Říjen 2009

Štěstí v Neštěstí 9.díl

31. října 2009 v 18:25 | Sakura3021 |  Štestí v Neštestí
Tak jsem si neobvykle pospíšila :D Snad se bude dílek líbit!
A PS: KOMENTÁŘE!

Kapitola 9:
Rvačka a Slzy

Bylo horké odpoledne po škole a v Sakury domě bylo živo. Holky se rozhodli uspořádat dámskou jízdu. Sedli si na postel a povídali si o nejrůznějších věcech.
"Hej Sakuro popravdě co je mezi tebou a Sasukem?" Zeptala se Ino a hodila po ní polštář.
"No jsme jen kamarádi.." Řekla Sakura a nervózně se pousmála.
"To ti tak sežereme!" Řekla Hinata a i ona hodila po Sakuře polštář, který jí přistál v obličeji. Sakura vzala všechny 3 polštáře a hodila je po holkách. Ty jí to s radostí dvojnásobně oplatili.
Půl hodiny létaly polštáře vzduchem a byl slyšet snad po celé vesnici holčičí smích. Hinata skočila po Sakuře a Ino chytila Sakuře nohy. "Tak co je mezi vámi?" Řekly holky najednou a Sakura řekla "No nevím jestli bych to takhle měla říct, ale asi spolu chodíme!"
"Super!" Vykřikly holky a pustili Sakuru.
Všude po zemi bylo peří a najednou někde zapípal mobil.
"Sakra holky nevíte kde ten mobil mám?" Křičela Ino a zabořila hlavu pod polštář. "Tam ASI nebude" Řekla se smíchem Hinata a i ona se koukla pod postel. Byl na ně opravdu komický pohled. Sakura se popadala za břicho smíchy a holky se na ní obě podívali s nechápavým výrazem ve tváři. To Sakuru dorazilo. Obě měli na sobě plno peří takže vypadaly jako slepice.
"Sluší vám to" Řekla Sakura a opět dostala záchvat smíchu. Holky se na sebe podívali a pak vykřikli
"Odplataaa!" Naházeli na Sakuru peří a začali se taky smát.
"Tak DOST kde je ten mobil?" Ptala se Ino a opět byla pod polštářem. Hinata opět koukala pod postel a jediná rozumná Sakura se podívala na noční stolek na kterém byl výrazně svítící mobil.
Ino po něm skočila tak, že málem spadla z postele, ale nakonec ho získala. Podívala se na displej na kterém bylo napsané 1 nová SMS.
"Přijď s holkami do parku. Sai"
"Tak co?" Řekli holky a koukali se Ino přes rameno.
"Vždyť už to samy víte když mi koukáte přes rameno!"
Hinata a Sakura se na sebe podívali a pak se zasmáli a řekli
"Tak jdeme ne?"
"Jasně!" Řekla Ino
Holky vstaly. Namalovali se a vyrazili z domu. Došli do parku když v tom…
"Překvapení!"
Holky vykřikli když na ně dopadla ledová voda.
Byly celé mokré a Sasuke, Naruto a Sai se mohly umlátit smíchy.
"Jak chcete!" Vykřikli holky. Začali si svlékat trika a sundávat kalhoty a sukně.
Stály tam jen ve spodním prádle a kluci se s svými stříkacími pistolemi pro 5-ti leté kluky jen ohromeně zírali.
"Ale, ale copak se stalo? Jsme hezké?" Zeptali se holky a schválně za pózovali.
Klukům vytekla krev z nosu a holky se jen pobaveně zasmály a řekly "Odplata je sladká."
Kluci se vzpamatovali a začali na holky opět stříkat vodu. Holky vzaly zbytek svého mokrého oblečení poházeného po zemi a schovávali se za stromy. Rychle se oblékly a když klukům došla voda vyčerpaně se svalili na zelenou trávu. Kluci jim, ale zase nedali pokoj a začali je lochtat. "Dobrá dost to stačí" Říkala v křečích od smíchu Ino.
"Prosím. Stop" Říkala Hinata ale také bez úspěchu.
"Dobře. Vyhráli jste" Rezignovala nakonec Sakura. Tohle kluky přesvědčilo a přestaly. Lehly si vedle holek a společně si povídali. Večer už kluci holky doprovodili domů a rozloučili se.
Ráno ve škole:
Škola byla veselá a ubíhala celkem rychle. Měli jenom 6 předmětů, tak se to dalo přežít.
Sakura vyšla ven ze školy. Šla sama protože Sasuke si musel něco zařídit. Náhle však před sebou uviděla toho kdo jí způsobil skoro všechno utrpení. Chtěla být statečná, tak kolem něho prošla jakoby nic. Školní pozemek se vyprázdnil se zvoněním a ona tam proto byla sama.
"Dnes tě nikdo nezachrání" Řekl slizce Deidara.
Sakura se rychle se otočila aby dotyčnému vrazila facku když v tom jí někdo zadržel. Sakura uviděla postavu která měla černé havraní vlasy a stejně černé oči. Vedle něho byl hyperaktivní blonďatý mladík a pak nějací neznámí kluci.
"Sasuke, Naruto.." Zašeptala Sakura a Sasuke na ní pouze mrknul. Ino a Hinata přispěchali k Sakuře a odvedli jí stranou.
"Hm tak zachránce přišel" Řekl posměšně Deidara.
"Zaplatíš za to co si jí udělal" Řekl Sasuke naštvaně.
"Ale, ale princezna si stěžovala" Řekl Deidara a podíval se na růžovlásku.
Náhle Deidara lusknul prsty a za ním stála celá jeho partička včetně Itachiho.
Deidara flusnul před Sasukeho a ten se tak naštval, že vyrazil s rukou v pěst proti Deidarovi ten se však lehce vyhnul a Sasuke ucítil tvrdý náraz jak ho Itachi chytil za zápěstí.
"Můj malý pošetilý bratříček jestli se nemýlím" Řekl Itachi.
"Můj Velký Debilní a Neschopný bratr pokud dobře vidím" Oplatil mu to Sasuke.
Itachiho to naštvalo tak se rozmáchl pěstí. Sasuke se však přikrčil. Podkopnul Itachimu nohy a ještě mu vrazil pěstí.
Naruto měl za Soupeře nějakého červenovlasého kluka, který se jmenoval Sasori.
Ino se nechtěla nechat zahanbit. Nechtěla se jenom dívat na to jak se kluci bijí proto si vyhlídla modrovlásku postávající vzadu a zakřičela
"Hej ty Medúzo. Nestůj tam jak zmoklá slepice a pojď. Copak se mi bojíš jednu vrazit?"
Posmívala se Ino, ale to už se k ní Konan blížila obrovskou rychlostí. Ino se jí vyhnula a Konan napálila do stromu. "Haha" Smála se Ino když v tom dostala pěstí do břicha od zrzavého kluka.
"Mojí holku nikdo urážet nebude" Ino bylo na zvracení, ale postavila se. Uviděla však jak s tím zrzavým klukem bojuje Sai. Vděčně se na něj usmála když v tom schytala jednu do obličeje od Konan.
"Ty čubko" Neodpustila si Ino poznámku a odplivla krev. Konan se naštvala a Ino se na ní jen posměšně podívala a jednu jí vrazila.
Deidarovi se podařilo dostat až k Sakuře. Rvačka pořád pokračovala a Hinata si stoupla před Sakuru a řekla "Nech jí být". Deidara jí však beze slova odhodil na druhou stranu kde narazila na strom a ztratila vědomí.
"Hinato!" Vykřikla zoufale Sakura.
Sasuke uslyšel Sakury křik, ale jeho vlastní bratr ho natolik obtěžoval, že se Sasuke naštval a dostal nápad.
"Pche se nedivím, že na tebe neletí žádný holky. Podívej se na sebe. Barbie!"
Itachi se naštval. Toho Sasuke využil a dál se začal posmívat. Chtěl svého bratra nejvíc nasupit.
"Sbalil by si akorát tak Karin a to bych jí ještě urazil!" Zakřičel znovu Sasuke.
"V tom tvým starým křápu by se svezla jedině naše babi a to jen proto aby ti udělala radost!" Vykřikl znova a Itachi začal rudnout vzteky.
"Hej bábovko. Já jsem tady" Křičel zase.
"A máma má stejně radši mě!" Křiknul Sasuke naposledy a to už na něj Itachi vyletěl.
Sasuke toho opět využil a bouchnul Itachiho pěstí do břicha a pak do obličeje. Itachi se svalil na zem a Sasuke si do něj kopnul. Nečekal ale, že ho Itachi chytne za nohu a svalí na zem. Pak Itachi vrazil Sasukemu pěstí, že Sasuke vyplivnul Krev.

