Únor 2010

Naruto pár videjek :D

27. února 2010 v 13:05 | Sakura3021
WÁÁ Kawaaai! SASUSAKU 4EWER!



SUGOI NARUHINA!!




SASUSAKU AND NARUHINA!! :D


TEAM 7

:)

Anime Naruto/postavy/Uzumaki Naruto

24. února 2010 v 19:24 | Sakura3021 |  Naruto Postavy
Naruto Uzumaki
Shippuuden:

Jak určitě každý ví, tak Uzumaki Naruto je hlavním hrdinou tohoto Anime.
Na začátku je uvedeno, že na Konohu zaútočil Devítiocasý lištčí démon Kyuubi, kterého porazil v boji Čtvrtý Hokage tak, že démona zapečetil do zrovna narozeného Naruta. Při tom ale musel obětovat svůj vlastní život.
Naruto ve svém dětství o přítomnosti démona ve svém těle vůbec nevěděl. Naruto žil od narození sám, měl proto drsné dětství. Lidé z Listové ho právě kvůli Kyuubimu nesnášeli. Čtvrtý Hokage chtěl, aby se k němu lidé chovali jako k hrdinovi, což se tedy nenaplnilo. Vesničané se mu vyhýbali a děti si ho nevšímaly. Naštěstí se Naruta ujal jeho učitel Umino Iruka. I přes to, že Irukovi vlastní rodiče zahynuli ve spárech Kyuubiho, tak Iruka neobviňuje Naruta za jejich smrt. Místo toho ho Iruka přijal skoro jako svého syna. Iruka se stal prvním člověkem, který Narutovi věřil.
Po složení Geninské zkoušky je Naruto přiřazen do Týmu 7, který vede Hatake Kakashi. Do tohoto týmu patří také Haruno Sakura a Narutův rival, ale také nejlepší přítel Uchiha Sasuke.
Naruto si ve vesnici vysloužil zvláštní přezdívku "Ninja číslo 1 v překvapování lidí" A mnoho jiných legrčních přezdívek. Je velmi odhodlaný. Má silnou vůli, která ho vede kupředu. Jeho největším cílem a snem je stát se největším ninjou všech dob. Takže stát se tak zvaným Hokage. Naruto chce všem ukázat, že není jenom devítiocasá liška. Chce aby ho lidi měly rádi ne se ho stranili. Takový je jeho sen.
Díky jeho povaze a silné vůli si našel spoustu dobrých přátel, ale na jeho cestě ninjy toho musí ještě mnoho překonat. Život mu do cesty postaví mnoho překážek a tento mladý hrdina je musí všechny zvládnout! A on věří že to dokáže! Protože Naruto se nikdy, NIKDY nevzdává!
Jeho nejoblíbenější slovo, které neustále používá je "DattebayO!" V překladu "Tomu věřte!"

Trošku jsem si s tím pohrála..Mnozí z vás to znají :D

New Povídečka

23. února 2010 v 21:26 | Sakura3021
Tak lidi je tu nová povídka! Hrozně mě začala bavit!
Je tady receneze+ úvod snad se bude líbit i vám!
ps: nA Tom obrázku je tvrdé Y! Jen tam není jaksi vidět :)


Tajemství skrytá za úsměvem-recenze+úvod

Děj: planeta C98, svět nadpřirozených bytostí…
Hlavní Postavy: Haruno Sakura, Uchiha Sasuke, Uzumaki Naruto
Vedlejší postavy: Hyuuga Hinata, Neji Hyuuga, Ten-Ten, Ino Yamanaka, Tsunade atd…
Recenze:
Haruno Sakura se na první pohled zdá být normální obyčejná krásná žena. Žena, která každodenně chodí do práce a je velice uznávaná vědkyně. Ale pravda je jiná. Už odmalička se od všech nějak lišila. Na vzpomínky z doby, kdy byla ještě malá si nepamatuje. Avšak každou noc se jí zdají podivné sny. Sny o jiném životě, jiném světě. O světě pro ní tak neznámém, ale přitom tak nějak přitažlivém. Avšak může o něm jen snít. Každý den je ztracená ve světě fantazie, ve světě kde se jí líbí a kam může jen ona sama. Avšak jeden den se všechno změní. Sakura dostane nabídku, aby se vydala na planetu. Na cizí neobydlenou planetu, kde už je lidmi vytvořená základna. Avšak na této planetě nejsou samy. Žije tam i někdo jiný. Žijí tam bytosti o kterých se slýchá pouze v pohádkách. Sakura se dostane hluboko do lesa se svou družinou, aby zkoumala tamní rostliny. Avšak odpojí se od své skupiny příliš daleko. A všichni si myslí, že se nedožije rána. Pravda je však jiná. Sakura objeví zakázaný svět. Svět o kterém si všichni myslí, že je jen legenda. A tam začne její opravdový život. Život o kterém si do teď myslela, že existuje jen v její hlavě. Najde tam bytosti, které se tak moc podobají lidem, ale také najde bytosti, které v životě nechtěla potkat. Najde bájné draky chrlící oheň. Objeví zakázaný svět tajemství, kde existují zlý mágové a dokonce i elfové. A i přesto všechno, že se od nich tak moc liší oni jí přijmou mezi sebe. A Sakura je šťastná. Avšak netuší, že někdo chce její štěstí překazit. Lidé chamtící po bohatství a penězích se rozhodnou tento krásný svět zničit. Je jen na Sakuře, aby jim v tom zabránila. Podaří se jí to? Najde v sobě své opravdové já? A na jakou stranu se přikloní? Po jakém boku bude bojovat? A co se stane, když se do toho všeho přimíchá láska, přátelství, ale i bolest a ztráta? To vše v povídce Tajemství skrytá za úsměvem.

