Už nikdy nebudu malá a ubohá-jednorázovka SasuSaku

25. května 2009 v 19:23 | Sakura3021
Sedím pod stromem ke kterému mě váže tolik vzpomínek. Pod tímto stromem si mi poprvé řekl něco hezkého. Myslela jsem že už nemůžu být nikdy šťastnější. Strávili jsme tady spolu spoustu krásných chvil. Pod tímto stromem si mi říkal ty překrásná slova ale všechno to byla jenom lež! Už vím že ty nemáš srdce. Způsobil si mi už tolik bolesti. Říkal si že mi nikdy nezmizíš ze života a že tady budeš se mnou napořád ale jenom si znovu lhal. Chtěl sis se mnou jenom užít a pak si mě odhodil jako kus hadru a odešel si bez jediného slova rozloučení. Udělal si to samé jako když jsme byli malý a já blbá jsem ti na to znovu skočila. Znovu jsem se nechala chytit do tvé pasti ze které není úniku. Znovu jsem se do tebe zamilovala ale co jsi udělal ty? Celou dobu jsi mi podle lhal! Vůbec ti nezáleželo na tom jak se cítím! Nikdy! Nevím už ani proč jsem tolik nocí jen kvůli tobě probrečela. Já už se kvůli tobě nehodlám dál trápit. Já chci aby si trpěl za všechno co jsi mi udělal. Chci tě zabít Sasuke Uchiho, chci abys pocítil jaké to je cítit bolest. I když jsem se přidala k ANBU nezapomněla jsem na tebe. A teď tu sedím v bílém plášti a s bílou maskou na tváři. Jen pod tou maskou nikdo neuvidí můj pohled a mou bolest kterou si mi způsobil tvým odchodem. Nikdo neuvidí mou tvář. Jen pod ní se cítím volná. Je to teprve měsíc co jsem odešla od ANBU a rozhodla se najít úkryt Akatsuki. V ANBU mi říkali krvelačná šelma schovaná za maskou. Nikdy jsem nikomu neukázala svojí tvář. Cítila jsem se pod tou maskou volná. Svým nepřátelům jsem svou tvář ukázala jenom tehdy když jsem si byla jistá že zemřou. Za ty roky co si odešel jsem zesílila natolik že jsem se stala vedoucím všech ANBU jednotek a málem porazila i nejvyššího velitele ANBU ale náš souboj skončil remízou. Jen kvůli tobě jsem tohle celé podstoupila jen proto jsem dennodenně musela trpět ten tvrdý výcvik u ANBU, Ty si ze mě udělal to co dnes jsem. Svým odchodem si mě vlastně zabil. Sice žiji ale jako stroj na zabíjení. Už nemám srdce, nemám ani city a za všechno tohle můžeš jen ty. Můžeš za to že jsem odešla od svých přátel a rodiny a donutil si mě na ně zapomenout, Mým jediným citem který mi zůstal v mém už tak ledovém srdci je nenávist. Nenávist kterou cítím jen vůči tobě. Chci tě zabít Uchiho Sasuke, chci vidět tvojí pomalou smrt a budu to já kdo se na tebe bude dívat při tvých posledních minutách života budu se dívat jak ti z očí mizí život. Pomalu se zvedám z té už tak studené země. Znovu opouštím svůj domov. Byla jsem tu jen na chvilku ale už zase jdu. Podařilo se mi najít úkryt Akatsuki a pomalu skáču ze stromu na strom až najdu jejich sídlo a dostanu se dovnitř. Rychlostí blesku se přemístím ke kanceláři. Pořád mám na sobě tu bílou masku která mě chrání. Otevřu dveře od kanceláře a hledím do ledových očí Peina. Vidím že se kouká na mou čelenku ale vidím že nechce zaútočit. Za chvilku slyším Peinův tvrdý hlas. "Co tu chceš?" Zeptá se mě Pein chladným hlasem který nahání husí kůži. Sama mu odpovím tak chladným hlasem že sama sebe ani nepoznávám. "Chci se k vám přidat" Řeknu a Pein mi odpoví. "Nejdřív musíš složit zkoušku a já rozhodnu o tvém přijetí" Řekne Pein a já odpovím "Samozřejmě proti komu?" Zeptám se a Pein jen ukáže na dveře. Dojde mi že mám odejít. Odejdu a Pein jde za mnou. Dojdeme do velké haly. Pein mi řekne ať si vyberu zbraň. Vyberu si Katanu. Za chvíli se v hale objeví můj soupeř. Je to Kisame. Souboj proběhne pěkně rychle. Ani jsem se nezapotila. Jednou ranou jsem odpálila Kisameho na druhou stranu místnosti a přiložila mu Katanu ke krku. Už jsem ho chtěla podříznout když v tom Pein vyhlásil konec. Vzaly mě. Popravdě ani nevím proč jsem se chtěla přidat k Akatsuki. Asi kvůli tomu abych se pomstila Sasukemu. Přiřadili mě do týmu s Itachim. Dostávaly jsme mise zabít nebo vyvraždit různé vesnice atd.. Nikomu nevadilo že nosím masku upřímně bylo