Deidara se blížil k Sakuře ta se mu ale nebojácně dívala do očí.
"Nebojím se tě!"
"Hm ale budeš!"
"Nech mě!"
"Leda ve snu!"
Deidara surově Sakuru chytil za loket a nechutně jí políbil na krk. Sakuře naběhla husí kůže.
Sakura vzdorovala. Deidara jí však bouchnul do tváře a Sakura se přestala bránit. Zase byla ponížená a už to neunesla a začala tiše plakat. Náhle však před Sakurou zazářilo bílé světlo. Deidaru to odmrštilo na strom a Deidara si zlomil jak nohu tak i ruku a ztratil vědomí. Všichni se přestali prát a udiveně hleděli na světlo které se blížilo k Sakuře. Sakura v tom světle poznala svojí matku.
"Mami.." Zašeptala když v tom ucítila hřejivý pocit na své tváři. Pak se světlo rozplynulo a Sakura zůstala sama. Svezla se po stěně domu a udiveně hleděla před sebe.

Sasuke nutně potřeboval za Sakurou. Vrazil Itachimu facku a kopnul ho do citlivého místečka. Pak se zvednul ze studené země a utíkal za Sakurou i když měl zlomené 2 žebra. .
Naruto byl velice odřený. Jeho nepřítel byl silný a na sobě neměl ani jeden škrábanec. Naruto to však nevzdal a konečně strefil Sasoriho přímo do obličeje. Pak ho kopnul do břicha. A bouchnul ho do hlavy tak, že ztratil vědomí. Měl zlomené zápěstí a asi vyhozené rameno, ale musel se dostat k Hinatě.
Konan dávno ležela na zemi a Ino měla zlomenou ruku a vydýchávala se. Sedla si a opřela se o kmen stromu.

Sasukeho skupina vyhrála, ale všichni byly odření.

Sasuke se konečně dostal k Sakuře. Pohladil jí po tváři a řekl
"Vše bude v pořádku." Pak jí políbil na čelo a sednul si vedle ní.
Naruto byl u Hinaty hned. Snažil se jí probudit ale marně nechtěla se vzbudit.
"No tak Hin tohle mi nedělej" Řekl zoufale. Hinata konečně otevřela své fialové oči a usmála se.
"Jsem v pořádku. Nedělej si starosti" Řekla mile ale nebyla v pořádku.

"Ino!" Vykřikl Sai a utíkal k Ino. Byl jen lehce odřený. Hned ale Ino objal a dal jí něžnou pusu.
"Bál jsem se" Řekl a Ino se zmohla jen na úsměv a tiché "Arigato"

"Co se to tady sakra stalo?!"
"Sasuke, Itachi proboha!"
"Zavolejte i hned doktora!"

Příště:
Štěstí v Neštěstí 10 aneb
Nemocnice, Starosti a Radost

Kdo jim vynadal? Budou všichni v pořádku? A co Sasukeho a Itachiho rodiče? Jak zareagují až zjistí, že se jejich synové navzájem zmlátili a fyzicky na tom nejsou nejlépe? A co Sakura? Co si bude myslet o tom podivném zjevením které mělo představovat její matku? To vše v příště.

Halloween :D

31. října 2009 v 12:35 | Yoko+Yuuki :D |  Naše výtvory
Awojda Minna-san :D
Hlásia sa Sakura3021(Yoko) a Yuuki
:D:D:D
Dnes je Halloween tak wám prajeme štastný dník a vela sladkostí :D:D:D
+Naše Sbnko nám spravilo darček k Halloweenu :D


Dakujemeee Hitomi-chaan :D

A tu je niečo od nás :D
Sayonara :D


Naruto-ITeam7

30. října 2009 v 20:55 | Sakura3021 =) |  Naruto Postavy
Naruto Uzumaki:







Naruto je hlavní postavou seriálu Naruto.
Je to hyperaktivní kluk který se pořád směje i když jde do nejhoršího. Nikdy se nezvdává a říká svojí oblíbenou větu "Dattebayo" V překladu by to mělo znamenat něco ve smyslu "Věřte tomu".