Úvod:
Když jsem byla malá vždy jsem věřila na takové legendy o bájných světech na jiných planetách, na bytosti, kterým se říkalo čarodějové, draci dokonce i elfové. Jak jsem byla bláhová. Tenhle svět existuje jen v mé hlavě. Teď už to vím, ale i přesto si budu snít svůj malý sen. Sen, který bude jen mým malým tajemstvím. A teď jsem se objevila tady. Z nadané vědkyně se stala vesmírná kosmonautka. Jak vtipné. Někdy bych si přála být opět ta malá holka, která si sní své velké sny o bájných světech, které žijí v míru s přírodou a dodržují pro ně tak snadná a primitivní pravidla. V mém světě neexistovali zbraně jako jsou pistole, granáty, letadla, tanky a hlavně žádné války. Lidé se mohli přátelit s bytostmi, které teď už vím, že neexistují přesto něco ve mě si stále přeje je potkat. Dívám se před sebe do průhledného skla. Přede mnou stojí kapitán téhle velké vesmírné lodi a já musím jen sedět a držet jazyk za zuby. S tímhle chlapíkem bych se jen nerada pohádala. Vedle mě sedí další mí spolupracovníci a dívají se stejně ohromeně jako já na tu nádheru přede mnou. Zelenomodrá planeta se mi odráží v mích smaragdově zelených očích. Ta planeta mi tak moc připomíná Zemi. Ale nikdo tam nezaznamenal život. Od toho jsem tu já, abych přišla na to jak to zjistit. Začínáme se přibližovat a já ucítím škubnutí, které jsem cítila už při startu. Zvedá se mi z toho žaludek. Z přemýšlení mě vyruší hlas lodního pilota, který hlásil "Kapitáne, prošli jsme atmosférou" Zaslechla jsem
i přes to nesnesitelné hučení v uších. Na chvilku si zakryji uši, ale nepomáhá to. Po nesnesitelných 5 minutách hučení ustane a já se mohu pořádně rozhlédnout. Klesáme stále střemhlav k planetě a já se dívám přes to průhledné sklo na zelenou planetu. Zřetelně rozpoznávám sem tam pustinu a někde zase hustý les a říčky, které se tu všude proplétají. Projede mnou vlna vzrušení z toho nového objevu. A nemohu se dočkat až to tu budu zkoumat. Loď s žuchnutím dopadne na zem a poklop se otevře. Nadechnu se čerstvého vzduchu. Je tu kyslík, což je dobré znamení. Pomalu kráčím ven z lodi a z mého přemýšlení mě vyruší známý tvrdý hlas kapitána "Vítejte na planetě C98 doktorko Haruno.." Přikývnu a na mé tváři se rozlije potěšující úsměv. Planeta C98 opakuji si stále dokola a úsměv se mi ještě roztáhne. Myslím, že tady snad konečně zažiji opravdové dobrodružství..
V tu chvíli jsem však ještě netušila, jak blízko jsem byla k pravdě..


