Jar...všetko sa topí alebo odznova padá sneh xD Leto forewa!
A Ako sa vám ľúbi? A neechan ako sa ti ľúúbi? xD
Sayonara