Narutova minulost je hodně krutá jeho vlastní otec čtvrtý Hokage do něho zapečetil devíti ocasou lišku aby tím zachránil vesnici ale sám přitom zemřel.
Narutovi roidče oba zemřeli a proto Naruto vyrůstal sám. Nikdy nepoznal matčino objetí nebo otcovské poplácání po zádech. Všechny své úúspěchy slavil sám.
4. Hokage si přál aby ho lidé uznávali jako hrdinu ale nestalo se tak.
Naruta se lidé stranili a děti si ho nevšímali. Neměl žádné přátele dokud se ho neujal jeho učitel Umino Iruka. On jediný v něm neviděl démona.
Naruto po složení Geninských zkoušek byl přiřazen do týmu s číslem 7 který vedl Hatake Kakashi.
V tom týmu byla Narutova oblíbenkyně Haruno Sakura a jeho rival ale zároveň největší přítel Sasuke Uchiha.
Naruto pomalu získával přátele protože dnešní děti nevědí nic o devítiocasé lišce.

Narutovým největším snem je stát se největším ninjou všech dob. Stát se tzv. Hokage.
Chce aby ho lidi uznávali. To je jeho sen. Nebo spíš cíl.

Naruto Miluje Ramen.
Na jeho Cestě Ninji toho hodně ztratil ale i našel. Ztratil přítele ale objevil sílu.

Už nevím co bych o něm řekla. Je to moje hodně oblíbená postava. Chtěla bych mít jeho odvahu, sílu a hlavně odhodlanost.

Haruno Sakura



Sakura Haruno je milá a inteligentní dívka. Na začátku seriálu je to Genin který je stejně jako Uzumaki Naruto a Uchiha Sasuke v týmu 7 který vede Hatake Kakashi. V seriálu nevypadá moc silně a používá jen základní techniky. Později jí však trénuje Godaime Tsunade. Je pak mnohem silnější.

Sakura má své druhé "JÁ". V seriálu je velmi tvrdá ale vyskytuje se tam velice komicky.
Sakura je na venek milá a hodná ale jejeí vnitřní Sakura je její úplný opak.

Sakura Haruno je bláznivě zamilovaná do Saskeho Uhcihy, který však její city neopětuje.

Můj Názor:
Ze začátku mi Sakura přijde jako taková vlezlá, tvrdohlavá, otravná holka. Ale v Naruto Shippuden (2.série Naruta) je jiná. Je velice tvrdohlavá, silná a hezká.

Sasuke Uchiha:




Sasuke je vlemi tichým talentovaný, Tjamený, silný a hezký kluk.
Někdy je až moc arogantní a namyšlený.

Je velmi oblíbený u děvčat.
Patří do týmu 7 s Uzumaki Narutem, Haurno Sakurou a jeho učitelem Hatake Kakashim.

Jeho minulost ale není ta nejlepší.
Jeho vlastní bratr Uchiha Itachi mu vyvraždil celý klan a jeho nechal žít. Sasuke mu přísahal pomstu.
Sasuke se uzavřel do sebe a toužil po síle.
Sešel ze správné cesty a vydal se po té zlé.
Stal se z něho mstitel.

Můj názor:
Sasuke je podle mě velmi talentovaný a hezký. Ale někdy to s tou pomstou přehání.

To je celé.
Příště přidám i Kakashiho a další tými ale dneska už na to fakt nemám sílu. Tk pa lidičky.