Žij svůj sen 3.díl aneb Pravda

22. února 2010 v 19:53 | Sakura3021
Žij svůj sen 3. díl aneb Pravda

Bylo parné odpoledne. Slunce stálo přímo uprostřed oblohy a každý si v tomto parném dni přál aspoň malý větřík. Ale nic z toho se nestalo. Mladý chlapec se právě v tom parném dni procházel po lese a jedinou útěchou před parným sluncem mu byly stíny, které vrhaly stromy. Chlapec se zastavil. Těžký pytel s penězi hodil na zem a sám se na ní svalil. Vyčerpaně se opřel o kmen stromu a díval se na koruny stromů, mezi které mírně prosvítalo světlo a zanechávalo tak na chlapcovo tváři mírné stíny. Chlapec si hřbetem ruky setřel pot z čela a napil se ledově chladivé vody, kterou si šetřil na dlouhé cesty. Blonďaté vlasy měl slepené potem a smaragdově modré oči vypadali na pohled unaveně. Na tváři už mu nehrál jeho obvyklý veliký radostný úsměv, protože jen úsměv už ho vyčerpával. Nohy mu zakrněli a neměli se k pohybu. Jediné co si teď přál bylo sedět a nikam se nehnout. I přesto, že věděl, že za ním nejspíš poslali toho nejlepšího lovce odměn, nemohl se zvednout. Na tomto místě mu bylo tak příjemně. Jak tam tak seděl v hlavě se mu přehrávaly různé myšlenky. Na chvilku zavřel oči a v mysli se mu objevila vzpomínka na kterou se už jako malí rozhodl zapomenout.
Minulost:
"Proč se ke mě chováte takhle?!" Vykřikl malý chlapec na své kamarády, kteří se ani nepodívali do jeho smaragdově modrých očí ve kterých se mu zračili slzy. Jeden chlapec se však odhodlal a zašeptal
"protože nejsi jako my.." Zašeptal a chlapce bodlo u srdce. Druhý chlapec však pokračoval "Si zrůda, co kdysi zabila naše předky…" Chlapce tyto slova hrozně bolela, ale rozhodl se neplakat. Nesmí jim ukázat svou slabost nebo toho hned využijí. "Ale já nejsem, nejsem zrůda.." Zašeptal malý blonďatý chlapec. Náhle se mu něco otřelo o tvář a zanechalo na ní krvavý šrám. A hned po něm následovala další sprška kamenů. "Vypadni!" Křičeli všichni a chlapec si jen stěží chránil obličej odřenýma rukama. Pak však znovu a mnohem hlasitěji nebojácně zařičel "NEJSEM ZRŮDA!" Otočil se a utíkal pryč. Pryč od těch, které dřív mohl nazývat přáteli, ale teď už ne. Od těch, kteří ho začali nenávidět, i když za to nemohl. Nemohl za to kým byl. A rozhodně nebyl zrůdou. Tak proč ho nenávidí?! "ZMIZ!" Stačil za sebou ještě slyšet. Pak už jim zmizel z dohledu. Běžel z kopce a poté se svalil do mokré ranní trávy. Chladivý vítr mu nadzvedával triko a jemná tráva ho hladila po tváři. Jako kdyby se snažila utišit bolest v chlapcovo srdci. Tu však nikdo nemůže zahojit. Šrámy na jeho srdci jsou moc veliké i na tak malé dítě. Naposledy zašeptal "Nejsem zrůda.." Poslední slza skanula po jeho tváři a vsákla se do země. Pak si však chlapec otřel další slzy, které se chtěly dostat na povrch. Zahleděl se do žhavého slunce a sám sobě dal slib, že už kvůli nim neprolije jedinou slzu..