jim to jedno. Zabíjela jsem nevinné občany i když ještě kousek člověka ve mně mi říkal že to není správné. Dobře jsem to věděla ale nepřestávala jsem je zabíjet. Jednou jsme dostaly misi zabít Sasukeho Uchihu. Konečně říkala jsem si v mysli. Pomstím se říkala jsem si pořád dokola. Věděla jsem že Itachi chce Sasukeho zabít také ale já jsem se rozhodla že to udělám první. Běželi jsme už 3 dny v kuse ale zatím jsme ho nenašly. No utábořili jsme se na noc. Vzala jsem si hlídku. Když jsem si myslela že všichni spí vytvořila jsem klon a vypařila se do lesa. Sedla jsem si na skálu a koukala na měsíc pak jsem si sundala masku a nechala vítr aby mi čechral mé dlouhé růžové vlasy spletené do dvou copů. Byla mi zima. I když jsem byla Akatsuki nikdy jsem nenosila jejich plášť. Tentokrát jsem ho ale vytáhla z batohu a zachumlala se do něj. Za chvíli jsem za sebou uslyšela tak chladný ale známý hlas. "Ale, Ale tak paní neznámá má taky tvář?". "Itachi" Řekla jsem a otočila se. "Asi už víš kdo jsem" Znovu jsem řekla a Itachi odpověděl. "Ano vím kdo jsi a řekni že jdeš po mém bratovi?", "Ano jdu" Odpověděla jsem ledově a zatnula pěsti. "Ale, ale a chceš ho asi moc zabít já ho chci také zabít ale nebudu ti překážet takže prosím můžeš ho zabít a neměj starost nikomu neřeknu kdo jsi". Řekl Itachi a zmizel. Nasadila jsem si masku a šla zpátky do tábora. Ráno jsme vyrazili a po dvou hodinách jsme konečně našly tým Hebi. Schovali jsme se do stromů ale Sasuke dělal jakoby věděl že se tam někdo schovává. Sundala jsem si masku. Řekla jsem si že je mi jedno že mě všichni uvidí protože ho stejně zabiji a chci ho zabít jako já a ne se zase schovat za masku. Vyšla jsem z úkrytu a za mnou se objevil Kisame a Itachi. Když Sasuke spatřil Itachiho chtěl se na něj vrhnout, ale já jsem se před něj postavila a řekla "Ty budeš bojovat se mnou Sasuke". "Sakuro?" Řekl Sasuke překvapeně. "Od kdy taková nicka spolupracuje s Akatskuki? Ty bys holčičko měla sedět doma na zadku je dobře že jsem odešel. Jdi mi z cesty" Zařval Sasuke a vytáhnul Katanu. Nic to se mnou neudělalo. Také jsem vytáhla katanu. A zlehka se vyhýbala Sasukeho útokům. Připadal mi tak slaboučký. Začala jsem také útočit. Boj byl vyrovnaný. Ale já použila svojí největší rychlost a i přes Sasukeho Chidori jsem ho přitlačila ke zdi a namířila mu ke krku katanu. "Konečně je po všem" Řekla jsem nahlas. "Konečně tě zabiji ti svině. Ani nevíš jak jsi mi ublížil a až chcípneš budu se usmívat" Řekla jsem a hned na to jsem sekla. Sasuke začal padat k zemi. Po tváři mi stekla slza. Sasuke z posledních sil řekl "O…D..pusť..Sakura…Miluju tě…A…Vždy budu". Z jeho černých očí vyprchal život. Usmála jsem se. Hned na to jsem ale vzala do ruky Kunai a zapíchal jsem si ho si ho do srdce. Poslední na co jsem pomyslela bylo "Sasuke taky tě miluji a teĎ nás nic nerozdělí a můžeme být už navždy spolu".
Sakury bezvládné tělo dopadlo hned vedle Sasukeho. Sakura umřela s úsměvem na tváři. Itachi jim zavřel jejich oči. Ani on sám nevěděl kde se v něm vzalo tolik soucitu. Pak i s Kisamem zmizeli. Akatsuki poslaly do Konohy dopis a v něm stálo že se našly dvě mrtvá těla ninjů z Konohy. Na to místo šly Naruto s Hinatou. Tušili že tam najdou ty které se pokoušeli najít už tolik let. Našly je ležet mrtvé vedle sebe. Spustili se jim slzy ale odnesly je do Konohy. O týden později se konal pohřeb. Na ten pohřeb přišla celá Konoha a Naruto měl proslov. Poslední co řekl bylo "Navždy zůstanou spolu tak jak si to každý z nich přál".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Love-sasy ♥SB♥ | Web | 25. května 2009 v 20:45 | Reagovat

Jéééééé to je fakticki kvásnýý
dojemnýýý

2 sakura | 26. května 2009 v 14:50 | Reagovat

smutne take napis a kedy bude konoha star

3 Mitsuki Nomiya | Web | 26. května 2009 v 16:16 | Reagovat

dobře ty! hezká povídka... xD :p

4 SakuraHaruno222 | 3. června 2009 v 6:35 | Reagovat

bože to je tak krásný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.