Štěstí v Neštěstí 8.díl

30. října 2009 v 17:55 | Sakura3021 |  Štestí v Neštestí

Kapitola 8:
Pravda a Zlost

Hinata rychle odemkla dveře a Naruto se Sakurou v náručí zamířili do Hinatina pokoje. Šly opatrně protože si mysleli, že Sasukeho rodiče budou doma. Měli štěstí nebyly. Konečně vystoupali dlouhé schodiště když v tom před sebou uviděli Sasukeho. "Hej Hin rodiče nejsou doma jely si
někam něco zařídit. Jídlo máš v lednici a…" Nestihl to Sasuke doříct protože mu pohled padl na Sakuru. "Proboha co se stalo?" Ptal se celý vyděšený. "Neptej se samy to nevíme spíš nám uhni z cesty" Odpálkoval ho Naruto a Ino otevřela Hinatin pokoj. Naruto položil Sakuru na prostornou postel. Klidně oddechovala. Nechaly jí teda spát a přes všechny Sasukeho protesty, že chce být se Sakurou ho odtáhly do obýváku. Sasuke se svalil na pohovku a dal si hlavu do dlaní. "Tak co se sakra stalo? Může mi to někdo říct?!" Zvýšil hlas Sasuke. Přejel všechny 3 pohledem, ale každý se jeho pohledu vyhnul. Hinata teda vzala situaci do svých rukou a vysvětlila Sasukemu co se tedy stalo. "Řeknu ti jak to bylo, ale prosím ztiš hlas a nech Sakuru v klidu spát." Sasuke se neklidně zavrtěl a sklopil pohled k zemi. Hinata pokračovala "Procházeli jsme se v parku a najednou kolem Naruta prošla Sakura. Zašeptala něco ve smyslu "Děkuji" Když v tom ztratila vědomí a spadla Narutovi do náruče. Byly jsme kousek od nás tak jsme jí vzaly sem a doufáme že nám řekne sama co se jí stalo." Ukončila tenhle rozhovor Hinata a vydala se pomalým krokem do kuchyně. "Co chceš dělat Hin?" Řekla Ino a Hinata odpověděla s úsměvem. "Až se naše Sakura probudí bude mít jistě hlad a žízeň jdu jí něco připravit".
"Počkej pomůžu ti" Řekla Ino a šla za Hin. Sasuke s Narutem si mezitím povídali. Holky měli všechno přichystané tak šly s plným tácem nahoru. Naruto se Sasukem šli s nimi. Došli do pokoje a Sakura měla stále zavřené oči. "Dýchá vůbec?" Řekl pitomě Naruto. "Jasně BAKA!" Okřikl ho Sasuke. "Tiše" Řekla Hinata, ale už bylo pozdě. Sakura otevřela své smaragdové oči a první co řekla bylo "Kde to jsem?!" Pak se ale rozhlédla po místnosti a viděla všechny své přátele. Usmála se a znovu se zeptala "Co tu dělám?". Hinata se na ní mile usmála a řekla "V mém pokoji. V parku si zkolabovala tak jsme tě vzaly sem". "Aha už si vzpomínám" Řekla Sakura a podívala se na Sasukeho. Jeho oči jí přímo propalovali. Naruto už to nevydržel tak se zeptal "Sakuro řekni nám co se ti stalo! A žádné ale. Není normální aby si nám poděkovala ani nevím za co a pak zkolabovala!".
"Naruto!" Zacpala Narutovi Ino ústa.
"To je v pořádku Ino. Řeknu vám celý svůj příběh. Je to na dlouho ale nejdřív mi něco slibte. Nebudete zbytečně vyvolávat hádky a nebudete zuřit ano?".
Všichni souhlasně přikývli a Sakura se pustila do vyprávění.
"Takže už odmalička jsem měla plno přátel a měla milující rodiče. Mým nejlepším přítelem byl Deidara. Jistě vás to udivuje, ale to není to hlavní. V 13-ti letech jsem měla já a mí rodiče autonehodu. Byla jsem jediná co přežila. Žila jsem sama a jediný kdo mě podržel byl Deidara. Bláznivě jsem se do něho zamilovala, ale on mé city neopětoval. Jen se mi vysmíval. Bral mě jako kamarádku, ale já jsem ho měla víc než jen jako kamaráda. To on mě naučil jezdit na prkně. A naučil mě všechny triky. Nikdy jsem se nedoučila jeden trik. A v den kdy jsem ho uměla jsem se dozvěděla že Deidara odjíždí do Ameriky. Za surfováním. Opustil mě a neřekl ani Sbohem. V ten den jsem se změnila. Změnila jsem celý svůj život. Uzavřela jsem se do sebe a stala se ze mě tichá myška. Neměla jsem žádné přátele. Až do teď. Objevili jste se vy a já konečně začala opravdu žít. Objevila jsem své pravé já a za to jsem vám vděčná. Bohužel se vrátil i on a chce mi zničit celý život. Znovu. Nesnáším ho. A dnes. To co se stalo!" Sakura začala mluvit pomalu a míchala se v ní zlost s bolestí a smutkem. Pomalé odmlce pokračovala "Dnes mě v parku napadl a řekl že si pro mě ještě přijde. Kdybyste se tam neobjevili vy málem by mě.." Dál už to Sakura nedopověděla. Po její krásné tváři stékaly slané slzy a nikdo nebyl schopen pohybu nebo snad slova. Jediný Sasuke přišel k Sakuře a objal jí. Tohle nikdo nečekal. Super chladný, sexy Uchiha objal dívku? Ano Sakura změnila jeho a on změnil jí. Byl jí moc vděčný a věděl že i ona je vděčná jemu. Sakura na chvíli přestala brečet a zatla ruku v pěst. Naruto vykřikl a prolomil tak to trapné ticho
"To tomu slizounovi nedaruju. Touhle pěstí mu dám do držky jestli na tebe ještě jednou šáhne!"..
"Klid Naruto" Řekla Ino ale i v jejím hlase byla také znát podrážděnost. Sasuke byl ze všech nejvíc rozzuřený. Sice to nedal na sobě znát, ale Naruto věděl že je zle. Sakura věděla že se to stane proto chladně a tvrdě řekla "Je to můj problém a vyřeším si ho sama!" Vstala z postele. Upravila si oblečení. A vyšla z pokoje. Stihla ještě poděkovat Hinatě a nabroušená vyšla ven.
"Změna nálad?" Pomyslela si Hinata a nepatrně se usmála. Sasuke si vzal bundu a vyběhl ven za Sakurou. "Počkej!" Vykřikl.
"Sasuke nech mě prosím samotnou!" Řekla Sakura a zrychlila krok. Sasuke jí však nedal pokoj a řekl "Myslíš že tě nechám jít samotnou? Ani nápad ještě ti něco ten parchant udělá.
"Řekla jsem že je to jen MŮJ problém!" Vykřikla Sakura a ještě víc zrychlila. Sasuke jí ale chytil za ruku a řekl
"Nemůžeš být na všechno sama. Pomůžu ti. Jen prosím neodcházej ode mě".
"Sasuke…" Zašeptala Sakura a Sasuke si jí přitáhl. Políbil jí na horké rty a když se odtáhl řekl
"Od teď jsou to naše problémy" A ruku v ruce vyrazily K Sakury domu. Sakura byla hrozně šťastná ale i překvapená. Netušila však že jí pozorují 2 páry očí.
"Tak co kdy to uděláme šéfe." Řekla první osoba. "Ty se zbavíš Uchihy. Ale tý růžovlásky se ani nedotkneš rozumíš!".
"Ano Deidaro" Řekla osoba.
"Připrav se Sakuro. Jednou budeš jenom Moje!" Řekl onen blon´datý mladík zvaná Deidara a tajemně se posumál.
Příště:
Štěstí v Neštěstí 9
Rvačka a Slzy

Lowe Obráázky

30. října 2009 v 15:36 | Yuuki
Awojda ludkoviaaa :D
Dám vám sem nejaké tie obráázky ok?:D
A sú tam aj nejaké "ostré" tak na vlastnú bezpečnosť! :D SASUSAKUUU :D