Přítomnost:
Chlapec se chytil za břicho. Jak se nenáviděl. Nenáviděl se za to jaký je, ale nemohl to změnit.
Od toho dne co si přísahal, že nebude brečet se celý jeho život změnil. Zůstal sám, protože už nechtěl aby ho někdo další zraňoval. Chtěl by přátele, ale bál se, že se minulost bude opakovat. Proto se dal na cestu zločince. Na cestu osamělého zločince, kterého každý nemá rád a nenávidí ho. Stále musel utíkat před zákony a myslel si, že tenhle život je krásný. Ale co je to život bez přátel?! Když musí člověk stále utíkat a schovávat se?! On si to nepřál, ale musel takový být. Nechce už dál trpět. Ale stejně před svou bolestí nikdy neunikne. Avšak chlapec si neuvědomil jedinou důležitou věc. A to, že když bude utíkat věci se samy od sebe nikdy nevyřeší.
Mezitím v Konoze-
V Kanceláři Hokageho:
"Hokage-samaa!" Křičela Shizune a vběhla jako střela do kanceláře. Tsunade, která seděla za stolem se na ní ani nepodívala. Pár neposedných vlasů jí přitom spadlo do obličeje a v ruce svírala prázdnou sklenici, ve které kdysi bylo saké. "Co se děje?" Zeptala se aniž by odtrhla zrak od té prázdné sklenice. Shizune k ní přišla blíž a práskla papíry o stůl. Tsunade se konečně rozhodla na ní podívat. Shizune vypadala velice rozčíleně. "Co je tohle?" Zeptala se a rukou prohrábla trs papírů, které jí ležely před nosem. Pak si podložila hlavu rukou a unaveně řekla "Zase další potvrzení, které musím schválit?"
"O tohle vůbec nejde!" Vykřikla Shizune. "Tak co se děje?" Řekla opět bez známky zájmu Tsunade. "Musíte si to přečíst! Je to naléhavé!" Tsunade teda vzala neochotně do ruky první list papíru. Vypadal neobyčejně staře. Bílá barva se z papíru časem vytratila a teď měl nažloutlou barvu. "Kde si to našla?" Zeptala se Tsunade a ještě si nepřečetla ani první řádek. "Hledala jsem ve starých spisech. A musíte si to přečíst." Tsunade jí teda poslechla a neochotně se zadívala na papír a její oči automaticky přečetly text. Bylo to na papíře ručně napsané velkým tiskacím písmem "ODDACÍ LIST"
Tsunade četla dál. Na 3 řádce se však zastavila a přečetla si tlustším písmem napsané "Dne 20. 1 1993 se 4. Hokage Minato Namikaze stal právoplatným manželem Kushiny Uzumaki." Dál to Tsunade nečetla. Nijak jí ta zpráva nezrušovala. Dávno to věděla. "A čím to je zvláštní?" Zeptala se a Shizune protočila panenkami. Vrazila Tsunade další list papíru. A ona se opět pustila do čtení.
Byla to stará stránka vytržená z deníku 4. Hokageho, ze kterého je bohužel jen popel.
"Na vesnici zaútočil démon. Musím to udělat. I když se asi nevrátím, ale aspoň zachráním vesnici. Odpusť mi to synu a Kushino. Nedokázal jsem dodržet slib, který jsem ti dal. Nedokážu ho ochránit. "
Tsunade se podívala na Shizune, které už naskočila žíla na čele. Tak vrazila Tsunade poslední list papíru. Ta si ho už jen mrzutě vzala do ruky a začetla se. Avšak název jí upoutal.
"RODNÝ LIST"
Jméno: Uzumaki Naruto
Narozen: V Konoze dne 10. 4. 1995
Matka: Kushina Uzumaki
Otec: 4. Hokage-Minato Namikaze
Tsunade už dál číst nemusela. Vše pochopila. Zadívala se na Shizune a nasucho polkla.
"To není možné.." Zašeptala a zahleděla se kamsi do dálky. "Bohužel máme potvrzení i z deníku Minata, i z oddacího listu, kde se příjmení shodují, věk se také shoduje a rodný list to jen všechno potvrzuje."
"Jak to, že jsme si toho nevšimly? Celé ty roky v sobě nosil tu zrůdu aniž by tušil kdo je.."
Shizune jen kývla a Tsunade pokračovala "No určitě to nebude náhoda. Ale nic nesmíme zanedbat. Ihned tady chci mít pátrací tým. Pošli mi sem: Hinatu Hyuugu, Nejiho Hyuugu, Hatake Kakashiho, Ino Yamanaku a Saie. A chci je tady mít do 5-minut!"
"Hai Tsunade-sama" Odpověděla bleskově Shizune a zmizela.
"Tak on je jeho syn. Syn, kterého každý nenáviděl a nikdo ho neuznával. Už chápu proč si se stal tím kým jsi…Uzumaki Naruto.." Zašeptala Tsunade. V tu chvíli, ale někdo zaklepal na kancelář a dovnitř vešly všichni koho Tsunade povolala. Stouply si před ní a Tsunade každého sjela významným pohledem. Pak řekla "Nechci žádné otázky. Potřebuji dohonit Haruno Sakuru. Chci abyste jí ode mě vyřídili, aby nezabíjela Uzumaki Naruta. Potřebuji ho sem přivést živého. A nemáme času nazbyt. Možná ho už dávno chytila a zabila. Takže si pospěšte. Spoléhám jenom na vás. Teď si jděte sbalit a v 5:00 před bránou. Velitel bude Hatake Kakashi a jeho zástupce Shikamaru Nara"
Všichni kývly a odešli. Tsunade osaměla.
"Nebuď moc ukvapená Sakuro, prosím." Zašeptala do ticha….
***


Sakura se také svalila do trávy. Začalo se pomalu stmívat a ona byla unavená i když to na sobě nedala moc znát. "ještě kousek a mám tě…" Zašeptala si pro sebe a přitom se musela ušklíbnout nad představou, že polapí dalšího banditu. Předpokládala, že s Uchihou to bude těžší, protože umí dobře bojovat. Neměla z něho strach, jen divný pocit, který jí už delší dobu svíral žaludek. Rozhodla se tu zlou předtuchu ignorovat. Dala si ruce za hlavu a nechala, aby jí poslední sluneční paprsky ozářili její překrásnou tvář. Noční větřík jí rozvířil vlasy a rozprostřel je kolem ní jako krásný a dlouhý růžový závoj. Poslední proužek světla se odrazil od jejích smaragdově zelených očí, které zavřela přesně v tu chvíli, kdy zapadlo slunce a na Zem Ohně padla hluboká noc. Obloha byla poseta miliony hvězd, ale ty už Sakura nemohla vidět. Ponořila se do krásného spánku. Do říše svých snů, kam nikdo jiný nemůže. A těšila se myšlenkou, že možná uvidí jak další zločinec přestane obtěžovat Zemi Ohně a ona se bude cítit lépe..

Příště:
Žij svůj sen 4 aneb Zlá předtucha!

Stihne to Pátrací tým včas? Sdělí Sakuře tu zprávu? A půjdu zpátky do vesnice, nebo půjdou s ní na dobrodružnou cestu? O myslíte? Odmítne Sakura? AA co se stane, když se cesty všech 3 hrdinů střetnou? To vše příště!



Nová šance 9.díl aneb Konečně

21. února 2010 v 19:45 | Sakura3021 |  Nová šance

Kapitola 9:

Avšak teď na ní myslel jinak. Vždy když na ní pomyslel ucítil zvláštní pocit v břiše. Že by se zamiloval? Ne to není možné. On se nemůže zamilovat. Sám si to nepřiznal, ale něco uvnitř mu říkalo, že je to pravda. "Sakura Haruno" Zašeptal a nechal tyto slova viset ve vzduchu.

Bylo brzké ráno a mě právě přejel mráz po zádech. Rychle jsem se chtěla zachumlat do teplé deky, která mi ležela u nohou, ale sebemenší pohyb způsobil, že se mi celým tělem ozvala tupá bolest. Oslabovala všechny mé smysly a já cítila jak jsem slabá. Nezbývalo mi nic jiného než ležet a čekat. Všude kolem mě se vznášel silný zápach krve. V mysli jsem si přehrála poslední okamžik na který si pamatuji. "Zachránila jsem je…konečně jsem i já mohla být silná. Ale co jsem teď? Ležím tu jak schoulený srab a neumím se ani pohnout…"
myslela jsem si a na mé tváři se i bez mého vědomí rýsoval úškleb. Náhle mě však polil strach. Napnula jsem všechny své ochablé svaly na ruce a pomalu jsem jí zvedla. Ostré píchnutí se ozvalo nedaleko mého žaludku, ale to jsem se rozhodla ignorovat. "Sayo?"Zašeptala jsem a ruka mi volně sklouzla opět podél těla. V hlavě se mi ozvalo ostré brnění jako kdyby se chtěl někdo dostat do mé hlavy, ale něco silného mu v tom bránilo. Opět jsem se veškerou silou zvedla ruku a zašátrala kolem sebe. Narazila jsem na něco dřevěného a polil mě pocit úlevy. Zvedla jsem to do vzduchu a pohled mi spočinul na krásné černé pochvě ve které byla uložená Saya. Pozvedla jsem druhou ruku a ostře Sayu vytáhla. "Už jsem si myslela, že si na mě zapomněla.." Řekla Saya hned optimisticky a mě to pozvedlo náladu. "Tak co ty chcípáčkuMáš konečně dobrý pocit?"
"No dobrý pocit? Svědomí mám klidné, ale copak tělo? Je děsně slabé..
"To je po tom léku co ti Kakashi dal.. Zítra by ses mohla vyléčit, ale dnes radši odpočívej…"
"Hm.." Pomyslela jsem si s mírným úšklebkem a Saya se jen rozchechtala. Pak jsem jí opatrně položila vedle sebe a náhle se ve stanu objevila temná silueta. Neviděla jsem jí moc dobře, ale když se naklonila pochopila jsem. Temné černé oči na mě upíraly zvědavý pohled a havraní vlasy mu lehce padaly do obličeje. Na čele měl čelenku listové a na sobě své obvyklé modré triko se znakem Uchiha a bílé kraťasy. Na krku se mu rýsovala prokletá pečeť, která za všechno může. Ihned se mi vybavila vzpomínka na Orochimara a nechutně jsem přivřela oči abych jí zahnala. Sasuke to však pochopil tak, že mi něco je a ihned zareagoval "Bolí tě něco?" Zeptal se. Ušklíbla jsem se. Bolelo mě všechno, ale vypadal tak zoufale, že jsem radši mlčela. Pak jsem promluvila hlasem, který byl poněkud ochraptělý. "Tělo mám ochablé, ale jinak jsem v pořádku..Nedělej si starosti Sasuke..A co tady vůbec děláš?"
"Kakashi řekl, že tě mám zkontrolovat.." Řekl Sasuke a podivně uhnul pohledem. To na mé tváři vyvolalo úsměv. "Čemu se směješ?" Zeptal se Sasuke a podezíravě si mě prohlížel. Chtěla jsem otočit hlavu na stranu, abych se nemusela dívat do toho pronikavého pohledu, ale něco mi v tom zabránilo. Pak jsem promluvila. "Je směšné vidět jak si děláš starosti.." Sasuke si dal uraženě hlavu na stranu a založil ruce v bok, ale pak se postavil a řekl "Vidím, že smysl pro humor si neztratila..Jdu všem oznámit, že jsi se probudila.. " Pak vyšel ze stanu a já stačila zahlédnout, jak si dal jako obvykle ruce do kapes. Má hlava opět klesla na měkkou deku, kterou jsem měla složenou pod hlavou. Náhle mě však přepadla ostrá bolest v žaludku a pak na mě klesla únava. "Dobrou.."
Stačila jsem ještě zaslechnout, než jsem zavřela své oči a mou mysl pohltila tma.
Další den:
Otevřela jsem oči. Probudil mě totiž podivný křik, který se ozýval zvenčí a také cvrlikání ptáků, kteří oznamovali nový den. Bylo mi obrovské vedro, proto jsem ihned odhodila deku stranou. Rukama jsem se opatrně opřela o zem a pak jsem se pomalu zvedla. A něco mě překvapilo. Rána na břiše nebyla vůbec oteklá a vůbec nebolela. "jak pak se cítíš?" Tato myšlenka se mi prohnala hlavou jako hurikán a zahnala všechny mé obavy. "Celkem dobře.." Odpověděla jsem okamžitě. V žilách mi proudila nová energie. Přiložila jsem si ruku na břicho a na chviličku zavřela oči. Když jsem je znovu otevřela mé oči zbystřily, jak má ruka zeleně září. Náhle mě polil pocit veliké úlevy. Do žil mi vstoupila nová energie, která na mé tváři vyvolala veliký úsměv. Pomalu jsem viděla jak se rána zaceluje a pomalu mizí. Až po ní nebylo