Nová šance 2.díl

27. října 2009 v 19:53 | Sakura3021 |  Nová šance
Probudím se. Hrozně mě bolí hlava, ale přesto se rozhlédnu po místnosti. Uvědomím si že je to můj pokoj. Můj starý pokoj. Rychle vyskočím na nohy. Hlava mi začne silně pulzovat. Jsem vyděšená. Co se to sakra stalo? Viděla jsem je na vlastní oči dokonce je i slyšela a teď jsem v tomhle mém starém pokoji. Nechápu to tenhle dům měl být dávno v troskách, ale když stojí znamená to že… Náhle mě něco napadne. Vyletím z mého pokoje jako střela a utíkám do kuchyně. Line se z ní příjemná vůně. Prudce zahnu za roh, ale náhle ztuhnu. Mé oči tikají z postavy na postavu a já nejsem schopna vydat ani hlásku. Přede mnou stojí mí rodiče. Mí mrtví rodiče. "Maminko, Tatínku" Zašeptám a rozbrečím se. Běžím k nim doufajíc, že tohle opravdu není sen. Už jsem těsně u nich a skočím. Neskočím do prázdna jak jsem očekávala, ale dopadnu na otce, kterého následně povalím a pak se začnu hrozně smát. "Sakuro není ti nic?" Řekne můj otec a začne se smát spolu se mnou. Je na nás komický pohled tak to rozesměje i maminku. Z očí mi tečou slzy štěstí. "Ale, ale proč pláčeš?" Začne se starat maminka a já jí jen mlčky obejmu. Je krásné cítit vůni jejích vlasů po tolika letech. "Nic. Jen…Mám tě ráda mami" Zašeptám jí do ucha ale pak se odtáhnu protože vím, že máma musí jít do práce. "Už musím jít, ale Kakashi a kluci ti vzkazují, že máš být ve 12:00 na tréninku." Zakřičí na mě ještě otec a pak mizí ve dveřích. Jsem celá šťastná ale zároveň i zmatená. "Co se stalo?" Ptám se sama sebe. Jsem ještě rozespalá tak jdu do koupelny. Tam spustím kohoutek ledové vody. Umyji si obličej a pak se na sebe podívám do zrcadla. Místo sebe, ale uvidím někoho jiného. Lépe řečeno 13-ti ročnou Sakuru.
Zděsím se. To snad není pravda! Mám dlouhé vlasy a své staré pyžamo. Chytnu se za hlavu a po tvářích mi stékají slané slzy. "Nee!" Vykřiknu a uhodím prudce do stěny, která se ale nerozsypala. Udiveně hledím na svou ruku, která bolestně pulsuje a na stěně jako by nebyl ani náznak poškození. "To jsem byla tak slabá?" Zašeptám. Naštvu se. Ani se nedivím, že Sasuke odešel. Byla jsem naivní. Jestli jsem opravdu tak slabá musím s tím něco udělat. Ale nejdřív musím zjistit co se stalo! Musím zjistit proč jsem zpátky v minulosti. Napadne mě jediné místo kde bych to mohla zjistit. Tajné spisy! Musím se tam dostat. Běžím do ložnice a tam jakmile otevřu skříň samá růžová. Zděsím se. "To jsem nenosila nic jiného?" Ptám se sama sebe a nevěřícně kroutím hlavou. Nakonec vytáhnu černé mini kraťasy a zelené tričko s bílými okraji. Běžím zpátky do koupelny. Podívám se do zrcadla a uvidím zase tu malou holku. Někde vyhrabu gumičku a svážu si vlasy do jednoho culíku. Sundám si čelenku listové a tu si dám kolem pasu. Pak vezmu jemné zelené oční stíny a tužku. Jakmile se namaluji doplním svůj vzhled ještě leskem na rty a k noze si připevním pouzdro na kunaie a shurikeny. Konečně si připadám lépe. Usměji se a už chci vyrazit z domu když v tom si vzpomenu na něco na co jsem přišla až po smrti mích rodičů. Doufám že to tam ještě bude. Utíkám do obýváku a zběsile šahám na stěnu. Náhle najdu to co jsem potřebovala. Zatlačím jemně na to místo a najednou se přede mnou objeví sklad. Do toho skladu skladují mí rodiče dopisy, tajné dokumenty a všelijaké zbraně. Ale to nebylo to co jsem hledala. Já jsem hledala svou zbraň. Zbraň kterou mi rodiče věnovali těsně před jejich smrtí a před rozbořením tohoto domu. Došla jsem nakonec dlouhé podzemní chodby. A najednou spatřím před sebou to co jsem chtěla. V duchu se omluvím rodičům že jí musím teď brát, ale bez ní bych to ten týden asi nezvládla. Stala se mou kamarádkou. Je to zvláštní skamarádíte se s Katanou. Ale já vím že ta Katana není obyčejná. Je v ní uvězněná duše mé sestry. Mé starší sestry. Když jí bylo 15 a umírala, tak aby jí rodiče zachránili dali jí do Katany která má a měla vždy patřit mě. Naučila jsem se s ní komunikovat přes myšlenky. Vzala jsem Katanu do ruky když v tom jsem zády prudce narazila do stěny. "Hezké přivítání" Zašeptám a setřu si pramínek krve který mi stekl po bradě. "Ještě nejsi připravená!" Ozve se hlasitý hlas v mé hlavě. "No tak sestřičko nebuď tak nevrlá vím že ti to přijde zvláštní že vím kdo jsi, ale i já sama to stěží chápu. Přišla jsem z budoucnosti a nevím ani za jakým účelem. Jestli chceš spoj se s mou myslí a najdi si to ve vzpomínkách." Řekla jsem a otevřela svou mysl. Náhle jsem uslyšela lehké vibrace a pak hluboké oddechnutí. "Tvé vzpomínky mluví pravdu, ale nechápu to!" Řekla osoba v mé hlavě. "Prosím mohu tě používat Sayo?" Zeptala jsem se s nadějí v hlase. Hlas v mé hlavě chvíli mlčel až pak jsem před sebou spatřila rudě žhnoucí Katanu. Byl to pro mě souhlas. Uchopila jsem Katanu a vytáhla jí z pochvy. "Arigato" Zašeptala jsem a dala si Katanu kolem pasu. "Rodiče na to nesmí přijít" Zazněl mi přísný hlas v hlavě. "Neboj večer si zpátky na svém místě" Řekla jsem pevně. "Tak kam jdeme?" Ozvala se Saya v mé hlavě. "Do tajných spisů!" Řekla jsem tvrdě a vyrazila z domu. "Sakuro? Opravdu je budoucnost na tebe tak krutá?" Zeptala se mě Saya a dál si přehrávala mé vzpomínky. Stěží jsem zadržela slzu, ale hrdě jsem odpověděla. "Už jsem se s tím smířila, ale nechápu proč jsem zpátky. Myslíš že to je nějaké jutsu?" Zeptala jsem se Sayi. "No tak to nevím s ničím podobným jsem se ještě nikdy nesetkala ale jutsu to podle mě nebude." Řekla mi sestra a já už dál mlčela. "Proč mlčíš?" Ptala se mě Saya. Smutně jsem jí odpověděla. "V budoucnosti spolu moc nemluvíme. A když ano je to jen při boji a nebo nějaká hádka. Podle tebe už totiž nejsme sestry. Pořád mi dáváš za vinu smrt našich rodičů. A řekla jsi že nejsem hodna být tvou sestrou" Jakmile jsem to dořekla Saya zarytě mlčela. Já jsem se ale pousmála. "Chápu tě. Máš na to právo". "Sestřičko. I kdybych to řekla nemyslela jsem to tak. Byla jsem asi naštvaná. A vždy budeš moje mladší sestřička. To si pamatuj". Jakmile to dořekla můj úsměv se ještě rozšířil a já už utíkala ke kanceláři. Zaklepala jsem. "Jaký máš plán?" Zeptala se Saya. Pomocí myšlenek jsem jí odpověděla "Napřed se jen tak na něco zeptáme Hokage abychom odvedly pozornost. Řekneme třeba že jí potřebuje Shizune. Pak musíme rychle otevřít tajný vchod a rychle o tom najít něco. Musíme ale nejdřív zneškodnit pár ANBU"."To by si zvládla i sama tak na co mě?!"."To je právě ten problém. Nevím co to s tímhle tělem je ale asi týden potrvá než se vrátím do své kondice. Vypadá to že za mládí jsem moc netrénovala" sdělila jsem Saye a pak zmlkla a vstoupila do kanceláře. "Dobrý den Tsunade-sama" Slušně jsem pozdravila. "Sa-Sakuro?" Řekla Tsunade překvapeným hlasem. Prohlédla si mě od shora dolu a chystala se něco říct, ale já jí skočila do řeči a řekla "Změna prospívá zdraví a musela jsem něco udělat s vlasy. Pořád překážely při trénování. Takhle je to lepší. A ta Katana? Změna stylu boje je taky dobrá ne?" Zazubila jsem se jako andílek a pak hned na to řekla "Tsunade? Shizune říkala že s vámi chce mluvit nějaký pán v hale" Když jsem to dořekla Tsuande na nic nečekala a odešla z kanceláře. "Tak na co čekáš?" Pobízela mě Saya. Otevřela jsem tajný vchod a už se vrhla na ty dva ANBU. Dvěma údery jsem je skolila k zemi a utíkala k první řadě regálů. "M…M….Sakra hledej M" Zařvala jsem v mysli na Sayu. "Jasně třetí regál, 3 řada, 4 ulička" Řekla Saya okamžitě. "Jak to sakra víš?" Ptala jsem se. "Hm…Tam před 5 lety jsem pracovala pouze s tajnými svitky a dokumenty tak to vím" Řekla Saya a v jejím hlase byl znát posměch. "Nedobírej si mě" Okřikla jsem jí a ona zmlkla. Konečně jsem našla tlustou knihu o minulosti. Zalistovala jsem a mé oči zbystřili a přečetli nadpis.
"Zpět v Minulosti (Čase).
Stalo se to před 54 lety kdy se někdo pokusil o jutsu vrácení do minulosti. Od té doby byly 2 nezvěstní. A nebo existuje jeden případ kdy soused viděl nadpřirozeně svítící měsíc a pak bílou postavu. Pak už jen křik z druhého patra a následné zmizení onoho člověka vydávajícího křik. Domníváme se že byl přenesen do minulosti za jistým účelem. Aby něco změnil. Jak my říkáme dostal druhou šanci." Náhle mě však vyrušilo zašustění a hlasy. Hodila jsem knihu na zem a vypařila se ale nevěděla jsem jakou dělám chybu že jsem to nedočetla. Ale jedno je jisté je to pravda. Protože poslední co si pamatuji z toho večera je oslnivý bílý měsíc a bílý plášť.
Sakura nechala otevřenou knihu a tady je to co si měla přečíst:
Upozornění:
Nesmíte narušit rovnováhu světa a nezůstávat tam moc dlouho jinak zabijete sami sebe a změníte budoucnost tak jak byste sami rozhodně nechtěli".