ani stopy. "Tak a teď bych se ráda osprchovala.." Smutně jsem si povzdechla a stoupla jsem si. Protáhla si své ztuhlé svaly. Vlasy jsem si svázala do úhledného culíku a mé smaragdově zelené oči opět zajiskřili radostí. Z venku se stále ozýval hluk a já jsem byla zvědavá, co se tam asi tak může dít, proto jsem neváhala a vyšla jsem ze stanu. Všichni se na mě otočili a já stačila ještě zaslechnut "Sasuke! Proč si mě polil tou studenou vodou..!" Křičel vzteky bez sebe Naruto. Sasuke však vypadal zcela zoufale, protože Naruto odmítal pochopit, že to neudělal on. "To je jak hádat se s dubem.." Prohlásil rezignovaně Sasuke a plácnul se do čela, ale Naruto nepřestával chrlit nadávky. Princ se potutelně usmíval a mě v tu chvíli došlo, že to byl on. Zahleděla jsem se na Sasukeho a prince a uvědomila jsem si, jak si jsou podobní. Jen oči měli jiné. Ale přesto oba tak krásné. Náhle jsem upoutala jejich pozornost. Všichni na mě upřely svůj pronikavý pohled a já se jen rozpačitě usmála. "Sakura-chaan!" Vykřikl náhle Naruto a rozběhnul se směrem ke mně. Ihned zapomněl na hádku se Sasukem. Přiběhl ke mě a silně mě objal. Všichni čekali, že ho praštím do hlavy a začnu mu nadávat, nebo se přinejmenším od něj odtáhnu, ale já udělala pravý opak. Přitiskla jsem se k němu a usmála jsem se úsměvem, pro mě tak zapomenutým. Jak dlouho jsem se tak nesmála? Naruto se po chvilce odtáhnul a pak dal jako vždy ruce za hlavu a usmál se svým kouzelným úsměvem a já jsem věděla že je od srdce. Úsměv jsem mu opětovala a stačila jsem si všimnout Sasukeho uhrančivý pohled, který směřoval na Naruta. Nechápala jsem, co to mělo znamenat, ale rozhodla jsem se to ignorovat. Šla jsem za Kakashim a poděkovala jsem mu. Jen kývnul a dál si četl nový díl Icha Icha. Pak jsem šla za princem. Omluvně jsem se usmála a pak jsem řekla "Omlouvám se, že kvůli mě jsme se museli tolik zdržet" Princ se na mě zadíval svýma smaragdově modrýma očima a pak se usmál a řekl "To já bych se měl omluvit, že kvůli mě jsi byla vystavena takovému nebezpečí. Ale hlavní je, že jsi v pořádku a.." Princ chtěl pokračovat, ale Sasuke ho náhle přerušil "No Sakuro, vidím, že ti už nic není můžeme vyrazit.." Jeho hlas byl velice pevný a opět jsem z něj vycítila chlad. Ani nevím proč mi to přišlo líto, ale můj smutný pohled sem ihned nahradila úsměvem, jako jsem to dělala vždy abych schovala své city. Princ Sasukeho propaloval nenávistnými pohledy, které Sasuke bravurně ignoroval. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou. Kakashi zavelel k pochodu a tak jsme se opět vydali na cestu. Tentokrát už neměla být tak dlouhá.
Po úmorných 5 hodinách s 10-ti minutovými přestávkami jsem v dálce zahlédla bránu vesnice. Na bráně se rýsoval veliký znak vesnice a u srdce mě příjemně zahřálo. "Domov.." Zašeptala jsem a zahleděla jsem se do zapadajícího slunce. Pak jsem se s Narutem v patách radostně rozeběhla k vesnici. Daly jsme si závod. Chtěla jsem mu udělat radost, tak jsem to uběhla tak abychom byly nastejno. Naruto si setřel hřbetem ruky pot z čela a z dálky mával na ostatní "Pohněte.." Křičel a nepřestával se usmívat. Pak se zahleděl také na zapadající slunce a zašeptal "Konečně doma.." Zahleděla jsem se na něj a u srdce mě zabolelo, když jsem si vzpomněla na jeden náhrobní kámen "Zde leží Uzumaki Naruto. Zemřel pro dobro vesnice a navždy zůstane v našich srdcích.." Do očí se mi vehnaly slzy, ale snažila jsem se je silou vůle zahnat. Povedlo se. Dívala jsem se na toho hyperaktivního blonďáka před sebou, který ve mě vždy dokázal vyvolat úsměv a byl můj nejlepší přítel. Poté jsem se zadívala na černovlasého mladíka, který právě stál několik metrů ode mě. Vítr mu čechral jeho havraní vlasy a jeho uhlově černé oči pozorovali zapadající slunce stejně jako oči všech ostatních. V jeho černých očích se slunce lesklo jako diamant a mě se podivně sevřel žaludek. Potom jsem ucítila to důvěrně známé šimrání. Avšak zamrazilo mě když se mi v mysli vybavila vzpomínka na další náhrobní kámen se Sasukeho jménem. V očích mě pálili dlaší slzy, ale nedostaly se na povrch. Ihned jsem tu hnusnou vzpomínku zahnala do kouta mé mysli. Když jsem se tak dívala na mé dva bývalé týmové partnery dala jsem sama sobě slib. Slib, že změním svou minulost i budoucnost. Zastavím a ochráním je i za cenu svého života. Tak zní můj slib. Poslední paprsky slunce dopadly na mou tvář a potom se slunce schovalo za obzor. Na obloze se objevili temně černé mraky a my jsme společně vkročili do vesnice.

Příště:
Nová Šance 10 aneb Minulost se opakuje..

Co se stane v dalším dílku? Co naše hrdinka Sakura? Dokáže splnit své přání a sny? A hlavně svůj slib, který dala sama sobě? To vše příště!

PS: snad se líbilo :)

For Yuu-Neechaan!

18. února 2010 v 21:33 | Sakura3021 |  Denníček
Já vím, je to takový slabý dárek...Ale aspoň jsem sesnažila...Snad se ti to bude líbit..
A Mám tě ráda Neechaaaan!


Sasusaku-Komix! Kawaai!

18. února 2010 v 20:26 | Sakura3021 |  Naruto-obrázky
Překlad by Sakura3021!!!

For Mua Neechan xD

18. února 2010 v 17:06 | Yuuki xD DesuDes xD |  Naše výtvory
Neechan...vieš keď som ti napísala..cítila som že..že budeme najlepšie kamarátky....si moja neechan..a mám ťa moc moc rada...preto
Arigato že si moja neechan
Arigato že aj ty ma tak berieš
Arigato že si tu pre mna a dúfam že stále budeš
a Arigato že sa smeješ so mnou xD
a teraz
Gomene že ti spôsobujem starosti
Gomene že tam niesom pre teba keď ti niečo je
Gomene že sa o mna bojíš
a Gomene že niesom často na ICQ xD

Dúúfam že sa ti to teda aspoň to bude páčiť :D
Keď už nič iné :D
Myslím že sme do našej party pridali a Hitomi-chan :D
Ale s nou ešte výročie nemáme xD Takže tak

Štěstí v Neštěstí aneb Maturitní ročník 4.díl

17. února 2010 v 20:33 | Sakura3021-potrhlá spolumajitelka :D |  Štestí v Neštestí 2