"Uf ještě že jsme pryč" Řekla jsem v duchu Saye a skočila na postel. "Pozor!" Křikla Saya když jsem jí přimáčkla svým tělem k posteli."Sice je má duše v Kataně to ale neznamená že nic necítím!". Křikla po mě znovu. "No jo promiň." Omluvila jsem se ale hned na to se podívala na hodiny. "Panebože!" Vykřikla jsem a letěla se upravit do koupeny a pak vyběhla z domu. "Co se děje?" ptala se Saya. "Jen nestíhám trénink jinak nic zvláštníhp" Řekla jsem trošku hystericky. "Klid" Řekla Saya. "Jo máš pravdu stejně Kakashi přijde o 2 hodiny později. Abych pravdu řekla docela se na ně těším ale zároveň se i bojím. Jaký úkol to sakra mám splnit?!"

Příště:
Nová Šance 3 aneb
"Trénink a Překvapení"

Nová Šance 1.díl

24. října 2009 v 20:39 | Sakura3021 |  Nová šance


Nová Šance 1. díl

"Co se stalo?!"


"Neodcházej zůstaň tady se mnou prosím. Udělám cokoliv jen nechoĎ pryč!"
"Si otravná"
"Jestli odejdeš budu mít sice přátele a rodinu, ale bez tebe to bude jako kdybych byla sama."
"Sakura..Arigato.."

"Naruto. Je to už 2 a půl roku co je pryč. Odprosťuji tě od slibu."
"Sakura-chan…"
"Nech to být Naruto"
"Nemusím tě poslouchat!"
"Naruto…"