Kapitola 4:
Park aneb to si děláš p*del!
Bylo horké odpoledne a Sakura se právě chystala, že nepůjde ven. Byla neděle a s její partou měli sraz v parku na jejich oblíbené lavičce. Sasuke pro ně měl naléhavou zprávu. Sakura si opět na sebe vzala růžové tílko, které splývalo s jejími dlouhými růžovými vlasy. Na nohou měla černé minikraťásky a u kotníků se jí rýsovaly bílé tenisky značky Nike. Vlasy si sčesala do jednoho dlouhého copu a na oči si vzala černé slunečné brýle. "Zlatíčko nemůžu tě vzít sebou" Šeptala Sakura a hladila malé černé štěňátko po hlavičce. Pak si dala klíče do kapsy a zavřela za sebou dveře. Vyšla ven do parného dne. Bylo sice září, ale vedro bylo jako v Červnu. Slunce jí prudce svítilo do očí, ale jí to nevadilo. Každý kluk co jí potkal uznale zapískal a zavolal na ní. Sakura se neotáčela jen rozdávala obrovské úsměvy. Její bílé rovné zuby, překrásné vlasy a živé smaragdově zelené oči a k tomu dokonalá postava dokázaly každé kluka donutit k obdivnému úsměvu. Konečně došla do parku. Na lavičce se rozvaloval mladík. Havraní vlasy mu neposedně padaly do očí a jeho uhlově černé oči propalovali Sakuru skrz na skrz. Tento mladík byl nejžádanějším chlapcem v celém městě. Sakura se vedle něho posadila a hlasitě ho pozdravila "Ahoj Sasuke.." Zmiňovaný Sasuke se na ní usmál zářivým úsměvem, který mu s chutí oplatila. Sakura si sundala černé sluneční brýle a Sasuke jí mezitím pozdrav opětoval. Pak Sakuru letmo políbil na rty. Sakura však z letmého polibku udělala vášnivý. "Eh nerušíme?" Řekl někdo přidušeným hlasem. Ti dva se odpojili a zadívali se na dvojici před sebou. "Zdár Kámo" Pozdravil Sasuke blonďáka se smaragdově modrými oči. Hyperaktivita z něj jenom kypěla a na každém kroku rozdával mnoho úsměvů. Na sobě měl jako vždy volné černé triko a oranžové kalhoty. Pozdrav mu ihned opětoval. Zmiňovaný blonďák držel za ruku vysokou a štíhlou modrovlásku. Dlouhé tmavě modré vlasy jí sahaly popas a měla je volně rozpuštěné. Její světle fialové oči jiskřili nadšením a také splývali s tmavě fialovým tílkem a dlouhými bílými džíny. Dívka promluvila nádherným zvučným hlasem, za který by se nikdo nemusel stydět."Tak jsme tady. Na koho se tentokrát čeká?"
"Ahojky Hin" Opětovala jí pozdrav Sakura a náhle za sebou uslyšeli křik. Volala na ně poslední dvojice. Poslední z jejich party. Byla to menší blondýna s modrýma očima a pronikavým pohledem. Na hlavě měla růžovou kšiltovku a na nohou bílé kecky a krásnou černou minisukýnku. Růžové tílko skvěle ladilo s kšiltovkou a jejími dlouhými blonďatými vlasy, které měla svázané v jednom culíku. Jen delší ofinka jí skoro zakrývala jedno oko a ona se jí neustále snažila dávat za ucho. Vedlení stálmladík. Černé vlasy měl trošku kratší než Sasuke. Na hrudi měl tmavě modré triko a jednou rukou držel blondýnu kolem pasu. Na tváři se mu rýsoval poněkud zvláštní milý úsměv, na který si už všichni docela zvykly. Když se všichni pozdravili nějak se naskládali na lavičku. "Tak vyklop to Sasuke!" Vyhrkl Naruto nedočkavě a všichni horlivě přikyvovali. "Když jste tu všichni tak budu muset…Mám pro vás úžasnou zprávu. Sehnal jsem 6 lístků na koncert Win of Soul!(Ta skupina doopravdy neexistuje) A ještě ke všemu první řada, extra místa. Rodiče tam jsou pozvaný a řekli ať si vezmu sebou kámoše." Všichni na chvíli ztratili řeč. Naruto se však zase ozval jako první "TO si děláš P*del ne?! Pokouším se je sehnat už 2 týdny! Ty máš, ale podělaný štěstí Kámo.." Sasuke se usmál a tentokrát se ozvala Ino "Hej Sasuke si fakt borec. Kdy tam jedem? A v kolik? A kde to vůbec je?" Vychrlila na něj otázky Ino. "Takže jedem tam už zejtra hned po škole. Rodiče nám zařídili vlastní limuzínu, takže nemějte strach, že se budem mačkat..A kde to je? To jsem se nezeptal.." Pak se nevinně poškrábal na zátylku. Sakura mu vlepila pusu na tvář, při které se mírně začervenala. Ostatní dostali mírný výbuch smíchu. Ještě další 2 hodiny si jen tak povídali o tom jak je škola děsná a jaký mají rodiče děsný zákazy a nebo si vyprávěli srandovní příhody. Hlavně Naruto…Jeho vypravěčský talent všechny nejen udivil, ale i pobavil.
Začalo se celkem stmívat a oni se konečně odhodlali jít domů. "Půjdu s tebou…Nechci aby se ti něco stalo.." Řekl starostlivě Sasuke a dostal za to letmou pusu. S ostatními se rozloučili. Sakura se klepala jako osika a Sasuke jí proto půjčil mikinu. "Díky.." Zašeptala Sakura a zabalila se do černé mikiny. Ucítila důvěrně známou vůni a usmála se. Sasuke si jí přivinul k tělu a tak společně šli. Před Sakuřiným domem se ještě rozloučili dlouhým a vášnivým polibkem a pak šel každý svou vlastní cestou. Sakura se svalila na postel. Pak se převlékla, navečeřela a umyla. Ještě skočila před barák s Larrym a pak šup do postele. Byla unavená a s úsměvem na rtech usnula.

Příště:
Štěstí v Neštěstí 5 aneb Koncert!
Jak se vypořádají s křikem, rámusem a halvně s pořádným rockem na koncertě? Dostanou se všichni v pořádku domů? A co škola? Zase nuda? To vím jen já a vy si počkáte na další dílek…Teda pokud budete chtít vůbec tuhle slátaninu číst. :D