S trhnutím se probudím. Přesně takhle jsem je tehdy nechala odejít a stalo se to mou osudnou chybou. Jsem celá zpocená a po mé ubrečené tváři začínají stékat další slané slzy. Kdybych ten den byla silnější a dokázala Sasukeho zastavit. Kdybych do něho nebyla bláhově zamilovaná mohla jsem. Mohla jsem je oba zastavit. Stoupnu si. Dojdu do kuchyně a otevřu malou dřevěnou skříňku. Za chvíli v ní najdu to co jsem potřebovala. Naliji si do sklenice čistou vodu. A do úst si strčím prášek. Zapiji ho a ledová voda na chvíli uklidní mé zpocené tělo a bušící srdce. Pomalu kráčím po schodech nahoru do ložnice. Ulehnu do postele a klidně zavřu oči. Nebojím se dalšího zlého snu protože jsem si vzala prášek na spaní a ten mi dodává pocit uklidnění.
Ráno:
Je 7:00 a já vstávám z postele. Protáhnu se a jdu do koupelny. Tam udělám ranní hygienu a jdu se nasnídat. Dneska nemám žádnou misi. Oddechnu si. Po snídani jdu do nemocnice. Hned po Tsunade jsem nejlepší medik ve vesnici proto jsem také ředitelka nemocnice. Rychle doběhnu do nemocnice a už mě přivítá veselá Ino. "Vítejte Sakura-sama". "Hej Ino neříkej mi tak" Řekla jsem a přátelsky do ní šťouchla. "Jen jsem si dělala srandu" Řekla Ino a vešla se mnou do ředitelny. Hodila jsem na sebe bílý oblek medika a Ino mi mezitím říkala co musím dneska udělat. "Takže čeká tě Propíchnutá hruď, Pospojování Nervové soustavy a sešití rozříznuté ruky. To by měli být ty nejvážnější případy a pak už jenom nějaké popáleniny stupně 2". "To nemůže něco udělat Hinata?" Řekla jsem s malou nadějí, že toho budu mít dnes míň.
"Hinata má na starost vizitu, rentgeny a popáleniny 1. Stupně". "Hm tak co Shizune?" Řekla jsem už zcela bez naděje.
"Shizune má porody, popáleniny stupně 3 a pár otřesů mozku". Ino domluvila a viděla jak se chystám něco říct, tak mi rychle skočila do řeči a řekla "Tsunade je zahrabaná v papírech a Shizune jí chodí kontrolovat jestli tajně nepije saké". "Hm tak to mi nezbývá nic jiného než se pustit do práce" Povzdechla jsem si, ale hned na to jsem se oslnivě usmála a vyrazila s Ino v patách k operačnímu sálu.
Po 8-mi hodinách:

"Výborně Sakuro vše je hotové" Slyším vedle sebe hlas Ino, ale moc jí nevnímám jsem totálně bez chakry. Unaveně se svezu do křesla v kanceláři, když v tom přede mě Ino postaví balík papírů. "Ještě ale není čas na oddych. Papírování čeká" Řekla mi Ino se smíchem a já na ní hodila jen vyčerpaný pohled a vrhla jsem se na ty protivné papíry. "Už chápu Tsunade" Pomyslela jsem si a dál pokračovala v práci.

Po 2 hodinách:
Vyčerpaně se svalím na postel. Zabořím hlavu do polštáře a dokonce do něj i zakřičím nesrozumitelná slova. Z poslední síly která mi ještě zbývá jdu do sprchy. Pak spadnu do postele. Kupodivu se mi nechce spát. Zavrtím se v posteli a otočím se na bok. Otevřu oči a náhle zafouká prudký vítr a já uslyším ránu. Podívám se znovu na svůj noční stolek, ale něco na něm chybí. Ano ta fotka. Ta fotka tam chybí! Polije mě studený pot. Je to jediná památka kromě dvou čelenek která mi po nich zbyla. Nechci spatřit to co je na zemi. Ale musím to uklidit. Zvednu se tedy z postele , ale náhle zasyčím když ucítím jak mi střepy prořízli kůži do masa. S trhnutím si vyndám střep z nohy a dívám se na proud krve proudící z mé krvavé nohy. Nemám žádnou chakru proto si to nemůžu vyléčit. Odskáču do kuchyně a vyndám z domácí lékárničky obvaz a náplast. Důkladně ránu vyčistím a obvážu a vrátím se už v pohodě do pokoje. Opatrně si kleknu nad střepy a zvednu rozbitou fotografii. Kupodivu fotka je v pořádku jen rámeček se rozbil. Zahledím se na fotografii. Vidím malého černovlasého chlapce který má vždy chladný výraz. Vidím sebe jak se usmívám a vidím svého nejlepšího přítele jak se mračí na Sasukeho. Dříve mě štvalo jak se věčně ve všem předháněli ale teď mi to chybí. Chybí mi jejich hádky a jejich hlas. Hlavou mi probleskne vzpomínka na 2 pohřby. "Né" Vykřiknu a velkou silou hodím obrázek o zeď. Ozve se rána a obrázek spadne na zem. Je roztržený, ale mě to nevadí po mé tváři opět tečou horké slzy a já se je nesnažím zastavit. Podívám se z okna na měsíc. Dneska září neobvykle hodně. Jeho záře mě přinutí vstát a jít k oknu. Pod bosýma nohama mi křupou střepy, ale já nevnímám tu obrovskou bolest. Vnímám jen své slzy a oslnivý měsíc. Dojdu k oknu a sednu si na parapet. Přitáhnu si jednu nohu k sobě a otřu si slzy. Vítr mi čechrá mé dlouhé růžové vlasy a já náhle uslyším. "Sakura-chaaaan!" . Zleknu se. Je to hlas Naruta. Myslím si, že je to jen výmysl mé fantazie a vzpomínek,
ale ten hlas je čím dál silnější a hlasitější a těch hlasů je víc. Naposledy se zahledím na rozbitou fotografii a na zářící měsíc. Chytím se za hlavu. Vše vidím rozmazaně. Zatočí se mi hlava a já upadnu do bezvědomí.

"Sakura-chan no tak vstávej"
Slyším zvuk vedle mě. Otevřu své smaragdové oči a uvidím před sebou ty krásně černé Sasukeho oči. Jak mi chyběli. Náhle sebou trhnu. Jak to, že jsou přede mnou. Vždyť mají být mrtví!? Otočím se a zjistím, že na mě hledí i Kakashi s Narutem. Nejsem schopná slova. Je to jen sen? Pomyslím si. Určitě je to sen. Co jiného by to bylo? Oni jsou už dávno po smrti. Vezmu kunai do ruky a prudce se postavím. Štípnu se ale nepomáhá to. Hodím kunai na Naruta a ten se jen tak-tak vyhne a řekne "Sakura co to děláš!". "Vy…Vy nejste opravdový!" Řeknu roztřeseným hlasem když v tom mi někdo dal obě ruce za záda a kunai mi vypadl z ruky. Podívám se na dotyčnou osobu, ale vidím jen Sharingan. Zašeptám "Co se to děje Kakashi-sensei?" Pak se mi zamlží a opět omdlím. Ale jedno vím jistě. Něco tu nehraje!

Příště:
Nová Šance 2.díl
"Co je to za svět?!"

Nová Šance

23. října 2009 v 21:28 | Sakura3021 |  Nová šance
Konečně obrázek xD



Nová Šance-Recenze

Děj: V Naruto Světě (Ninja Světě)
Hlavní Postavy:
Sakura Haruno, Sasuke Uchiha, Naruto Uzumaki
Vedlejší Postavy:
Všechny postavy: Z Konohy (Tsunade, Kakashi, Hinata, Kiba, Neji Atd..)


Příběh:
Mladá ANBU Haruno Sakura. Má to po čem vždy snila. A co by si mohl každý Shinobi přát. Má moc a vliv. Ale přesto není spokojená. Na její cestě ztratila dva své nejlepší kamarády. Sasukeho Uchihu a Naruta Uzumakiho.
Každý den jim chodí na hroby a přeje se aby to mohla změnit. Aby mohla změnit dávno zapomenutou minulost hluboko v jejím srdci. Aby mohla svůj bezcenný život vyměnit za jejich dva cenné životy. Přála si aby je mohla spatřit opět pohromadě a usmívat se. Každý den pláče. Nikdo to nevidí, ale její bolest se stupňuje sice jsou to dva roky co zemřeli, ale ona si to stále dává za vinu. Nedokázala je zastavit.
Její touha a bolest je tak veliká, že se její přání jeden večer vyplní. Ano jeden magický večer se stane to, že tato dívka dostane novou šanci. Šanci změnit svět, svůj život a samu sebe.
Dokáže Sakura změnit svou krutou minulost a zachránit tak své přátele? A když se jí to podaří co se stane se stabilitou světa? Před Sakurou stojí nejtěžší cesta a zároveň i zkouška a veliká rozhodnutí v celém jejím životě. Jaké strasti jí čekají než nalezne své staré přátele a domov? To vše v povídce Nová Šance.

Ps: Komentáře prosím a doufám že se líbilo :)

Jednorázovka SasuSaku

21. října 2009 v 17:21 | Sakura3021 =) |  Jednorazovky
Takže Tato jednorázovka vznikla z toho že jí píšu ve škole jako slohovku. Jen jsem jí upravila aby tam byly i jména. Doufám že se vám bude líbit:D


Je pondělí 20. 10. 2010. Dívám se z okna na bílý měsíc a přemýšlím nad minulostí a nad tebou. Je to přesně 60 let co jsi mě opustil. Je to už dlouho co jsem naposledy viděla tvůj úžasný úsměv. Bylo mi přesně 19, když jsem se do tebe zamilovala a bláhově si myslela že budeme navždy spolu a nic nás nerozpojí. Slíbil si že mi budeš psát spoustu dopisů. Ano psal jsi, ale pak si najednou přestal. Už jsem o tobě nikdy nic neslyšela. Naposledy jsi psal, že jste vyhrály malou bitvu. Ale v tom dopise nebylo to co bych si přála. Nebylo tam napsané kdy se vrátíš. To mě mrzelo.
Za tu dobu co jsi pryč se všechno změnilo. Já jsem se změnila. Založila jsem rodinu, ale také dost zestárla. Můj muž před pár lety zemřel a mé děti vyrostli. Mají svůj život a své rodiny, ale já jsem sama. Po mé staré vrásčité tváři steče jedna osamělá slza. Stále čekám, že se objevíš před mým domem a zamáváš mi. Stále očekávám tvůj poslední dopis. I když vím že asi neodrazí. Jsem zmatená. Nevím o tobě nic ani nevím jestli žiješ. Ale jedno vím jistě. V mém srdci zůstaneš napořád. Pořád tě budu milovat a v hlavě budu mít vzpomínku na tvůj věčný úsměv. Odvrátím pohled od okna a pomalu si sedám na postel. Ulehám unaveně do postele. Zavřu své staré a unavené smaragdově zelené oči. Na chvíli mě pohltí tma, ale já usínám se vzpomínkou na tebe. Náhle však má vzpomínka zmizí a já se plně poddám věčnému s1pánku. Aspoň tam můžu být s tebou. Naposledy se usměji a zašeptám tvé jméno "Sasuke..".
Pak mojí mysl pohltí černá tma.

Je 5.července 1965 a já se skláním nad dopisem. V ruce držím pero s inkoustem a vesele píšu do dopisu že se vracím. S úsměvem ve tváři dám dopis poslovi a ten jde pryč. Najednou uslyším vzdálený hlas svého kamaráda, který na mě křičí abych nastoupil konečně do auta. To auto je vysvobození. Válku jsme vyhrály a já se těším na tvou milou tvář a na tvé krásné smaragdově zelené oči. Po tolika letech se vracím. Ano vracím sen za tebou má drahá. Auto se rozjede a všichni si vesele broukáme vítěznou písničku. Najednou auto na něco najede a já slyším výbuch a bolestné výkřiky svých přátel. Mé tělo pohltí plameny, ale má poslední vzpomínka je na tebe a mé přání je aby si dostala můj dopis. Bolestně zašeptám "Promiň nedokázal jsem dodržet slib Sakura..". Pak se moje tělo rozsype na prach a já navždy zmizím ze světa.

21.10.2010 zvoní pošťák se smutným výrazem na dveře. Když mu však nikdo neotvírá otevře si sám. Má klíč protože ta paní co v tom domě bydlí má v něj plnou důvěru. Pošťák kráčí nahoru do ložnice. Když tam dojde zděsí se. Na posteli leží bez hnutí stará paní. Pošťák okamžitě zjistí že už nežije. Po tváři mu tečou slzy. V ruce žmoulá dopis na kterém bylo datum 5. 7. 1965. Je to ten dopis na který tak dlouho čekala. Bohužel se už nikdy nedozví co v něm bylo a nikdy se nedozví že jí měl vždy rád a že zemřel. Položí dopis na stůl a hned vedle něho dá další a to je zpráva o tom že ten muž na kterého 60 let čekala zemřel při návratu domů do jeho vlasti.

O 4 dny později:
Jeden čerství hrob leží na ústředním hřbitově. Je v něm pohřbená dívka. Dívka která milovala ale své lásky se nedočkala. Na jejím hrobě leží čerstvě natrhané kytky a vedle nich 1 dopis. Dopis který si ta žena už nikdy nemohla přečíst.
2 lidem život štěstí nepřinesl. Přinesl jen bolest a ztrátu.
Někdy se lidé prostě musí smířit se svým osudem ať chtějí nebo ne.

END!